Souborné vydání čtyř příběhů o kočkách s křídly, tedy Křídločkách, americké autorky Ursuly K. Le Guinové ve skvělém překladu Jakuba Němečka vychází v češtině poprvé. Na první pohled mě nadchla péče, s níž byly Křídločky do českého světa vypraveny. Je to maličká, kompaktní knížečka v tvrdých deskách, na kvalitním papíře, s příjemně velkými okraji a širším řádkováním pro ty, kteří stále bojují s technikou čtení. Ilustrace S. D. Schindlera působí roztomile staromilským dojmem, jehož realistická popisnost zároveň ladí a zajímavě kontrastuje s hlavním zobrazovaným fantasy objektem, tedy s kočkou s křídly. Jako bonus pro fajnšmekry jsou na výběr dvě obálky – světle modrá s kočkami letícími, zelená s kočkami na větvi hřadujícími.

Jestli hledáte knihu o kočkách pro děti předškolní a raně školní, zapomeňte prosím na všechna ztracená, nalezená a polomrtvá koťátka, jimiž je u nás zaplevelený trh s knihami pro nejmladší čtenáře, a sáhněte po Křídločkách. Dostane se vám do ruky kniha, která nejenže vašemu malému kočkomilovi splní všechna fantazijní přání, ale navíc k němu přijde v dárkovém balení umně stavěného příběhu servírovaného v citlivém, bezchybném překladu.

Příběh přináší napětí, při němž se tají dech, i obrazy přátelství, obdivu a lásky, ovšem bez zakuklených moralizujících poselství. Autorka předkládá čtenáři literaturu, která ho má bavit, nadchnout, vtáhnout, ale rozhodně ne poučovat. Sice tu jsou roztomilé kočičky, děti obdivující „heboučká křídla“ malých křídloček, dokonce i kočky pokoušející se o konverzaci s kravami na pastvě, ale sentimentální břečka a dojetím uslzený kýč naštěstí chybí. Křídločky jsou protkané lehoučkým humorem sloužícím k vyloudění úsměvů, nikoliv k rozchechtání.

Každá z koček má specifickou povahu, jíž se od sourozenců odlišuje, každá přistupuje k životu s jinou energií – lehce nedůvěřivá, sebevědomá Elvíra, odvážná, maličká Žofie, zručný rybář Rudolf, handicapovaný po střetu se sovou, a nakonec šikovný, ale bojácný Rudolf. A pak je tu Jana, mladší sestřička, kterou křídločky objeví při dramatické návštěvě města. Jana po prožitém traumatu, v němž hrály hlavní roli útočné krysy, nemluví. Až díky laskavému kamarádovi, jemuž nezištně pomůže v nelehké situaci, dokáže ztracený hlas najít. Během dospívání se Jana od skupiny na čas odloučí a zkouší život ve městě na vlastní pěst. Právě doba, kterou stráví u malého buclatého Taťky, je zajímavým zrcadlem odrážejícím lidskou touhu po slávě, potřebě vlastnit a ovládat druhé.

Křídločky by byly nádhernou knihou, i kdyby se jmenovaly prostě jen „Kočky“ a pojednávaly o obyčejných čičinách bez schopnosti létat. To, že je tahle ikonická autorka fantasy obdařila křidélky, neznamená, že je povyšuje do andělského stavu, nedělá z nich nereálné pohádkové minigryfy. Křídločky jsou v jejím podání úplně stejně uvěřitelné jako hlubokomořské ryby s ostrými zuby a lucerničkou, na niž lákají kořist – bláznivě fantastické, a přesto zcela „životné“. Le Guinová popisuje kočičí chování s obdivuhodnou přesností (až na několik přiznaných antropomorfizací), dává kočkám hlas, ale nedělá z nich malé okřídlené a chlupaté lidi. Křídločky se tak velmi překvapivě stávají jednou z knih, v nichž se děti v určitém ohledu dozvědí o skutečném chování koček víc než z většiny populárně naučných publikací. Popisuje je jako nezávislé, plaché predátory, nadevše si považující své svobody a volnosti.

