doprdeleježišmarjá cotojakoprostě
krucinál
vždyť mě znáš!
zdravej jak ryba
jen tu mrtvici
umrtvím
a kdyby něco
vždyť víš:
duch se rozplyne
tělo zetlí a srdce se
promění v jaguára
zdejší rostliny se plazí u země
nízký vzrůst je důsledkem nedostatku
živin v půdě
přežijí jen ti nejnáročnější:
klikvy kyhanky
brusinky
či vlochyně
navečer otec do půl těla
nebezpečně vykloněný
z panelákového okna
huláká: Tó-mí-ků, poď domu!
už brzy bezhvězdná tma
nad rovnými střechami
mlčenlivější než dnes
od večeří prosvěcuje
obřadná jednota
společných jídel
aby vyplnila kouty
u všech
co nikdy nic neměli
a nikdy nic
mít nebudou
samozřejmý pohled
od polévky ven
stovky tisíce
tisíce
oken
dnes uhořelo jedenáct lidí
v jedenáctém patře paneláku
kdesi na Moravě
zní ti to stejně
vzdáleně jako Amazonie
nebo Falklandy
šest lidí uhořelo
tři dospělí tři děti a pes
pět vyskočilo
ze strachu před plameny z oken
tohle
by se u nás nikdy nestalo
kroutíš hlavou, Milado
v nachlup stejné bytovce
objímá tě křeslo
televize
až k tvé hlavě skloněný
nejsmutnější fíkus na světě
doprdeleježišmarjá
cotojakoprostě
stavíš mě prostě před hotovou věc
fakt sere tendlecten
prostě
ten přístup!
že na to sereš
vocode? už ani ta Bratislava!
mně jako nevadí že jako vodcházíš
bylo by to jinak kdyby…
mně to je líto prostě
víš kolik
toho máme nasmlouvanýho?
prostě sem hrozně nasraná, Sandro!
krucinál
vždyť mě znáš!
zdravej jak ryba
jen tu mrtvici
umrtvím
a kdyby něco
vždyť víš:
duch se rozplyne
tělo zetlí a srdce se
promění v jaguára
bude už navždy
pobíhat džunglí
v naší malé zemi
když je zle
vyjedeme na chalupy
a do lesů
tam
kde jsme v minulosti
dokázali přemýšlet
o smyslu bolesti
dnes budujeme
trpět
jsme se odnaučili
už v minulém století
a teď
nám to prostě nejde
Lidé jsou jako mor… lidé jsou opričníci,
co namol opilí bloudí mezi Kasiny,
aby zde za tabák vsadili vlastní plíci.
vstoupil jsem do řeky
vlasy s ní splynuly, zpomalily její tok
rozkročen, čelem proti proudu, hleděl jsem na vrcholky hor
kůži hladkou jako kámen
Saturovaná červeň a schnoucí šeřík bříšek
se na okamžik slily.
Podle knih ji uplácel semínky, ale ten náš ne.
A odborná literatura si s tím neví rady:
pusinky jí připadají příliš něžné, bezúčelné
a pro přírodu, jak ji známe, problematické.