Pavel Němec

úryvky z PPPPP (hříčky, črty, zbytky, výpisky)

Vrcholí přípravy / na Ragnarok / či jinou firemní akci.

Beletrie – Poezie
revue Ravt 12/2018

Páření

Srpnová seč
má ve vlasech klíště.
Není to klíště,
je to jen kloš.
Nedá se vykroutit,
akorát zmuchlat.

Klec vlčích pablesků
převrhly myši.
Myši? To my.
Tomisté tiší,
s vírou a rozumem;
bez důkazů.

V lese jsou miny.
Napíšu dvojverší o líném létě,
anebo alespoň status.
Někde se určitě
páří i z kopců
a červeň útočí
ve smečkách.

 

___
Nad alfa květy
nezralých máků
tělíska vartují na orbitě.
Drobné děložní magiony.
Konvoje, procesí jelenů.

Antiko prášky sudoko zvěře
selžou a shoří v atmosféře.
Někdo tam nahoře vypálil meze.
Sleduj tu čáru.
Nebo si ji jen představuj.
Něco si ze zvyku přej
také pro mě.

Víš, že si kloš
po zdárném přistání
v území srsti
ustřihne kusadly křídla?
Jako se ukrývá padák.
K tomu je má.
Kusadla, křídla.
Mám to tu v knížečce
z edice OKO.

 

___
Zbývá pár hříček.
Plodově vakují horory vakuí
Směješ se? Máme i konzervy.

Než si náš letošek
ukousne křídla,
jako se ukrývá padák.

Nechoďme dál.
To můžou příští.
Létavé povijí kulhaví.

Srpnoví žháři se povinně páří,
Amorův Tokarev
u hlavy.

 

Parovod

Luna si stočila
oblaka za záda,
jako by tajila kouř.

A pára v rourách
nabírá pod krkem
kohouty v mlze.

A roury kojné
vzdálených rukojmí,
rukojmí kojných.

Obkročmo osedlám parovod.

ta místa nejsou dojebaná, ale samosprašná

V závětří Škodovky kamión.
Pracovník skajpuje rodině,
že viděl na skládce lednici.

Noc jako každá, jiná.
Na rourách nenosí hodinky.
Ráno nám zpřeráží čéšky.

Vozíčkář měsíc
popojel nad komín,
jako by vyžebral kusovku.

Obkročmo osedlám parovod.

veškerá tma v Plzni je repasovaná

 


Půlnoc

Viděl jsem válku
na kraji nočního náměstí.
Vypadala jako hibernující
brouk a trošičku jako
text od Landy,
fakt.

Viděl jsem válku,
bylo to špatně
zaparkované auto,
dobrou polovinou
na chodníku.

Na kapotě žebřík
pouličních lamp
a také nad palubní deskou
útulný svit lampičky,
ale nikdo tam neseděl,
a pokud byl kdo
zamčený v kufru,
usnul vysílením
nebo se bál pípnout.

O půlnoci z autorádia
hrála hymna.

 

Pozor

Pozor dej na slunce bílé
jako dětský tenista
nad překocenou
plachetnicí.

Na střeše obchodního centra
uvázla malému chlapci
hlava v otvoru
fotografické šablony
s motivem ptakoještěra.
Hasiči hocha vyprostili
za pomoci mýdla
z toalet.

V komoře hnědavý negativ téhož:
můra, co přes noc pošla
v chladnoucím guláši.
Sosáček ucpaný vláknem
vařené krávy.
Za ucho vytáhni
a ani muk,
ať se to sní.

Děti se v bazénech topí rychle.
Ke dnu je táhne hlava.

 

Podzim

Jede, pluje rekvírovat zvony.
Vzducholoď na traktorových kolech.
Do bahna se tlačí vzorek listí.

Andělem vlečným brzdí nebe.
Proto ho potkávám
různě. Pokaždé jinde
se zaklesne.

Kotevní anděl čeká
ve frontě přede mnou.
Nad hlavou svatozář bójku.
Kupuje úhelník pizzy.
Pak to s ním škubne
a letí.

Pak u nás v baráku.
Lije mi do schránky
předplatný piva.

A jindy v Brně.

Já jsem tu náhodou.
Mnou se brzdí.

 

Pluje

Pluje tam slunce,
obludné krmítko
na nitěnky.

Vysílá paprsky
mražené červy,
studené, syrové
na dotek.

Pluje tam slunce,
obludný zvon,
a zvoní rybám
k lekání.

Byť patra světa i Palladia
nevezme vítr jak plachty
a lepenku jedině proto,
že v rozích stojí
kádě a akvárka.

Dole zlověstně pluje
loď z nehtů mrtvých.
Neslyšně rozráží hladinu
podzemní garáže.

Vrcholí přípravy
na Ragnarok
či jinou firemní akci.

Naglfar zaplouvá
do nehtového studia.

Advent.

 

Protření

Mrzne, že Segner by
nevyhnal kola ven.
V očích mi protři ten
zbytečný kolagen.

Ať lépe popatřím,
oč prosí prosinec.
O dárky pro syna?
O derby pro Třinec?

Přímotop zhasíná.
Linecké z oceli.
Nocí nás pověří
stříbrné povětří.

Pozítří tunely
zacelí smolinec.

 

___
To je tak líbezné,
že jsme se našli.
Pod stromkem kolo
a kočkolit s mašlí.

Stříbro a nerezy,
stelivo do slují.
Vítězí domluva
nad zipy etují:
pracovně necháme
smilnění na leden.
Koleda? To leda
kdyby byl chvíli klid.
Dáme se překvapit.
Nějak to provedem.

V rohové knihovně
mlsně se vkliňují
princezna s Marsem
a Židovka s Toledem.

 

Plýtvání

Máme v bytě chodbu,
kde se pořád svítí.

Ve dne,
protože je tam tma,
a v noci,
aby tam nebyla tma.

Chviličku.
Načítá se.
  • Pavel Němec

    Němec (1981 v Moskvě), básník. Vyrůstal v česko-ruské domácnosti v paneláku na kraji Ústí nad Labem, studoval informatiku v Brně a Plzni, ze studií dezertoval do časopiseckého prostředí. Působil jako redaktor ...
    Profil

Souvisí