Ve fázi, kdy byl článek předán k redakci a korektuře, došlo ze strany Albatros Media ke stažení knihy z nabídky v e-shopu. Následující řádky je tak třeba číst v kontextu zjištění, že se něco takového v edičním plánu vůbec nachází (časově druhá polovina února). Autorka též doporučuje ke čtení články Barbory Votavové (blog Revue Prostor) a Marka Torčíka (Host, on-line na platformě H7O).

„Český knižní trh nevzkvétá,“ chtělo by se říci s Václavem Havlem. Ministr kultury Baxa působí ze své pozice poněkud ambivalentně, nulová DPH na knihy navzdory mediálnímu ohlasu vyšuměla do ztracena, výsledky nové daňové sazby uvidíme později. České literární centrum ruší index autorů na svých stránkách a směrem k frankfurtskému veletrhu se nebezpečně ozývá „Ahoj“.

Osmadvacátého února se Poslanecká sněmovna rozhodla „poslat dál“ legislativní úpravu vyjadřující stanovisko, že kvír lidé jsou přece jen o něco méně podřadní a vychovávat děti alespoň částečně mohou, samozřejmě ale se zachovanou patřičnou šikanou. Česká televize si pozvala Filipa Titlbacha, Martina Proška a Jeronýma Klimeše, aby v pořadu ještě ten večer krátce pohovořili. Filip Titblach, mj. autor ceněné knihy Byli jsme tu vždycky, mluvil k celé věci mj. i ze své osobní perspektivy, jsa sám kvír. Martin Prošek, ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR, se zaměřil na jazykovou stránku tématu, včetně tolik diskutované etymologie, a to tak pádně, že je takřka jisté, že si z toho nikdo z kvírfobů nic nevezme; čistě proto, že se mu to nehodí. Na závěr pak promluvil i Jeroným Klimeš, údajně zastupující obec psychologickou. Navzdory  tomu, že jakékoli odbornosti je vzdálen asi jako Česká republika rovným právům pro kvír lidi. Těch několik poskytnutých minut vyplnil sprostými urážkami, nevědeckými závěry a vůbec primitivní nenávistí, již se snažil schovat za (více či méně skrývaně eugenickou) vědu.

Kvír témata jsou zkrátka trend. Nikoli však proto, že by se jednalo o nějakou zlou, „wokistickou“ ideologii, ale pouze proto, že jako taková tato témata skýtají prostředek k rozšíření vlastního kapitálu. Ekonomického, sociálního… Zkrátka se to dá patřičně vytěžit. Sexuologové a sexuoložky typu Hany Fifkové tak do médií hovoří o „rapid onset gender dysphoria“ (dále ROGD), kvírfobní organizace s oblibou citují Marka Regneruse (celou akci jim pak zaštiťuje nejhorší ministr zdravotnictví Vlastimil Válek). Na jedné straně jsou tedy kvír lidé, kteří většinou nepotřebují nic jiného než klid k životu. Ten jim ale nikdo z těch, kdo chtějí hlavně klid na práci, nedopřeje.

Toho, že se dají kvír témata vytěžit, si zjevně všimla i společnost Albatros Media, která se na konci března chystá spustit nakladatelství nastole:

Trendy a problémy ve společnosti, politika, životní styl, zdraví, alternativní způsob života, hledání rovnováhy mezi prací a soukromým životem, true krimi či neobjasněné zločiny, témata, která jsou na vzestupu a o nichž se diskutuje na sítích i živě. Albatros Media bude od března vydávat tituly zaměřené na aktuální témata pod novou značkou nastole.

Nakladatelství mělo začít komunikovat na sociálních sítích původně až na konci března, nicméně na korporátním Twitteru, tedy síti LinkedIn, se jednu z plánovaných knih rozhodla propagovat redaktorka Markéta Kyzlinková. V příspěvku kritizuje genderově afirmativní péči u dětí (což ale u dětí není nic jiného než psychoterapie), označuje se doslova za „tu hodnou, která LGBT komunitu respektuje, ale nedívá se na věci černobíle“. Co že tím oznamuje? Že pod hlavičkou Albatrosu, v nakladatelství nastole, vychází kniha Nevratné poškození (v originále Irreversible Damage). Za knihou, která vyšla už v roce 2020, stojí publicistka Abigail Shrier. I ona se snaží, vznosně řečeno, pokrýt ROGD. Podtitul knihy nicméně obsahuje spojení „transgender craze“, takže pak doslova stačí jen trochu zapátrat, kde Shrier našla pozitivní odezvu: výrazně jí pomohl Joe Rogan a knihu vyzdvihují americké alt- až far-right kruhy. V USA v řadě států dochází k eliminaci zdravotní péče pro trans* lidi (či dokonce k eliminaci trans* lidí samotných) s posvěcením nejvyšších politických kruhů. Za potlesku bigotních náboženských organizací a otevřeně fašistických organizací či jednotlivců.

