OS

Rozhovor s Zuzanou Jürgensovou

Kulturní politika

Závidím Němcům jejich prezidenta a kancléřku

Česká umělecká scéna je hodně uzavřená, vystačíme si sami. To vynikne ve srovnání s tím, jak aktivní jsou v navazování mezinárodní spolupráce třeba Poláci.

Rozhovor s Zuzanou Jürgensovou Z čísla 20/2015

Předávat kulturní bohatství dané země? Udržovat kontakt s místními Čechy? Česká centra oficiálně nabízejí služby, jejichž prostřednictvím prezentují a podporují českou kulturu, obchod a cestovní ruch. Jinde se ve výčtu uvádí i „věda a školství“. Jak se českým centrům daří napomáhat na poli diplomacie, tj. v posilování partnerství mezi českými a zahraničními subjekty v oblasti obchodu, a jak v umění? Která složka převládá?

Jednoznačně ta kulturní, jakkoli to v tom výčtu působí jinak. Na podporu a rozvoj obchodních vztahů má český stát jiné a kompetentnější instituce, jako je Czech Trade nebo Czech Invest. Ministerstvo zahraničí, které je zřizovatelem Českých center, v posledních letech znovu posiluje ekonomickou diplomacii přímo na ambasádách, kde ostatně má své místo. Několikrát jsem zažila, jak naše snahy o průnik na pole obchodu ztroskotaly, většinou z nedostatku financí. ČC se pohybují především v oblasti veřejné diplomacie, což je kultura, jazyk, věda nebo školství, navazují spolupráci s institucemi, spolky a jednotlivci v místech, kde působí, a snaží se „vyvézt“ česká témata. Mým cílem bylo, aby taková spolupráce posléze fungovala i bez naší iniciativy, aby vznikaly dlouhodobé projekty.

Podle oficiálního webu ČC je jejich posláním „rozvoj dialogu se zahraniční veřejností“. Jde to? Čím se liší náplň činnosti ČC od konzulárních zastupitelstev? Nesuplují nebo nedublují své aktivity?

Ono to zní honosně – ale bez spolupráce s místními nemůže fungovat žádný zahraniční kulturní institut. Na většině ambasád v zemích, kde jsou ČC, není kulturní atašé, tj. činnost se nedubluje. V ideálním případě spolupracují, třeba v Německu to fungovalo výborně – ať už s generálním konzulem Josefem Hlobilem nebo tehdejším velvyslancem Rudolfem Jindrákem.

Načítá se.

Načítá se.

  • Olga Stehlíková

    (1977), literární publicistka, editorka internetového magazínu Ravt a básnířka. Literární reflexe publikuje nejčastěji v časopisech Tvar a Host.

  • Zuzana Jürgensová

    Zuzana Jürgensová (roz. Dětáková, 1975) vystudovala bohemistiku na FF UK. V roce 2001 pracovala v ÚČL, v letech 2001–2005 působila na universitě v Kostnici, 2007–2009 na Humboldtově universitě v Berlíně. Od poloviny devadesátých let jako redaktorka a později i editorka spolupracuje především s nakladatelstvím Torst a Triáda. Edičně připravila například soubor studií Jiřího Pistoria Doba a slovesnost (Triáda, 2007) a vězeňskou korespondenci Ivana Martina Jirouse Magorovy dopisy (Torst, 2006; s Andrejem Stankovičem). Od r. 2009 do r. 2014 byla ředitelkou Českého centra v Mnichově (2011–2013 vedla také ČC v Düsseldorfu). V současné době pracuje ve Spolku Adalberta Stiftera, přednáší českou literaturu na mnichovské universitě a překládá a organizuje literární akce.