Křídločky můžeme číst jako neotřelý příběh koček, které se přemisťují nejen pomocí tlapek, vyprávění, v němž fantastická složka rozpumpuje představivost a přiměje každého kočkomila k nekonečným úvahám o tom, jak báječné by to bylo mít takovou kočičku doma, kde by se dala opatřit a komu by tohle své tajemství prozradil. Zároveň můžeme knihu vnímat jako pojednání o kočičí nezávislosti, o tom, jak kočka nikdy nikomu nepatří, jen sama sobě, jak je třeba ctít její suverénní potřebu rozhodovat o svém bytí.

A tak se nakonec dobereme toho, že i kdy by křídlaté kočky existovaly, nemohli bychom je vlastnit… stejně jako nevlastníme ty bez křídel, i když si to mnohdy naivně myslíme. Každá kočka, co jich na světě je, má neviditelná křidélka nezávislosti, na nichž uletí v okamžiku, kdy pro ni soužití s námi přestane být výhodné a ztratí pocit bezpečí. Není to žádný kočičí oportunismus, vypočítavost, faleš, nebo z čeho všeho jsou kočky často neprávem obviňovány, je to bytostná potřeba svobody, podstaty divokého tvora, a také respektu a důvěry.

‚Pamatujete na Ruce?‘ zeptal se Rudolf. ‚Ano,‘ řekla Elvíra. ‚Jedny Ruce mě jednou zvedly. Když jsem byla ještě kotě.‘ ‚A co ti dělaly, ty Ruce?‘ zeptala se Žofie. ‚Mačkaly mě. Bolelo to. A to, čemu ty Ruce patřily, volalo: ‚Křídla! Křídla! Ona má křídla!‘ Tohle to pořád volalo, takovým hloupým hlasem. A mačkalo mě to.‘ ‚Cos udělala?‘ ‚Kousla jsem to,‘ pravila Elvíra s jistou pýchou. […] ‚Já to dneska viděla,‘ řekla Žofie. ‚Co? Nějakou ruku? Botu?‘ zeptala se Elvíra. ‚Lidské zboření?‘ zeptal se Matěj. ‚Lidské stvoření?‘ zeptal se Rudolf. ‚Ano,‘ řekla Žofie. ‚Taky mě vidělo.‘ ‚Honilo tě?‘ ‚Kopalo tě?‘ […] ‚Ne, jenom stálo a dívalo se, jak letím.‘ […] ‚Maminka vždycky říkala,‘ podotkla Elvíra zamyšleně, ‚že když najdeš ty správné Ruce, už nikdy nebudeš muset lovit. Ale jestli najdeš ty nesprávné, bude to horší než psi, tak to říkala.‘

Prostřednictvím čtyř příběhů nás Křídločky provádějí spletitou cestou tohoto uvědomění, které kulminuje v poslední části „Jana už je velká“. Ta skvostným způsobem popisuje nejen kočičí touhu po svobodě, ale také otevírá témata, jako je zotročení zlatou klecí, manipulace a také vliv médií na náš život. A jak s křídločkami prožíváme všemožné situace jejich svobodné existence, účastníme se velké lekce empatie a tolerance. Tu nám ostatně autorka explicitně nabízí i v jedné ze svých esejí publikovaných nakladatelstvím Gnóm!:

Jestliže víme, jak vypadá život někoho jiného, jestliže jsme ve své fantazii prožívali jeho radosti a utrpení, budeme k němu méně přezíraví, budeme se jej méně bát a méně jím opovrhovat – budeme více otevření lásce. Naše duchovní společenství se tím rozroste.
Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků, Gnóm!, 2020.

V příběhu Křídloček nejde o nějaké zakuklené poselství, které by v něm měl malý čtenář objevit a poučit se z něj, jde o otevírání fantazijního světa, který nás vtáhne a dovolí nám užívat si svobody. Nemusíme si lámat hlavu nad černobílým bojem dobra a zla, nečelíme dramatickým útokům nepřátel, není nutné rozhodovat se, na čí straně stojíme – jen se necháváme na kočičích křídlech unášet světem, který důvěrně známe. Je to svět opravdový – nejen krásný, ale také plný reálných hrozeb a nelehkých životních situací.