* * *

vypadá to na podzim na štědrý aspoň
nějak se zastavuje čas když jinak nemůže
havrani krouží nad oprýskanými střechami
co se děje v útulcích z nakřáplého černého hrnku
ještě drží nalévám vzpomínky do darovaného
kuchyní voní slepená chaloupka
s dívkou třímající v rukou kosu z bílého cukru
pod perníkovou střechu malujeme několik srdcí
na zdi kreslíme s vlkem dárky
s příchutí zázvoru trháme stříháme dekorujeme klidníme
ať je iluze hodinek věrohodná i další sezónu
bez motýlích brýlí s jelením úsměvem

* * *

zůstáváme
ostatní se vyplížili
vlk já a ten třetí
s kapelou broušený jelen
která prej ani nevznikla
na fotbálek je nás málo
prohrávali jsme se šílenym ptákem
stálo za to vidět vnímat trpět
aspoň na moment jednoho lunga
vylitého na podšálek
předvánočních dní
utíráme s vlkem co nemůžem změnit
deštníky se zdržely ve sklepení

* * *

ticho je synchronní
desítka hlav čeká
mlčí píšeš čtu smějem se
jak dlouho ještě?
mžik mezi pilíři se prohlubuje
do nevyřčených spojení
očí a gest
čeho se děsím nejvíc
je rychlost ničení
pak ale tuším že
je toho víc
co dokážeš a přeskáčeš
směj se dál
jsme s tebou

* * *

dala bych všechny
květiny čokolády anděly
aby se to vrátilo
do správného pořadníku
nesnáším sledovat destrukci
strukturální integrity
nevíme jak natahovat
prodlužovat dosáhnout
a trpíme všichni
buď tady kde máš kde chceš
stačí jen nádech

* * *

babi vidí na infekčním chlápka za oknem
co se promenuje s kosou a motýla
kterej nabádá ať za ním letí nahoru
uhání napřed a nechá mezi nimi propast
zatímco na oddělení prej zpívají
kdyby se tihle aspoň na den mohli navrátit

* * *

ještě včera jsi tu ležel převaloval sténal
zpívala jsem ti Moon River
šili s tebou démoni až při slovech ses uklidnil
na novém gauči se sondou až do žaludku
v tu chvíli mě nenapadlo
že naposledy držím ruce nohy celé tělo

* * *

populace jelena evropského je v ohrožení
odhadovaná incidence jsou dva případy
na celej objem Hradce
progrese má kontinuální a regionální charakter
příznaky postižené oblasti
se šíří do sousedních krajin
remise jsou vzácné jako jeleni

* * *

stíny mizí a vyplivují den
monstra nepoznáš
mihotají za světla
jelen o ně klopýtá
přeskakuje z hrůz na děsy
voní v trojčasí
kličkuje ale pak
zpomalí a promluví

* * *

Ludvík Svoboda můj nefalšovanej prastrýc
byl 30. března 68 zvolen prezidentem
a tak se stydět dmout spíš nechat
v ten samej den dobojoval
pan docent motýl
o pětapadesát let později

* * *

vlčí babička
není těžkopádná na myšlení
má radši skříň s oblečením
uzavřenou žádný otevřený
na to se práší
a tečou tam vodopády

* * *

vypínám tvou obrazovku
OFF
pak si to rozmyslím
ON
ať můžeš pořád dohlížet
vždycky jsi chtěl pouštět
náš život na VHSkách