Tomáš Přidal

Jsem orel, co loví hvězdy v tvých vlasech

Beletrie – Poezie
Z čísla 19/2025
Chviličku.
Načítá se.

Souvisí

  • 09_poezie_suk

    Stmíváním se k sobě začali blížit.
    Žena nesla nám ukázat svět,
    který porodila.
    Byly to velmi neurčité tvary,
    byla to robátka zavinutá do jejího strachu,
    byly to výpěstky bouřlivé fantazie,
    jež čas od času
    jak blesk sjíždí do lidského hromosvodu,
    nebo prostě do každého druhého svodu,
    neboť jsme stále čímsi
    sváděni a pokoušeni,
    stále cosi projektujeme, mluvíme o tom
    před spánkovou adaptabilitou v mozku,
    hovoříme o tom,
    i když se zdá,
    že za zády je všechno dávno dokonáno,
    kladiva

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 19/2025
  • 06_poezie_mach

    Lišák je ještě stále zakousnutý do její srsti
    a hluboká stopa po jeho zubech
    se zacelí až začátkem léta

    v době
    kdy liščata
    během hry
    dokážou
    rozhryzat zelené stonky rostlin

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 18/2025
  • má naděje na lepší svět visí na vyšisovaném vlásku
    lidé se ukládají k spánku po uložení bdících bitečků
    oči mi hranatí, pohled kašovatí
    znovu načtené stránky dosud nečteného jsou k potrhání
    ruší mou pozornost jako šipečka pronásledující svůj ocasatý
    konec
    zevnitř zmastnělý mozek nepřestává přijímat
    zvuky matnou, obrazy mizí
    mé hemisféry naříkají v příbězích
    v podcastu smetanový hlas slibuje Mléčnou dráhu

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 18/2025
  • 08_poezie_bor

    dnešek je teplý jako celodenní nošení zahradních rukavic
    otevřením okének se sníží účinnost klimatizace
    i když nedojde k rozžehnutí svíček u božích muk
    smrkové monokultury s přidáním důvěry
    rostou i bez příbalových letáků

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 18/2025