V červenci jsem odevzdala nakladatelce poslední z trojice rozsáhlých románů Wiesława Myśliwského Ucho jehly, na němž jsem v posledních měsících pracovala. A přestože mě práce na knize moc bavila, poté, co jsem ji odeslala, ucítila jsem náhle závan svobody. Teď si můžu překládat, co chci, můžu se vrátit k poezii, můžu přeskakovat od autora k autorovi, každodenní těžkou fachu mám za sebou, můžu vzlétnout k básním, s básněmi! A sem tam třeba sama nějakou napsat!

A přesně to jsem udělala a dělám a cítím se přitom krásně, protože takhle vybírané básně od autorů ve mně dlouho žijí, chodím s nimi, pohybuji se v jejich světě a ty světy se navzájem prolínají se světy básní dalších autorů… Je to velká milost, moci žít poezií.

Jedním z prvních autorů, na jehož básně jsem takto vrhla, je polský básník Krzysztof Kuczkowski. Kdysi jsem překládala výbor jeho básní, který vyšel ve Welesu, a pořád mám pocit, že jich v češtině vyšlo zatraceně málo, vzhledem k tomu, jak jsou dobré. A protože jsem se s autorem v červnu po letech setkala v rámci světového překladatelského kongresu v Krakově, mé nutkání pobýt s jeho texty hlouběji opět zesílilo a já je uposlechla. Tato báseň je ze sbírky Pohyblivé svátky (Ruchome świeta, Biblioteka Toposu, 2017):

Někdo jiný
Wojciechu Kassovi
 
Stále krvácím a ještě jsem tak docela
neopustil prostory které mě měly.
A náhle jsem je spatřil ty prostory okru
a fialky či vlastně modřiny barvy uleželých hrušek
hnilobné skvrny vegetační cykly nadcházející rychle
jeden po druhém umírání které je uvolňováním
místa životu takže spíš odumírání
poklepávání rakve která se před našima očima
mění v kolébku.

        … tak a teď je březen.
Mezi břízami prokvétají hromady sněhu.
Oblaka jako mléko rozlité v Nidzkém jezeře.
Středem nebe proplouvá mechanická potápka
píše slova kterými se živí menší ptáci:
rehci a červenky. Ze strany smrkové aleje
se blíží Někdo jiný. Je jako svítící lampa.
Snažím se zavázat červené šňůrky
vyčnívající z rukávů košile
       Zpívá.

S největší pravděpodobností to byl polský literární časopis Babiniec Literacki, který publikoval před třemi lety báseň Krystyny Dąbrowské. Hledala jsem další její texty. A to co jsem našla, mě tak zasáhlo tak hluboce, že jsem autorce hned napsala; záhy mi poslala celou svoji sbírku. Krátce nato mě na ni upozornil básník Ryszard Krynicki, který sbírku Krystyny vydal ve svém nakladatelství a5. Její básně na mě trpělivě čekaly tři roky, ale když jsem se k nim konečně mohla opět přiblížit, bylo mé uchvácení zpátky. Bezesná báseň je z její sbírky Zvukové stopy (Ściezki dzwiekowe, a5, 2018)
 
Bezesná báseň
Mít někoho, kdo ví, že nejlépe
se ti usíná na břiše.
A nemoci kvůli němu usnout.

Zvažovat: o kolik se spolu dělíte,
a kolik vás dělí? A jak dělí –
jak jazyk okraje obálky,

které by chtěl slepit?
Jak promlčení dobré ticho?
Jak časové pásmo kontinenty?

Jak vlna stojící mezi tím, co je viditelné,
a vším, co je skryté?
Ležet bezesně (jen ať už je ráno)

a pomalu se přesunout od zdi
na druhou stranu postele,
ke straně dokořán otevřené tmy.

V červnu jsem se v Krakově krátce, ale o to intenzivněji setkala s básnířkou a dramatičkou Joannou Oparek. Naživo jsme se poznaly o rok dříve v Ostravě, ale ihned jsme k sobě pocítily velkou náklonnost, kterou ještě umocňovala její skvělá poezie. Sbírku, kterou mi v Krakově darovala, mě rozsekala na kusy a já se od té doby pokouším poskládat zpátky. Takže bylo naprosto jasné, že když začnu překládat, vezmu to popořadě a od začátku. V tomhle pásmu totiž nesmí být vynechána ani jedna báseň. Představuji hned první z nich a doufám, že jednou bude možné přečíst si poemu Malé povinnosti (Małe powinności, WBPiCAK, 2022) celou.
 
