“Vy zkurvení uprchlíci!” píše Zábranský
Nebyl by to však Zábranský, kdyby na první pohled kontroverzní téma bylo tím hlavním a jediným, čím se zabývá.
Nebyl by to však Zábranský, kdyby na první pohled kontroverzní téma bylo tím hlavním a jediným, čím se zabývá.
Zábranský totiž není intoš – on je víc, on je nadintelektuál, který z obrovského nadhledu provokativně sere na ty trapáky, co se s nimi každý den musí zahazovat po pražskejch kavárnách, i na politickou korektnost.
Útlý celek působí ulítle – nesvázaně, svobodně, hravě, jako by se autor a vypravěč pokoušel překonat svou nechuť k závazku, lenost k disciplinovanému psaní na čas v daném formátu – a ono to najust vyšlo tak, že se z rozvolněnosti nestala rozvalina.
Stejně jako Dante ani my s Pietrem neprohlédneme temný les naší každodennosti.
Jestli kniha Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky na něco apeluje, pak na to, abychom se měli na pozoru před každým, kdo by chtěl demokratické instituce (z)řídit jako firmu…
Přičemž všude tam, kde skryté i neskryté magičnosti ubývá jak měsíce, je nám předkládán povýtce lineární, ergo psychologický příběh.