Špína příběhu
Neměl
v oblibě
čisté boty.

Nic
nezažily,
nic
nepocítily.

V těch špinavých
prošel
louže světa,
kavárny souznění
a
bary rozednívání.

Když
ty střevíce
očistil,
smazal
příběh.

Večerní program
Cigareta
pálí
do prstů,
kouř
štípe
do očí.

Svět
jako unavený klaun
se usmívá
před společností
a
pláče
potají.

Den
zapadá,
hledá místo,
kam se schovat,

          míst
ubývá.
 
 
Není důvod odchodu
Překročila
          svůj
          devátý život.
Poté
          nadýchala se
          nebeského odéru.
Její duše
se odebrala
vzhůru
a tělo
zase
                    pod zem.
 
 
Náplast
Na chodníku
leží náplast
jako symbol
          bolavého města.
Tam
          šetří se
úsměvem,
vytrvalý pohled
patří
vrahům
          babiček
          i
          holčiček.
Někdy
          možná
klíčí
cesta
          ke štěstí,
nakonec
ale
zjistíš,
          žes
postavil
                    vzdušný zámek.
 
 
Život píše scénáře
„Jestli se nějakej
zkurvenej vocas
jenom
pohne,
tak…“
Prásk! Prásk!
Dva výstřely
do hlavy
          shodily
ze skleněného stolku
na zem
pohlednou rusovlasou lupičku
          v džínových kraťasech.
Na nohou
se jí třpytily
chloupky
          jako rezavé hvězdy.
„Život
není
Pulp Fiction,
          krávo,“
prohlásila
obrýlená baristka.
Bublina
jahodové žvýkačky
něžně
          praskla
a
obalila
          její rty.
Schovala
horkou pistoli
pod pult.
„Říkal jste
dvakrát americano,
že jo?!“