Jezero bylo průhledné / jen ode dna k hladině / – načítám v údolí zahrady / po nakopání brambor, / nevěda, zda slzím z pylů, / či již z těch veršů…

A tady vzpomínky na ni končí./ Nikdo už o ní víc neví,/ než to jméno. Cirila.

Vrcholí přípravy / na Ragnarok / či jinou firemní akci.

„Bahno dáví nitěnky a perloočky, vítr těžkne výpary tlení. Už pro dnešek je dost. Ale zítra se možná právě tady promění i rosa na kopřivách v hrozny mšic.“

pod nohama se to divně naklápí / tady máš rodinu byt hypotéku život / tady máš to štěstí