SVĚT
báseň 2

Domy padají, oblohy se hroutí.
Stromy trčí přes stromy.
Obloha zelení rudě.
Stříbrné ryby plují vzduchem.
Nespálí se.
Jsou tak horoucí.
Ve věčném stříbru leskne se jejich jitro.
A blud bobtná a naparuje se nad oblohu.
Miliony stříbrných ryb chvějí se v dál.
Však nesežehnou si svá stříbrná křídla.
Jemně provane vzduch stříbrným mávnutím křídel.
Se naparují lidé – –
Klečí duše – – –
Blud obrovsky narůstá v dál.

NEHLOUP

Nu poslyš glán almara kal Moréa
Hamán ty glajs odnauk zpívajám
Hluk ožehne glán équalte fajn
Jak osy kol almaru lkát
žár kvaltem horcetěl odnauk zář
Ó slyš! E odnauk kvaltem kvíl.
           Sídu Sibelou Měsíc šplouch
           Ó hleď, ty, též zpívej,
           Libelé goldná Glotéa.
Však kvilu sen zardousí můj zpív.

SVĚT PLNÝ ŠÍLENSTVÍ

Já
Ty
On ona ono
My vy oni,
Hřbitov.
Živá sardinková omáčka přehlučná.
Já o tobě.
Přehlučně.
Hřbitov sardinek přes
On ty sardinko rybí
Živá tichá
Ty!
Hřbitov přetichý
Žijeme
My
Sardinka žije hřibitov
Živá sardinka hraje
    Hrajeme život
     Já hraju ty
                 Tiše
     Hrajeme?
     Žijeme?
                 My
                 Vy
                 Oni

KULATÍ MODŘE RÁNO DÉŠŤ

Kulať zeleň
Spi májnou zem
Zeleň kapky kapkovitě
Tiché kapky kapou tiše
Kulať spi zem
Uspi zeleň kapkonivou
Zeleň kapek jemný zpěv
Zeleným zeleň zeleň

ANNA POUPĚ

Ó milovaná mých sedmadvaceti smyslů, miluji ti!
Ty, tvé, tebe ti, já ti, ty mě, – – – – my?
To sem mimochodem nepatří
Kdo jsi, ženštino nepočítaná, jsi, jsi?
Lidé říkají, že jsi byla.
Ať si mluví, nevědí, jak stojí kostelní věž.
Na nohou nosíš klobouk a putuješ na ruky.
Na rukou putuješ.

Haló, tvoje rudé šaty, rozřezané v bílé faldy,
Rudě miluji Annu Poupě, rudě miluji ti.
Ty, tvé, tebe ti, já ti, ty mě, – – – – my?
To mimochodem patří do chladného žáru!
Anno Poupě, rudá Anno Poupě, jak že to lidé říkají?

Soutěžní otázka:
Anna Poupě má pták,
Anna Poupě je rudá,
Jakou barvu má pták.

Modrá je barva tvých žlutých vlasů,
Rudá je barva tvého zeleného ptáka.
Ty dívčino prostá ve všedních šatech,
Ty zvířátko zelené, miluji ti!
Ty, tvé, tebe ti, já ti, ty mě, – – – – my?
To mimochodem patří do – – – – žárobedny.

Anna Poupě, Anna, A – – – – N – – – – N – – – – A!
Odkapávám tvé jméno,
Tvé jméno kapká jak měkounký hovězí lůj.
Víš, Anno, víš to už: lze tě číst i odzadu.
A ty, ty nejnádhernější ze všech,
zezadu jsi jak zepředu:
A – – – – – – N – – – – – – N – – – – – – A.
Hovězí lůj kape mi HLAZENÍ po zádech.
Anno Poupě,
Ty zvíře kapkavé,
Miluji – – – – – – – ti!

MALINOVÝ BONBÓN

Marmelády klesnou noci elegantní žena
V práškové formě
Výhodná koupě (podněcující, tvořící hlen)
Libá chuť to žen v práškové svátosti
Ať žije elegantní žena!
Ať žije revoluce!
Ať žije císař! (klesnou noci.)
Spojte se všichni, všichni proti všem, tak musejí větry vřít.
Střílejte vzduch! Vzduch musí mít
díry. Ať žije proděravělý vzduch,
nová svátost (tvořící hlen v
práškové formě.)
Klesám studenou opici (libá
chuť.)

ŘÍKEJTE TOMU VYKUCHÁVÁNÍ

Anna Poupě je rozpoložena přímo před spaním.
Anna Poupě je ta dáma vedle tebe
Anna Poupě je jediným pocitem lásky, jakého jsi vůbec schopen
Anna Poupě jsi ty
Annu Poupě vykuchat znamená tebe kuchat
Byl jsi už někdy kuchán?
Annu Poupě kuchat znamená tebe vykuchat
Necháš se rád vykuchat?
Kuchej Annu Poupě, rozpoložení před spaním
Kuchej Annu Poupě, tu dámu vedle tebe
Kuchat Annu Poupě je to jediné vykuchávání, jakého jsi vůbec schopen
Pokud bys náhodou, Merz tě zachovej, neměl být naprosto neschopným člověkem.

UVOLNĚNÍ

Odpadá ze mě malý bílý mráček.
V údolí ležím v liliích a volám.
Vánek její ruky ve větru se chvěje.
Do hrnce se snáší velký černý mrak.
Aby ho katani uvařili,
Aby se v popel obrátil
A zemřel.

HAVRANÍ KVĚT

Šplíchající číslo třináct zrcadlilo se v kluzném Měsíci.
Slzy padaly.
To přikrčilo myšku.
Slzy zrcadlily se vlnou jemní žal.
Ach, kéž bych byl vlnou!
Vlnou chycenou na obou koncích.
Vlnou strmě se tyčící.
Vlnou pískem v písku pokrytou.
Na věži vaří se hodiny.

Ach, kdybych tak uměl kolovat hodiny!
Hodinový stroj je krásné lano nitra.
Trhlinu odněžní mou duši.
Nesmělé lano.
Krev roste vnitřní dlaň.
A pulzy tečou miliony.
Dráhy
Hvězdí květenu.

KLESAT VŮNI

Rány klesnou růží smrt
Růže vzdouvá moře krev
Žár růžím kapat noc
Vůni růžit vlnám hláskou mlč

SIMILA

Jemná, stříbřitě kropenatá zeleň
V ruce pěti až šesti smrtelně odvážných lidí
Pronajatá loďka
A tím rozmetána rudá Marie
A pak
Když už nikdo nemůže
Zazpívána z plna hrdla Anna Poupě