Literární časopis Psí víno v tištěné podobě končí, oznamuje tisková zpráva z prvního srpna. Volal mi to Petr Štengl, kterému to, stejně jako mnohým dalším, přišlo na e-mail. Smutná zpráva a naprosto nesmyslná. Proč končí, když jsme se už pár měsíců zpátky s dotazy obrátili na Olgu Pek s tím, že pokud by to s časopisem mělo takto dopadnout, jsme ochotní se o kontinuitu časopisu postarat. Ke mně a Petru Štenglovi se s touto výzvou přidal i Jaroslav Kovanda, zakladatel a po mnohá léta šéfredaktor Psího vína. Olga Pek nás ujistila, že nás bude informovat do konce srpna, jak se rozhodla, a sdělila nám, že situace není tak vážná. Situace byla vážná.

Olga Pek pozdě podala vyúčtování za předchozí rok, a tedy na základě grantových pravidel bylo Psí vino vyřazeno z možných žadatelů v příštím, tedy tomto, roce. Časopis nevycházel, což samo o sobě nebylo v pořádku, a mnozí již mluvili o jeho zániku. Byly prý plány, že se to období překlene tím, že bude Psí víno vycházet jako příloha A2, a podobné nesmysly.

Olga o nastalé situaci vůbec nediskutovala s redakcí a z její strany zavládlo mlčení, které ještě vystupňovalo obecné dohady. Nicméně jsme byli ujištěni, že je vše v pořádku a že budeme informováni, zda si současná redakce poradí sama, nebo zda využije naší nabídky. Věřili jsme, že tomu tak bude.

Aniž bychom byli jakkoli informováni o vývoji, zaskočila nás, jak již bylo uvedeno, tisková zpráva, že časopis v tištěné podobě končí a bude pokračovat pouze v internetové verzi. Nutno podotknout, že tuto tiskovou zprávu vydala sama šéfredaktorka, nikoliv redakce, protože někteří její členové se o všem dozvěděli rovněž z tiskové zprávy. Dokonce měla být připravena i verze tiskové zprávy s tím, že časopis končí úplně.

Samozřejmě nikdo není neomylný a každý dělá chyby. Místo toho, aby si však Olga Pek sypala popel na hlavu a jednoduše se omluvila (za což by se jí jistě dostalo pochopení), schovává se za tiskovou zprávu, která ovšem v důsledku až na pár zainteresovaných nikoho nezajímá.

Internetová verze Psího vína je tedy vnímána jeho současnou redakcí / neredakcí coby velký úspěch a krok správným směrem. Úspěchem však rozhodně není. Věřím, že každý, kdo se věnuje problematice literárních časopisů, ví, jak nesnadné je získávání peněz a kolik úsilí stojí každé číslo. Ano. Není to jednoduchá práce a není to ani práce dobře placená. Ale je to práce, která má smysl. Naříkalo se a naříká, že v kultuře nejsou peníze. Tento případ je ale výjimečný v tom, že na vině není ministerstvo a jeho škrty. Nikdo nahoře ho nezaříznul. Zařízli ho ti, kdo se o něj měli starat, a o to je to smutnější. Kdo si myslí, že je přechod na internetovou verzi moderní a logický vývoj, nemá pravdu. Pro literární časopis je zánik jeho tištěné podoby úpadkem a ztrátou, kterou nelze nahradit, ztrátou, kterou by žádná zkušená a kompetentní redakce dobrovolně nedopustila.

Sám vidím hlavní problém Psího vína v tom, že po Jaroslavu Kovandovi a Petru Štenglovi časopis už neměl žádného stabilního zodpovědného šéfredaktora, který by za časopis dýchal a nadřazoval ho všemu ostatnímu. Vzniklá situace je v podstatě jen logickým vyústěním politiky střídání šéfredaktorů a postupného odchodu zkušenějších redaktorů. Tenhle kolotoč, na kterém si každý vyzkoušel pár kousků a pak šel dělat své někam jinam, zůstal nakonec prakticky prázdný.

Situace Psího vína je špatná, ale ne neřešitelná. Jak jsem zmínil, s Petrem Štenglem jsme se již dávno nabídli, že bychom byli schopní časopis v tištěné podobě udržet. Dokonce se mi podařilo sehnat investora, který má zájem navýšit náklad časopisu a vrátit Psí víno tam, kde kdysi bylo – mezi elitní literární časopisy. Nicméně náš návrh nebyl přijat a pravděpodobně ani projednán. I přesto však samozřejmě nadále platí, což je výzva pro další redakce, pokud se ta současná k diskusi nemá a není schopná konstruktivně řešit své chyby a hledat východiska. Východiska co nejlepší ne pro sebe, ale pro časopis.

Jan Těsnohlídek

básník, redaktor, nakladatel, zástupce šéfredaktora časopisu Psí víno v letech 2008–2011

––––––––––ODPOVĚĎ PSÍHO VÍNA–––––––––––––

Členové Psího vína by na úvod své odpovědi rádi zdůraznili dvě důležité věci:

1. Psí víno v žádném případě nekončí, končí pouze jeho pravidelná tištěná verze. O jeho nové podobě uslyšíte v příštím roce.

2. Psí víno (viz níže) nemá o spolupráci s Janem Těsnohlídkem zájem.

Přes opakovanou výzvu JT nevyužil nabídku k osobní schůzce. Schůzka tak nakonec proběhla pouze s bývalým šéfredaktorem Petrem Štenglem, který nové koncepci Psího vína vyjádřil podporu.

Návrh Jana Těsnohlídka na „převzetí“ časopisu projednala usnášeníschopná členská schůze Spolku přátel Psího vína, z. s., 31. 8. 2018. Členská schůze návrh odmítla hlasy všech přítomných a rozhodla se jím dále nezabývat. JT není členem spolku, jelikož byl v roce 2011 vyloučen pro neplnění redakčních povinností a narušování chodu redakce. Od té doby se celých 7 let žádným způsobem na aktivitách spolku nepodílel.

Se zmiňovaným rozhodnutím šéfredaktorky a obsahem připravované tiskové zprávy byli všichni členové spolku seznámeni v týdenním předstihu.

Olga Pek, Luboš Svoboda, Ondřej Škrabal