MUŽ BEZ JAZYKA

V ústech trpké chuti nese
Chřadné povídání má
Nemá slova plésti
za brzkých ran
A k večeru nemusí
plésti slova
Echem lože stlán
Růžemi ozvěn do peřin zván
Ke spánku váben
A den na to
Klidně spící
Pokoj zalije slunce

* * *

Na nebesích červánky unavené
Chystají se k spánku dát
Pozdní jásot zelených zvonků
Halasné echo slyším z dále rzát
Smaragdové listí ze stínu sluncí stoupá
Hle strohým letem četa včel
Výjevy mandragor a šípků
A ze žluti čnící dřín jenž pěl
Pozdních květen rozjímání
Listí boroví neklidných ovocnanů větrem vát
Azuru ódy večerní klání
A větve v harmonii větru jež jdou spát

* * *

Přišel čas
Kdy z měsíce se stala pouhá koule
Koule rudá jako lásky žár
Stejně horká jako moje krev
Jako pramen rudých vín
A moji milovaní
Všichni v domech dřímají
A já svou lásku dusím v sobě
Jako nějaký škrtič
Koule žáru plná jako sama láska
Pocit běsnění i touhy
V pekelném střetu
I v rudý oblak id mě snese
Jako v zasnění jsem
Stav uzemňujících mdlob
Stav polospánku
Rozplývám se do oblak
Jako aura půlměsíce
Hvězdy nebo komet
V žáru jdoucí od řeře
V krbu hořícího uhlíku
Rozfoukaný dýmem měkkým
Jako doušek mléka
Horké čokolády
I vůně švestek jdoucí od oné řeře
Ledva milost sešla sama z nebes
Naprosto nečekána
Naprosto dravá a surová
Anu křídlami by jich rozvířila
Neb křehká rusá
Jako z porculánu
A pro ně
Dvě sýkorky
Krákorají do z růže mechu stlaného
Sotva se nadějí
Už je jedna z nich tatam
I na stráních si šeptají
Mysl a srdce
Je-li žluť na ptáku prchlém jako samet
A proč ji tak miluje

KARNEVAL

Schvácen vírem alkoholu
Unesený černí probdělé noci
Střelec užasnutý plující revírem
Tlupa rusých slečen drahých madam
Kolíbaný čirým zpěvem
Do azuru ranního
Jásot plesajících děv jimž pánové se dvoří
Rampouchů šedivých i svěží rosy
A hle v zákoutí kleneb a rozích theatru
Průčelí letohrádků nahlížeje do okenic chrámů
Shrbený dým doutníku koulící se po stropu
Schoulený nevinnosti nach
Jež z lící děvčete jako vykradený
Polibky chvějících se ve výmolech rév
Mešuge s troubelí u čumáku přilepenou
Doutnající strusky červeného tabáku
I notný jako Parthenón – kuřák zatvrzelý
Opar rozbřesku v němž Ďáblova líc se budí
Témbr granátů na nebesa pronikaje
V této noční kratochvíli
A mazurky se tančí

* * *

Jdu po kyselém citrónu
Po rušné ulici
Oblblý barvami semaforů
Šlapu lidem po patách
A vehementně ze sebe dostávám
Pomatené omluvy
Ani se nestačím vzpamatovat
Už držím na své konstrukci
Nové břímě
Narážím do všeho kolem
A líbivé věci už mi nejsou potakáním
V zájmu mém jest jich přemálo
A ty jsou mými úniky

Jdu po hořkém pomeranči
Po rušné ulici
Oblblý zubatým náporem
Sápající a docela netichý
Nezklidněn lidskými doteky
V mlze hluku
Oblblý kousavým záporem
I zde etikou mých kolegů
Hle přepočítám kroky svoje
A vyhrkávám ze sebe pardon
Pardon dámo s Panamou
Pardon dítě v kočáru
Pardon chlapče s červenou čepicí
Už už ostychem celý rudnu
Neosvojených mravů zase bronou líc
Pod sumou uhrančivých pohledů mne zmáhá tremor

Jdu po slané limetě
Celý vyčerpaný a zpocený
Myšlenky mordu jako vystřeleny z kanónu
Snaží se mě zmátořiti
Leč k ničemu
Blikající záře semaforů světel aut
Ohlušují mě
Na mou cestu vrhají mi stín
Smích a křik
Všude jen slyším
Dvě ženy si povídají
Dva muži si povídají
Dvě děti si povídají
Ó můj bože to je ale brak
A barbar jsem já

Jdu po kovovém grapefruitu
Výskání sirén ve spasmus mne kolébá
Zvěsti mátoh a obludek
Poskakujících zde po ulicích
Nutí mě ta bolest tisknout si dlaně k uším
Choulit si hlavu ke kolenům
Od sutě hluku pálí a neschované houstnou
A s rukama na uších klesám k zemi
I tu náhle obětí nohou davu se stávám
Lidi se mě snaží přeskakovat nebo obcházet
Boty nohy kopance údery špína
I omluvami opravdu nešetřím
Přestože jsem ztrhaný a dochází mi dech
Pardon strážníku s koltem za opaskem
Pardon dcero Astafjevova
I ty děvo tyž jsi jako filuterka
Pěkná proutnice vlasy jako máslem zamaštěné

Jdu po sladkém cedrátu
Po nekončících chodnících kvapem
Kroky opravdu nešetřím
A přesto mně cíle nedáno
Ostouzen jakýmsi mákem
Netečný dočista v letargii
Zesláblý a celý bledý
Jak by mně reflex všech těch barev
Vyňal červeň moji krvi
Růž mé líci a čerň mým vlasům
Zakaboněné obličeje deroucí se ze všech koutů ulic
Spílající mužové od rodin
Vzlyky tekoucí po tvářích žen
Černý dým zamořuje bulvár
Mračna jako uhel rozpíjejí se na nebi
Hustý hluk a křik
Kašel sípání dupání

* * *

Ani vteřinu nekonečnosti bytí
Záře rudobílých svící
Nestačím vypověděti
Vůně nebe a akátových květů
Dlaně broné jako havraní stříbro
Objímají mě pevně v ramenou
Záda mi svírají a šíje mně tepou jako v žáru plamene
Bezová chrastina nesoucí se větrem
Sněhobílé květy vanoucí vně
Pastelově žlutý pyl jako vloček spěch

* * *

V pustu prázdnu
Uklidněný tupou nečinností
Rozvážněný
Houževnatý jako sám čas
Dojímající nářky svící
Voskem pečetící úctu bezduchým
Zvelebená skaliska patinou pokrytá
I pánové majestátní krčící se na sebe
Prohlížejí se v azuru ledovcových jezer
Očarováni vlastní nádherou
Bory na jejich úpatí do porcelánu zahaleny
Modříni nazí a zmrzlí bez jediné kadeře
Jedle kosmaté sněhem obsypané
Vedle sebe jako trud a jásot
Stojí osudu obnažení
Ohlušený klidnou vážností
Otdychem zvábený
Příjemně znaven zře
Dva sýce střemhlav pádící myši loviti
Slyším echo umrlcovo když tonul
Doléhající mi z dáli hor a oněch jezer
Lunné balady a hvězdné zpěvy
Teskné reflexy nebeských kleneb
Opilý tímto momentem