Před pětadvaceti lety jsem po střední škole začala pracovat v Knihkupectví Fišer a snažila se naučit vše od těch nejlepších – nejprve jako brigádnice a poté jako zaměstnankyně. Měla jsem tehdy strach stát za pultem a bez znalostí a potřebného rozhledu odpovídat zákazníkům, kteří očekávali dokonalý servis. První rok jsem si ani netroufala obsluhovat u pokladny. Každý měl nějaké začátky, tedy i já. Jen jsem měla štěstí na to správné místo. A nakonec jsem zvládala vše od úklidu přes výlohy, objednávání knih, administrativu až po samotný prodej. Doteď jsem vděčná za pořádné základy, důslednost, a hlavně trpělivost kolegů. Když nepočítám brigádu v pražské literární kavárně, prošla jsem dalšími třemi knihkupectvími, než jsem zakotvila ve svém nynějším působišti v Knihkupectví Franze Kafky.

V Kaprovce jsem musela mít přehled o celé naší nabídce knih a ideálně mnohem víc, což se mi v budoucnu hodilo v Knihkupectví Academia. V prodejnách GHMP a ve Veletržním paláci jsem využila hlavně znalosti o umění a literatuře pro děti, ale stále se snažila držet krok s ostatními, i když jsem zároveň musela mít přehled o všech tuzemských i světových výstavách a katalozích. Každé místo mělo své zaměření a stálé zákazníky, i když někteří chodili do více knihkupectví najednou. Chudáci byli občas zmatení, když mne viděli ve stejný den ve dvou různých knihkupectvích a večer ještě v kavárně. Často jsem s nimi probírala krom knih, výstav, koncertů nebo umění i historii či současnou politiku – a je tomu tak doposud. Mnohdy jsem se dozvěděla i celé životní osudy a rodinné ságy. To sdílíme s barmany, ačkoli naši zákazníci jsou zpravidla střízliví. Mimochodem za barovým pultem mi to moc nešlo, tak se raději držím toho knihkupeckého.

Naštěstí dělám celý život práci, která mne baví, a většinou ještě na Starém Městě, kde se cítím jako doma. Působili tu už prarodiče. Děda byl docentem na FF UK a babička připravovala slovníky v Ústavu pro jazyk český. Táta, grafik a měditiskař, byl čtyři roky zastupitelem Hlavního města Prahy. Máma už přes dvacet let pracuje v knihkupectví v domě U Kamenného zvonu, kde jsme se brigádně občas střídali s bráchou. Ten poté, jako zaměstnanec GHMP, připravil k otevření knihkupectví v Domě fotografie. Sestra pracovala společně s bratrem v Týnské literární kavárně, kde jsem se také občas pletla s tácem. Pár let na to působila jako restaurátorka knih a archiválií v Národní knihovně.

Knihkupectví Franze Kafky, kde poslední tři roky pracuji, je pro mne první prodejnou, kde jsem si vybrala zaměření a spolu s tím i celou nabídku titulů sama. Díky úžasným nakladatelům se mi podařilo za necelý měsíc zaplnit prázdnou místnost, a to nebyla jediná výzva. Čekal mne už asi devátý prodejní systém včetně administrativy, přestože jsem se učila s počítačem až v prvním zaměstnání. Osvojila jsem si práci s dalším e-shopem, přičemž si pamatuji doby bez nich. V klidu mne nenechávají ani občasné aktualizace, při nichž změní grafiku či něco vylepší. Stále se učím a nikdy se nenudím. Má šéfová Karolína Truhlářová, jež je zároveň majitelkou i knihkupectví a nakladatelství KAVKA, mi nechává volnou ruku, což je sen každého knihkupce.

Spolupracuji s vybranými nakladateli, ilustrátory a občas i s jednotlivými autory, což je sice stran nabídky pestřejší, ale zvláště v období vyúčtování časově náročnější. Mnohem příjemnější je objednávání a následné převzetí. Při každém vybalování knih z krabic mám malé Vánoce. Ne vždy totiž vidím knihy předem, a tak se těším, až si je budu moct alespoň letmo prohlédnout. Dříve nám nakladatelé a distribuce vozili knihy na ukázku, teď spíše posílají e-maily, avšak stále platí, že si novinky a zajímavé tituly vyhledáváme sami.

