čtverec je brouk krovky jsou násep
číst přesně tak
jako se to psalo
ranní světlo šptá
polední bdí
odpolední dbí
večerní ní
někomu to možná vadí
mně to nevadí
doufám že ti nevadí
na stromě zavěšenej lustr
docela velkej
tři sny
jak srny
běžej hlavou
všechny pravdivý
zbavit se snu
je nemyslitelný
první o barevný košili
červená s pruhy
malý květy čmrkání
druhý ruce
čtvermo
třetí ubrus
vzorovaný
mlha
okna se vznášej
krok dopředu
padá dozadu
možností
hodila jsem do té mlhy
ořech
tma mlhovina tem
loudat se
svit v omítce
měsíce
dokonce tři
u nás se házely špagety na zeď
aby se vyzkoušelo
jestli jsou hotové
eska emka óčka
ta pe ta
mlh mléko
postavy domácností
do oken
oknem ok
neb naň
viděj
uvnitř tě
mě
uvnitř mětě
mlha médium
světla aut plavou
plynou trasou
mezi paneláky
postavy vždycky krátce
mléko leptá okraje
magrittovi lidé
padající z nebe
dokonce tento
se úplně převrh
ve snu jeden pták
tichej
popelavej
kámen
mák
znovu kámen
znovu tentýž kámen
počátek vzpomínek
je v otevřeném černém okně
myslím že kdysi
byl taky někdy listopad
v malém
celkem málo známém
malém městě
hokaido dorostla velikosti mandarinky
zajásali jsme
svítí
a nyní polévá kuchyni polévkou
plastovým oranžovým škopkem
k tomu brslen růžový
jak kabát
obě rostliny
unisono přikyvují
maminka (moje nemoje) trhá semeníky
slézové růže
dcera (moje nemoje) říká
balíčky ty
vypadaj jak knedlíčky Bánh bao
je to úplně tak
pro toho
kdo přijde po mně
vzkaz jsem nechala na stromě
mívám s sebou provázek
tužku
sešit
ze kterého škubu papír
napsala jsem tam
že zpráva je k nalezení
a to brzy
číst přesně tak
jako se to psalo
ranní světlo šptá
polední bdí
odpolední dbí
večerní ní
někomu to možná vadí
mně to nevadí
doufám že ti nevadí
na stromě zavěšenej lustr
docela velkej
vyšitá květina
je vyšitá květina
zářící strom
je zářící strom
krajina daleká
je daleká krajina
ruka
ruka je
krk
nechť krkem je
cesta
je z města
nebo těsto
rybník
je rybník
ne
je to ryba
kachlička
je čtverec
čtverec je brouk
krovky jsou násep
násep je bílo
bílo
bylo
to je já
vyšitá květina
je hádejte
uhodli jste to
loupeš i tuhle báseň,
hledáš to živé, to nevyslovené,
nedotknutelnou zářící tmu
táhnoucí se mezi slovy
až k červeným denivkám
na konci deštivého léta.
tehdy byly peníze obrovské
větší než dům
dokonce mapa světa zdála se
pouhou jejich molekulou
Šnečí rohy a pařáty
těžce se mi dýchá
já se dvěma penisy
a kozlí hlavou
Rozpouštím vlasy
skoro nedýchám
V dešti jsme stáli jako dva stromy,
pozorovali, jak po nás stéká voda.
Ani jsme se nenadáli, stáli jsme v lese.