Víte, jaké to je, když se vlaštovky vracejí? Neznám nikoho, kdo by žil v blízkosti stodol nebo hospodářských budov a nepřikládal tomu okamžiku zvláštní význam. Je to sváteční den, skoro jako Vánoce.

Německá filosofka Eva von Redecker mluví ve své knize Bleibefreiheit (Svoboda zůstat) o nezvyklém pojetí svobody. Namísto převládající spíše prostorové představy o tom, že být svobodný znamená neomezeně se pohybovat, mluvit bez omezení a být suverénním pánem sebe sama, nabízí Eva von Redecker představu svobody jako možnosti zůstat v místě, ve kterém člověk dosud žil a kde touží žít dál. Moci odejít a zase se vrátit, čekat na návrat vlaštovek a sledovat jejich odlet. Žít cykly života jako opakující se počátky nového jednání, jako svobodu. Redecker tím navazuje na svou předchozí knihu Revoluce pro život, ve které popisuje, že to, oč v současných globálních socio-politických konfliktech veskrze jde, je život sám. Ve prospěch života samého je třeba emancipovat se z ideologie panství, zmrtvění vlastnictví, dominance člověka nad přírodou, jednoho člověka nad druhým, superbohatých magnátů nad všemi ostatními, imperiálních států nad těmi, co si přejí vzájemný respekt, nás jako vlastníků sebe samých nad námi jako bytostmi, které touží žít smysluplné vztahy. Jde nám o život, a proto potřebujeme rozvinout svobodu zůstat.

Svoboda zůstat není orientovaná na lineární expanzi, ale na cykly nových počátků. Jaro – léto – podzim – zima, spánek – bdění, nádech – výdech. Každodennost – svátek, roční běh – Vánoce. Tyto cykly otevírají budoucnost: Je tu opět začátek roku, ale je to nový rok. Nevracíme se, ale můžeme se nadechnout k začátku. Čas života postupuje vpřed díky slokám, regeneraci a taktům. Redecker se ve svém pojetí svobody opírá o myšlenky Hannah Arendt a její knihu Vita Activa. Filosofickou tradici, která prezentuje lidskou ontologii skrze prizma konečnosti a smrti a která v člověku primárně vyvolává potřebu rezistence, rezignace nebo potřeby být spasen, nahrazuje Arendt myšlením lidského bytí primárně z fenoménu zrození. Být svobodný znamená jednáním něco nového utvářet. Narodit se ještě jednou je mnohem více než jen oddalovat svou smrt. Znamená to uskutečňovat tam, kde žijeme, svět, ve kterém můžeme žít a kam se i jiní živí tvorové mohou vracet.

Člověk jako živý tvor, jak víme, žije zapojen do mnoha cyklů života, od rychlých a malých buněčných cyklů po pomalé a velké cykly geologických epoch. Tyto cykly jsou vzájemně provázané, řadí se za sebe jako kaskády, vyvažují se, zajišťují jeden druhý. Jsou také do určité míry schopny absorbovat různá narušení, vzájemně za sebe zaskakovat a v době klidu se regenerovat. Avšak jen do určitého momentu. Když překročí dynamika cyklů určitou únosnou míru přetížení, celá komplexní soustava se naruší. Původní vazby vzájemné podpory se zřetězí do návazných katastrof, jež vyvedou systém až k bodu zvratu. Systém systémů se nenávratně rozlije, rozklíží a rozloží. Lidskou odpovědností v tomto komplexním systému je nepůsobit tak, aby globální ekosystém bod zvratu překročil.

Ministr zahraničí a dočasně zvolený ministr životního prostředí Macinka se před pár dny rozhodl

uklidnit českou veřejnost a všechny běžné občany a sdělit jim, že pomyslně dnes, dnešním dnem v České republice skončila klimatická krize.

Zrušil sekci ochrany klimatu, neboť není, co by měla řešit. Andrej Babiš se na summitu Evropské unie přidal ke Slovensku a Maďarsku a odmítl ručit za půjčku Ukrajině. Zároveň ale Ukrajině fandí. A česká společnost vstupuje do nového roku. Rozesadíme se na sedátka v aréně a budeme pozorovat, jak hordy vyhladovělých zdecimovaných Rusů bez životního východiska rozsápávají těla ukrajinských civilistů, jak ukrajinští obránci přicházejí o nohy, ruce, obličeje, jak bojují o každý milimetr území, které jim patří, jak jsou unášeny jejich děti a posílány do Severní Koreje na vojenský výcvik, aby pak byly přinuceny v ruských uniformách napadnout svou zemi. Koupíme si k té podívané buřtík a Andrej zvolá: „Ukrajina, do toho.“ Spolu s Macinkou budeme s napětím pozorovat, jak před našima očima denně vymře 130 živočišných a rostlinných druhů, a volat na ně, ať na sebe přestanou narcistně upozorňovat a vyvolávat morální paniku. Biomasa divokých zvířat, jejíž objem za posledních padesát let klesl o 82 %, se pokusí zůstat potichounku jako myšička, abychom si k jejímu zbytku neudělali víkendový výlet letadlem.

Proti svobodě drancovat však pořád existuje svoboda zůstat. Přebývat u věcí, jak jsou. A pak otevřít novou budoucnost. Během pár týdnů se lidé složili na brutálním způsobem okradenou neziskovku Tady a teď a umožnili, aby mohla dál pomáhat nejohroženějším lidem postavit se na nohy. Tady a teď se narodila na Vánoce znovu. A takhle to může být i se vším ostatním. Jestli se něčemu říká odvaha, je to právě toto: vidět bolest a začít ještě jednou. Tady a teď.