Fašismus? ptá se literatura II

Takto nazvané čtyřhodinové pásmo v režii Asociace spisovatelů a časopisu Tvar tvořilo doprovodný program letošního knižního jarmarku malých nakladatelů KNIHEX 06, který se konal v Praze na ostrově Štvanice 19. června. Součástí pásma byla přednáška o protektorátní poezii, moderovaná debata na téma „fašismus versus demokracie“, hudební vystoupení, autorská čtení a performance. Ke třem stěžejním bodům programu – přednášce, debatě a performanci – se vracíme v následující reportáži.

Analýza Svastiky

(performance)

Programové pásmo Fašismus? ptá se literatura vyvrcholilo performancí s příhodným názvem „Analýza svastiky“, jejíž autorkou je (i čtenářům Tvaru známá) multimediální umělkyně Darina Alster. Už začátek akce sliboval cosi podivného a nevšedního. Umělkyně v pokročilém těhotenství přinesla před diváky jakýsi objekt mezi krabicí a rakví ve tvaru hákového kříže (samostatnou performancí muselo být jeho převážení v hromadných dopravních prostředcích). „Hákáč“ umístila na stůl a jala se ho rozřezávat, aby z jeho horní poloviny vyňala kosti, které položila na zem. Děj civilně okomentovala, že představují hrozivou minulost tohoto symbolu, již je třeba pohřbít. Kosti složila do dalšího hákového kříže a zasypala je pohřební hlínou. Pak nový hákový kříž začala zdobit květinami a opět divákům civilním tónem oznámila, že před časem viděla fotografie z hrobu Mahátmá Gándhího a že ten hrob (to už novou svastiku dozdobila květinami) vypadá přesně takto: jako květinová svastika. Pak se Darina Alster znovu přesunula k zbylé části „hákové“ krabice a odřízla druhou vrchní část a v krabici-svastice se objevila spousta čajových svíček. Darina Alster pronesla, že je na čase svastiku vrátit na-zpět do jejího původního kulturního kontextu a vnímat ji opět jako starobylý mystický symbol indoevropské kultury, ztě lesňující magické síly slunce, a na jeho nacistické zneužití se pokusit zapomenout. Poté začala zapalovat svíčky, ale než se dostala ke středu, zapalovač definitivně zhasl. A tu nastala možná nejzajímavější část už tak fascinující performance – diváci začali vlastními silami svastiku zapalovat. Bylo nesmírně půvabné a dílem i komické vidět, jak se všichni ti antifašisticky naladění ná-vštěvníci snaží zprovoznit světelnou svastiku a jak se sklánějí nad květinovým i svíčkovým „hákáčem“. Darině Alster se nacistický význam tohoto symbolu – alespoň pro tento večer – skutečně podařilo pohřbít. Svastika se komíhala a chvěla, atmosféra byla pokojná a kapku mystická, a nad svastikou si hrály dvě malé holčičky (jednou z nich byla Sofie, dcera umělkyně). A děti nakonec performanci také ukončily – prostě sfoukly svíčky. Když jsme opustili sál, abychom se nadechli čerstvého večerního vánku a performanci mohli vstřebat a zpracovat, právě vyšla nad Prahou duha. A fašismus pro tentokrát nevyhrál…


Další reportáž z akce od Svatavy Antošové.

Adam Borzič

(1978) je šéfredaktorem literárního obtýdeníku Tvar od roku 2013. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía, s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu, a Orfické linie (Malvern, 2015). Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do několika evropských jazyků. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou.

Profil
Sdílet text na síti
Text z čísla
Fašismus? ptá se literatura II
Související texty