 
Laboratoř
Cítíte ten pach?
pach rzi a kovu
Tohle je laboratoř
Tohle oběť
Oběť je pole experimentů je to materiál
Laboratoř má naprostou moc nad obětí
vizualizace je brutální
film na YouTube je počátkem skandálu světové úrovně
a celý svět se chvíli dojímá
nad malými překvapenými opičkami
Kovový obojek na tenkém krku
umožňuje manipulaci s materiálem
je to otřesné a současně pochopitelné
živý materiál si vyžaduje znehybnění
Německé zdravotnické laboratoře mají bohatou historii
těžko popřít že mají zkušenosti
mnoho zemí důvěřuje jejich zkušenostem
v dávkování smrti a katalogizování smrti
Laboratoř nenese celou vinu má přece mnoho klientů
farmaceutické koncerny z různých zemí
jsou ochotny tučně platit za německou kvalitu

Nikdo nevěděl co se děje v laboratoři
dokud to nespatřil

Utrpení malých opiček rozrušuje všechny
ty kteří nenávidí Němce
i ty kteří věří v Němce srdce Evropy
Utrpení zvířat sjednocuje lidi
soucit se zvířaty je nesporný
opičky jsou nevinné jsou to ideální oběti
bezejmenné oběti jenom oběti
a těmi zůstanou
S holčičkami je to jinak
trochu se sice podobají opičkám ale když vydrží rostou
vyrostou v ženy
Podívejte na Nataschu Kampusch
a jiné nazývané kolokviálně dívkami ze sklepa
unesené cizími nebo blízkými
oběti domácích experimentů garážových laboratoří
oběti psychopatů profesionálů i amatérů
drobných škudlilů pokusů organických kutilů
nenápadných nadšenců pro násilí v domácím měřítku
Dívenky které měly být opičkami
osvobozené
začínají dýchat pravidelně a hluboce
vyrůstají v ženy nejrůznějších druhů
dokonce v takové které používají kosmetické přípravky
testované na opičkách

Ženy které vyšly ze sklepa jsou naprosto mimo kontrolu
to je trestuhodné už po chvíli si myslí že si můžou dělat co chtějí
nemají zábrany nestydí se neuznávají žádná pravidla
nesnášejí žádné omezování
dokonce ani nemusí být hodné nemusí být empatické
Ty které vydržely stojí nad zákonem
pocítily celou tíhu moci nadvlády znají její znaky
Je to měňavě oranžová moc koncernu
fialová moc církve
rudočerná moc kata
stříbrná moc peněz
bílá moc biče
A je mužská moc
škrcení
topení
zraňování
roztínání
škubání
zapalování
drcení
mužská moc věčné noci
Ženy ze sklepa
ji pocítily v měsíčním úplňku
dávejte pozor jsou to čarodějnice
jsou to skutečné vlčice
jejich srst se zpočátku leskne a potom plane
Hranice Evropy tak dlouho setrvávaly v očekávání
a teď se znovu
zabývají ohněm
Horké novinky
se šíří bleskurychle
čarodějnice mají oči jako jezera
anebo černé jako uhel
a tonouce hledí do nebe
hoříce
hledí do budoucnosti

Člověk s nímž se zachází jako se zvířetem se nestává zvířetem
ale zvířecí instinkt se v člověku probudit může
Ženy jsou silnější než opičky
jsou nevděčným nebezpečným materiálem
bývají výbušné
žádný úkryt nepomůže v případě exploze
vnikající do úkrytu
tma
je pouhou vteřinou před rozbřeskem

Tříští se okno v laboratoři a krev
tryská rozevírá zdi
vsakuje do trávy

Na jaře jsem v lesích Javořích hor narážela ve zbytcích sněhu na vlčí stopy a představovala si, jak tady v jednom z posledních útočišť žijí. Pak jsem našla v houštině remízku v lukách mrtvé tělo jednoho z nich; jak se později zjistilo, někdo jej pár měsíců předtím zastřelil. Od té doby s ním mluvím; to je zatím mé jediné vlastní psaní, ale ten rozhovor pokračuje i měsíce po smutném a nenaplněném setkání.

***
A pak je tu vlku ta věc
tvá stopa ve sněhu
štíhlá
naprosto dokonalá
Zatímco ja už dávno chodím v botách
chodidlo obalila jsem
jak rýži do vinného listu
Její tvar drží
už něco jiného

Běž vlku
dlouho se s námi nezdržuj
Nevěř nám

To jsou tedy plody mé letní práce. Prokládaná je dlouhými procházkami v horských lesích; pomáhají mi všechny mé čtenářské zážitky lépe vstřebat a prožít. A po návratu opět usedám k počítači a začínám překládat, poháněna touhou poslat je dál…