Polibek, ale
Na plátno se Alberti podíval jen letmo. Po celou dobu sledoval Gaiu a její cestu k okraji zahrady.
Chviličku.
Načítá se.
-
Václav Maxmilián
(1987) žije v Brně, pracuje jako redaktor literárního měsíčníku Host a vyučuje na Masarykově univerzitě a na Fakultě výtvarných umění VUT. Je autorem básnických sbírek Meziměstí (Host, 2016) a Pobřeží (Protimluv, 2019) a studie o estetice ...Profil
Souvisí
-
– Povídala jsem mu o naší voliéře. On mi povídal o růžích a potom o včelách. Připomínal mi Gastona, ale jen trošku.
-
Mimochodem, ty překlady D. Thomase od Haukové jsou značně zmatené a vím od mnoha známých, že se nad nimi ptají: „Co vlastně na tom Thomasovi svět má?“
-
Děti jim plakaly, žena si zoufala, muž si rval vlasy, že zahynou ve vichřici, v mrazu a ve sněhu.
-
Větrné mlýny znám, učili jsme se o nich ve škole, a taky jsem jeden viděla z okna autobusu, když jsme loni jeli na školu v přírodě do Krkonoš. Radek Hadraba si tam zlomil nohu, když lezl na strom…
-
Já si, pravda, častokrát všelico představuji, Malina mě na to většinou upozorní, ale přesto si ani zdaleka nedokážu představit, jak přesný a neobyčejný zrak a sluch musí mít.