Už jenom tento krátký výčet vzbuzuje řadu otázek, z nichž tu nejzásadnější může zodpovědět jen a pouze ten, kdo o edičním plánu nastole rozhoduje. Těžko říct, zda se dočkáme odpovědi, když ještě donedávna byl na e-shopech k anotacím připojen i pochvalný odstavec dua Chvála & Trapková, tedy dalších tzv. odborníků, kteří mírou nenávisti vůči kvír lidem (a též za použití velmi nespolehlivých, až lživých zdrojů) zdatně sekundují zmíněnému Jeronýmu Klimešovi. Ani jejich douška v anotacích, ani „píárkový“ status Markéty Kyzlinkové už se na internetu kromě screenshotů nenachází. Otázka však zůstává položena a šéfredaktorka Hana Hozová by na ni měla odpovědět.

Dost možná za ni ale odpovídá ediční plán nakladatelství: Otilie Vranská od Radka Galaše (vychází 28. 3.), Dějiny temné i tajemné od Jaroslava Krupky (vychází 28. 3.), Menopauzou s lehkostí, Alica Anna Szabó, Petra Kubalová (vychází 25. 4.), Turistická značka, Marek Šálek (vychází 25. 4.) a Výchova teenagerů po dánsku, Iben Dissingová Sandahlová (vychází 9. 5.). Pod pojmem „aktuální témata“ si tedy zjevně Hozová s Kyzlinkovou představují žánr true crime, případně rozšíření laciného esoterismu a šarlatánství v oblasti psychoterapie či obecně duševního zdraví. S nikým z výše zmíněného autorstva však (doufám) nesedá ke stolu Matt Walsh, s žádným z nich si nepřizvukuje nad prakticky čistě fašistickou agendou. Matt Walsh stojí za dokumentem What Is a Woman?. Dokumentem, jehož masivní propagací se Elon Musk neváhal mstít vlastní dceři. Dokumentem, který v ČR ocenili třeba lidé z (okruhu) SOSP, tedy Bernard, Vávra, Žufánek, v tématu zběhlí asi jako v kterémkoli jiném – čili vůbec.

Překlad knihy Nevratné poškození se ovšem od zbytku edičního plánu zřetelně odlišuje. Osoby z knih jsou tzv. bezpečně mrtvé a věci tzv. bezpečně neživé. Snad až na Menopauzu s lehkostí a Výchovu teenagerů po dánsku žádná z knih neaspiruje na zásah do osobního života čtenářstva. Zato Nevratné poškození není ničím jiným než prodlouženou rukou amerického transgender/queer erasure do českého prostředí. Ano, bigotní či fašistická (a tady nepřeháním, SPD za fašistické hnutí označil Respekt a soudní spor vyhrál) hnutí případným využitím této knihy nepřekvapí. Je ale možné, že se knížka dostane do ruky rodičům či lidem z oblasti psychologie, psychoterapie. Tedy těm, kdo děti vychovávají či jim poskytují péči v případě obtíží. A tam má kniha potenciál ubližovat jinak než „standardním“ zvýšením míry menšinového stresu.

Nechce se věřit, že by se nakladatelství spadající pod Albatros Media chtělo na něčem takovém podílet. Nechce se věřit, že by něco takového byl snad záměr. Nechce se věřit, že by společnost Albatros Media chtěla mít vlastní Naše vojsko v trendy podobě. A dle reakcí na sociálních sítích byla dokonce řada lidí, kteří v různých divizích Albatrosu pracují, poměrně překvapena, až znepokojena: „Co se to sakra děje?“ Ve chvílích, kdy v edičních plánech kvůli ekonomické rentabilitě dochází k velkým škrtům a k rušení zakázek, je vydání Nevratného poškození nasvíceno poměrně smutně: nestojí za tím nic jiného než snaha o zisk. O vyšší zisk. Za cenu toho, že ta kniha může ublížit řadě lidí a jde o propagaci hnutí omezujících lidská práva a lidi samotné. (Nedělejme si iluze, že po kvír lidech si tato hnutí nevezmou na mušku další lidi s menšinovou identitou.)

Jakkoli platí ono okřídlené „složenky se neptají“, je poměrně zarážející, že takovému zraňujícímu blábolu byla původně věnována taková propagace ještě před oficiálním spuštěním nakladatelství. Nechce se věřit, opakuji z úvodu předchozího odstavce. Původní forma propagace Nevratného poškození však nenabízí jednoduchou interpretaci. Přikloním-li se k mírnější verzi, nakladatelství nastole v rámci marketingu lže a vědomě manipuluje (a v tom případě by celá věc nejspíše stála za nějaké interní řešení). Zvolím-li verzi tvrdší, nakladatelství nastole ukazuje, že mu na lidech nezáleží. A že jde jenom o peníze. A že když jde o peníze, hodí se doslova cokoli, i kdyby to ladilo jen s hrníčkem s pobobiznou Pinocheta, Trumpa či Bolsonara.