Úbytek vody a sucho mění mínění lidí
Cílem není (…) dostat všechny na stávku, ale zakotvit vnímaní důležitosti tohoto tématu a vyburcovat celou společnost…
Cílem není (…) dostat všechny na stávku, ale zakotvit vnímaní důležitosti tohoto tématu a vyburcovat celou společnost…
Čeho se bude týkat celosvětová stávka 20. září? Kdo ji svolal a proč?
Stávka 20. 9. je další v sérii celosvětových stávek za klima, do kterých se zapojují tisíce studentů, aby znovu a znovu připomínaly, že budoucnost nás všech je vážně ohrožována změnami klimatu, rozvratem ekosystémů a radikální změnou podmínek pro život člověka na Zemi. Už po páté budeme v Česku formou stávky apelovat na vládu a celou společnost, aby k tématu přistupovala s adekvátní důležitostí a aplikovala nezbytná opatření vedoucí k řešení příčin a zmírnění dramatických následků klimatických změn.
Jaký je hlavní cíl této stávky?
Mobilizovat širokou společnost, a zvýšit tak občanskou poptávku po řešení tohoto závažného problému. Je na čase, abychom se za řešení klimatických změn postavili všichni: mladí, staří, dospělí, bohatí i chudí, protože těch všech se budou týkat následky klimatických změn, nedostatku vody, sucha, špatného ovzduší, zdražení potravin a společenského rozvratu způsobeného migrací. Je nejvyšší čas usilovat společně o budoucnost nás všech.
Proč by se této celosvětové události měli účastnit také lidé z Česka?
Klimatická změna není vázána na území, podílí se na ní různou měrou všichni a na všechny také dopadne. Česká republika není výjimkou. Už i u nás se můžeme s dopady klimatických změn setkat třeba v suchem umírajících lesích. Navíc se svými 12,5 tunami oxidu uhličitého na obyvatele ročně (CO2eq) se v tomto atributu řadíme mezi největší evropské znečišťovatele, a tedy máme rozhodně na čem pracovat i u nás. Toto velké číslo není ani tak vina spotřebitelů, jako spíše energetiky postavené na uhlí, kterou je i proto nutné změnit. Máme-li uspět, podmínkou je mezinárodní spolupráce, a co nejaktivnější zapojení každého jednotlivého státu. Přitom nezbytné změny, kterým se u nás tak bráníme, mohou přinést nejedno zlepšení životů obyvatel, nové pracovní příležitosti, větší soběstačnost, kvalitu výrobků, zdravější potraviny… Samozřejmě, že bychom se jako Češi měli aktivně zapojit, a to nejen kvůli sobě, ale i s ohledem na rozvojové a přímořské země, kde je ohrožení života změnami klimatu denním chlebe.
Má taková událost šanci reálně změnit mínění veřejnosti?
Hrozba toho, že zažijeme nedostatek vody nebo extrémní sucho, samozřejmě zásadně mění mínění lidí. To se ale nám, lidem žijícím ve městech, kde jsme uměle vydržovaní v iluzi dostatku plnými policemi supermarketu, stane jen těžko. Až se tyto problémy budou dotýkat opravdu všech, bude však pozdě. Proto doufáme, že široké zastoupení různých společenských skupin dokáže efektivněji komunikovat nutnost řešení tohoto problému hlouběji do společnosti. Cílem není, jak by se mohlo mylně zdát, dostat všechny na stávku, ale zakotvit vnímání důležitosti tohoto tématu a vyburcovat celou společnost, každého člověka, aby způsobem, kterým dokáže, ať už ve své profesi, při volbách nebo ve své roli spotřebitele, pomáhal řešit tento problém.
Chystá Fridays For Future na daný den nějaké související akce?
Ano, stávky se budou konat ve všech krajích a po některých bude následovat i odpolední program. Na podporu ukotvení tématu v širším veřejnosti pak bude celý následující týdne, až do pátku 27. září, naplněn různými akcemi, ať už přednáškami, debatami, koncerty, přímými akcemi nebo sportovními aktivitami pod hlavičkou Týden pro Klima. Zapojilo se přibližně čtyřicet měst. Více informací můžete najít na webu www.tydenproklima.cz.
Jsem přesvědčený, že velká krize života, již se dnes účastníme, je do velké míry plodem této zaslepené dualistické duchovnosti, která živému světu odňala veškerou magii, jakýkoliv posvátný rozměr.
Radikální umělec se zavazuje znovu a znovu podstupovat pouť do hlubiny. Tato cesta ale nemá konec, na jejím konci není zpráva či informace.
Jsem si vědom, že většina lidí se nebude chtít vzdát antropocentrismu, protože i těm nejubožejším a nejbídnějším v naší civilizaci dává iluzi, že nejsou v tomto světě na posledním místě, že dole, pod nimi, jsou ještě zvířata, hmyz, rostliny.
Mně se líbí idea, kterou jsem četl u Venědikta Jerofejeva, že revoluce musí začít v našich srdcích. A kde jinde začít s revolucí srdcí než během komunikací s různými světy, což může být i během komunikace s druhým člověkem. To je také svět.
Zahálčivý socialista, politik všednosti, humanista bez triumfu – nevím, do jaké party by takového Čapka přibrali. Těžko z něj uplácat program, zadkem sedí na mnoha židlích, za každým prohlášením se klube nějaké „ale“.