Součástí mé práce je také učení studentů na praxi i zaučování nových kolegů či brigádníků. Často s vidinou toho, že nezůstanou v oboru, ale potřebují znát alespoň základy. Někteří by se sice rádi stali knihkupci, ale není kde a platové podmínky nejsou zrovna lákavé. Dlouhodobě to dělají jen odvážní srdcaři, někteří mají další práci či brigádu. V mém případě to byla často brigáda v jiném knihkupectví. Letos je to teprve čtvrtý rok, co mám jen jedno zaměstnání. Vše šlo kupodivu docela dobře skloubit i s hraním na violoncello, které zabírá většinu mého volna. Některá období přečtu více notových partů než knih. Stává se, že běžím z práce rovnou na koncert, kde potkám překvapené zákazníky s dotazem, co tam dělám. Většinou jen odvětím, že jsem jim po práci přišla zahrát pro radost. V posledních letech jsem se postupně přesunula od symfonických orchestrů ke komornějším tělesům, často hrajeme s kamarády smyčcová tria či kvarteta. Nedávno jsem si zkusila i duo s houslemi. Ale to by bylo na delší povídání.

Většina knihkupců si najde cestu, jak číst více knih nebo stihnout programy u jiných, což se mi moc nedaří, ale snažím se navštívit alespoň několik knižních festivalů ročně a sem tam nějaké uvedení knihy, i když nic nepředčí četnost autogramiád a setkání u Fišera.

Čím jsem starší, tím více pracuji a kamarádi si ťukají na čelo, ale od rodičů se dají odkoukat i horší věci. Nikdy je nedoženu v počtu odpracovaných hodin, natož v množství přečtených knih. Oba jsou velcí čtenáři. Každý, kdo mě zná, ví, že mě najde v knihkupectví. Pokud ne, tak někde hraji.

Když mám volno jen tak pro sebe a jedu mimo Prahu, najdu tam knihkupectví nebo antikvariát a koupím si alespoň jednu knihu. A tím nemyslím jen své oblíbené Dětské knihkupectví Zlatá velryba v Olomouci, kde mi vždy skvěle poradí Tereza Pařízková s knihami pro synovce, nebo Knihkupectví a antikvariát Paseka v Litomyšli, ve kterém manželé Švehelkovi pokaždé najdou něco, co mne nadchne, ale třeba i ta méně známá na Šumavě. Bohužel v některých městech a vesnicích najdete jen pár knih v muzeu či galeriích a knihkupectví už jsou tam léta zrušená.

Stále je co zlepšovat a učit se od ostatních zemí, ať se to týká záchrany či pomoci stávajícím knihkupectvím, anebo většího povědomí o tomto odvětví. Po nedávném schválení nulové DPH na knihy jsme doufali v zavedení pevných cen, aby knižní trh neničily neustále slevy, ve kterých se už nevyznají ani profíci, ani zákazníci. Vinou toho jsme označováni za zloděje, kteří si vymýšlejí ceny, nebo jen za hloupé prodejce, kteří si nevšimli dalšího zlevnění. Přitom my pouze oproti některým e-shopům dodržujeme doporučené ceny od nakladatelů. Leckdy si na rozdíl od zákazníků uvědomujeme, jaké množství práce velké spousty lidí stojí za každým titulem – a nemyslím, že bychom jim mohli dělat dobrou službu, kdybychom snižovali cenu knih na nedůstojnou úroveň.

Jen pro zajímavost, cizinci bývají z naší produkce nadšení a překvapují je nízké ceny knih. Až díky nim a jejich představám o výši nákladu každé knihy jsem pochopila, že z jejich pohledu je vše limitovaná a vzácná edice a udivuje je, že u nás není pravidlem vše dotiskovat. Samozřejmě jim vše vysvětluji, ale mám veliké štěstí na zákazníky, kteří vědí často o české literatuře více než kdejaký student. Jejich neuvěřitelný zájem o české umění, historii i krajinu mne každý den mile překvapuje. Jsou vděční za každou mou odezvu. Vybranou knihu si kupují i v češtině s úsměvem na rtech a dovětkem, že se třeba jednou naučí náš jazyk. Chválí u nás věci, které bereme jako samozřejmé a často je i haníme. Naše knihkupectví přitahuje návštěvníky z celého světa, díky čemuž si neustále rozšiřuji obzory a každé ráno otevírám obchod s očekáváním, koho potkám a co nového se dozvím.

Obohacují mne i čeští zákazníci svým neutuchajícím nadšením z nových knih a vyprávěním o těch již přečtených a také děti pevně svírající v náruči vybranou knihu, jejichž výchova ke čtenářství je důležitá nejen pro knihkupce. Často tu vyprávím studentům o Franzi Kafkovi, Josefově a památkách, těm zvědavějším o knižním oboru. Všichni oceňují naši klidnou oázu v rušném centru města, kde si mohou odpočinout a na tichém dvorku i posedět.