Koštice anebo Broadway
Tvoje angličtina je prostě dokonalá
Ty máš tak krásný oči
Máš nejluxusnější zadek na světě
Proč seš tak divnej?
Napíšu nejpatetičtější báseň
všech dob
budou v ní antické sloupy
a pastýři v lidových kostýmech
budou v ní paprsky
dosud neobjevené planety
bude v ní kousek mě
za který jsem se nikdy dost nestyděl
Nikdy jsem se nikoho nebál
a u hororů se velmi
upřímně směju
ale jednu noční můru mám
co když
jednoho dne
zavládne ticho
tak všeobjímající
tak semišové
že ho neumlčí
hudba přetékající
ze všech mp3ek celého světa
co když
začnu zpívat
krásně jako Carreras
ale můj zpěv v tom tichu zabředne
jako křižáci u Sudoměře
Než všechny appky rozpadnou se v prach
vydej se na cestu a neměj strach
nemysli na rodinu nemysli na děti
jen pluj jen pluj za hranu paměti
Odchází léto podzim dopadá
na svět se snáší divná nálada
v explozi barev mění se chuť vín
selfíčka tají delikátní splín
Vánočka sáně ryba pro tři krále
líp by to namaloval jenom Lada
chumelí se jak v pohádce ale
sníh je tak řídký že nedopadá
Roky mizí rychleji než velký lásky
střídají se jako hvězdy v Realu
na nebi vybuchujou sedmikrásky
#silvestr #meaning #pomalu
Neplatná jsou všechna storna
i reklamace na prodejně
život jako scénář porna
vždycky končí stejně
Jak já bych chtěl mít stroj času
ne kvůli výčitkám spíš jenom tak
prodal bych playstation a hledal Krásu
létal si staletími jako pták
Chci umřít na masážním stole
a bez jediné myšlenky
jako když napěněné coca-cole
otevřeš cestu do sklenky
Pralesy hoří stoupá dým
a drony letí přes Saharu
Mé ferrari je v bezpečí
na pláži v San Escobaru
Tamhle na kopci je hrad
něco mi říká nechoď tam
v každém výstupu je pád
radši se věnuj PC hrám
Slunce se odívá do barev KFC
hloubám si v pološeru jak Lao Tse
pátek trčí jako věta bez tečky
o čem dnes tweetují zemřelé herečky?
Poezie mě nebaví
radši si změním profilovku
nádherné selfie bez hlavy
tentokrát získám stovku
Dneska se všem zdá o lásce
jenom mně ne
Co když famfrpálové zápasy
byly ovlivněné?
Jdu a za mnou přepadává stín
lišky mi pokukují do slabin
mám tohle závodění rád
ještě si vystoupám když mě čeká pád
Zapomínám co jsem býval
jak socialistický stát
teču jak rozvodněná řeka
daleko od přehrad
Koštice anebo Broadway
nevidím rozdílu
medaile klidně rozdej
skautskému oddílu
Tvoje angličtina je prostě dokonalá
Ty máš tak krásný oči
Máš nejluxusnější zadek na světě
Proč seš tak divnej?
Myslel, že Hymny na církev najde
dole v komoře, u Demla,
nakonec byly normálně v pokoji vedle
Péguyho, Claudela. Vydané v roce 1924,
dozrály jako by až dnes, za otcovství
papeže Františka. – Tichá blízkosti,
v níž se setkávají odloučení přátelé:
Prosíme tě o tvou lásku!
Holubice je paní prostořeká,
živa z divných pocitů,
že jsi sledován.
Má domácnost je zlatavá,
v medovém moři plovoucí.
Co se týče ceny, říká děda, láska se nedá koupit, proto muž nemusí být bohatý, nebo dokonce hezký
Měl by být rozumný a hloupý zároveň, tak něco mezi, abys mohla být lepší než on, ale nedávala mu to najevo
v domě kde jsi dlouho žil míváš velmi silné
a znepokojivé sny
jdeš celou noc
bez pití cigaret a bez studu
tak jako vždy
až do rána kdy už město nepoznáváš
jsem vyprahlá jako naše sliznice
když se jeden druhému snažíme nevidět pravdu
visíme v koruně stromu hlavou dolů
a moc si pochvalujeme