Co všechno víme o světě, v němž žijeme? Odkud se to dozvídáme? Z vlastní bezprostřední zkušenosti jen zlomek, to tak akorát, co se děje u sousedů na patře a jak je na tom babička v nemocnici. Z valné většiny máme své čtení světa zprostředkované z médií a ze sítí. Jako monzun na nás padají informace ze všech koutů globalizovaného světa najednou. Souběžně o železničním neštěstí v Thajsku, o posledním šíleném nápadu Donalda Trumpa i o tom, že někde v Jihlavě zavřeli samoobsluhu. Většina těchhle informací je o ohrožení, znepokojují a v mnoha myslích vyvolávají úzkost. Přitom v Evropě se zkratkovitě řečeno žije tak dobře jako nikdy, a přesto tu jsou nespokojené masy, které mají dojem, že je všechno špatně.

Bezprostřední vnímání je pomalu na ústupu, člověk stále méně žije teď a tady. V metru nebo tramvaji skoro nikdo neprožívá prostředí, v němž se ocitl. Téměř každý má hlavu sklopenou nad svojí malou obrazovkou a skrze ni tu chvíli prožívá někde jinde, s někým jiným než s těmi, kdo ho reálně obklopují, v jiných příbězích a v jiných emocích, třeba na druhém konci světa. Tohle odcizení vůči teď a tady bude jistě s umělou inteligencí pokračovat.

U zrodu revolucí a velkých společenských pohybů stály vždy technologické změny. Protestantismus by nebyl možný bez zrodu knihtisku, moderní nacionalismus 19. století bez levných a masově vydávaných novin. V oblbnutí mas Hitlerem i Leninem zase nově objevený film. Teď otřásají společností internet a umělá inteligence.

Je tudíž klíčové vědět, kdo nám obrázek světa předkládá a jaké v tom má zájmy. Komu média a sítě patří. Chce někdo věřit, že by si je miliardáři kupovali jen tak z filantropie?

Západní demokracie si ve veřejném zájmu vytvořily tzv. veřejnoprávní média. Jejich působnost je dána zákonem, jako služba veřejnosti, nejsou státní, neřídí je vláda, musí se podřídit svému kodexu, v němž jsou detailně rozepsány jejich povinnosti. Nic z toho žádné soukromé médium, v němž o podstatném rozhoduje majitel, nemá.

V nedávných týdnech to ukázal Elon Musk. Koupil si síť Twitter, přejmenoval si ji na X a začal s ní zacházet jako se svým čistě soukromým majetkem, ne-li hračkou. Lidem se začaly ukazovat posty od jiných osob než dosud, často nepříjemné, a naopak mizely ty, jež čítávali. Musk začal ingerovat do politiky včetně cizích států, otevřeně podporovat třeba německou AfD.

Bez silných veřejnoprávních médií není demokracie, tam si vládu vezme oligarchie. Stačí se podívat, kdo všude se ve světě i u nás snaží jejich sílu oslabit, když ne nějak dramatičtěji, pak klasicky přes jejich financování. Stačí si uvědomit, jak si je během jednoho měsíce osedlal Jarosław Kaczyński, sotva se před deseti lety dostal k moci, nebo jak je má pod palcem Viktor Orbán.

Veřejnoprávní princip se dosud uplatňuje na média, jež jako jediná v minulosti existovala: rozhlas, televizi. Od té doby se ale zdroj narativu o tom, jak vypadá svět a jak ho vnímat, přenesl z velké části na sítě. Veřejná moc je dlouho rozpačitě pozorovala, nevědouc, co s nimi. Legálně i daňově visely dlouho v jakémsi meziprostoru. Zůstanou-li v rukou pár jedinců, kteří dnes díky nim mají planetární dosah bez jakéhokoli voleného mandátu nebo stanovených mantinelů, budou mít větší moc než jakýkoli politický orgán vzešlý z voleb.

Evropa jako jediný kout světa se s tím snaží konečně něco dělat, nedávno k tomu Unie přijala tzv. nařízení o digitálních službách. To ale reaguje na minulé zkušenosti, a než začne fungovat, budou sítě dávno někde jinde a hra na kočku a myš bude pokračovat.

Když přišlo všem demokratům podstatné, aby vedle soukromých médií existovala ta veřejnoprávní s jejich kodexy fungování, bylo by od věci uvažovat o něčem takovém u sociálních sítí? Nedávno s takovým nápadem přišel senátor David Smoljak. Taková síť by podle něj měla být celoevropská, aby obstála vůči světu, a „opřená o algoritmy, které nebudou preferovat polarizaci, ale relevanci a kvalitu“.

Sklidil smršť neoprávněné kritiky od těch, kdo nic nepochopili. Pokud ale jako Evropa na svoji obranu nic nevymyslíme, pokud nebude nějaká veřejná kontrola algoritmů sítí, pak ti, kdo chtějí zánik Západu, jak ho známe, nás převálcují. Gigantická asijská země nebo giganticky bohatý šílený jedinec. Který bude sám rozhodovat o tom, co se nám objeví na obrazovce.