jedny dveře musí vždycky zůstat zavřené

pronikáme do domu
skoro jako bychom vyrazili dveře
jeho pravidla se stávají propustnými:
sundat si boty v předsíni
jinak by koberec krvácel / a jedny dveře musí
vždycky zůstat zavřené ať dovnitř nevniknou ptáci a motýli volně
by létali po domě /
vnoučata nesmí vstoupit do
ložnice prarodičů.

otevři dveře na terasu vpusť dovnitř jarní den ti ptáci v divoké zahradě už se těší
na slavnost se sovami které konečně mohou opustit svoje
vitríny
mramorová křídla už málem zapomněla
jak se to dělá
to létání.

v zakázané ložnici
šaty porostlé květy které už dlouho plodí krásu neúnavně a dlouhé sukně
dvacet let starý pot v podpaží
bílé linie.
otevři dveře skříní
takhle voněl rok 2004
vyzkoušej klobouk od kloboučníka
zhlédni se v zrcadle:
skleněné ozdoby za oknem rozvlní světlo jak vítr
to světlo dopadá na hladinu tvé tváře
dělá tě krásnou dědičkou starých
fotografií

dlouhé jízdy vlakem

pole potažená mrazem
modré hory
na obzoru
stýskání mi vrtá díru
do břicha
dlouhé jízdy vlakem ohýbají
čas lámou něco
v mé hrudi křiví
trajektorii tvých slov

nahé stromy
se balí do sněžného pláště

večer v literární kavárně

rokokové básně
a jejich kontrast s třaslavýma
rukama básníka s vlasy jako
slunce v podvečer

rozkládá před námi svá
slova jako vějíř
jeho hlas je klidný
jeho hlas nás opil vínem na kterém plují
okvětní lístky rudých růží
světla se odrážejí od jeho kožených polobotek

když dočte
napije se vody ze sklenice a vstane
když vstane
rozhlédne se pomalu
ukloní se smyslně
obecenstvo tleská

jediným pohybem ruky
prsten na každé ruce
zaklapne vějíř svých postav ve stříbrných špercích
intriky a zakázanou lásku
šepot v hlubinách zámku skrytý
za krásnými dlaněmi
a melodii
která se vrací

vídeň I

leden je nový dům
do kterého se prvního stěhujeme
v baru kde jsme kdysi dávno snad loni nebo předloni přečkali útok
a neslyšeli střely které se zapíchly do města jak velké jehly
těmi jehlami jsme protáhli červené provázky a
ty se s námi táhnou doteď.
nový rok je klidný ještě se nikde nestřílelo
alespoň ne tady
v baru pojmenovaném po slavném básníkovi
kde pijeme pivo abychom dosáhli
stavu jako on
abychom rozhazovali rukama jako on
abychom sebou necukali až uslyšíme petardy
nebo abychom si lépe rozuměli
až začneme mluvit ve verších

vídeň II

dokonce i němčině dneska došla slova

nebe se zatahuje
na parapet protějšího domu
dosedá druhá vlaštovka
ruštinářka si stěžuje na všeobecnou averzi
a vrací se zpátky k puškinovi

obrazovka ve fastfoodu
neunese tíhu zpráv
a zarytě mlčí
v atomové panice si zatím
šminkované fasády vídeňských domů
zachovávají tvář

na zastávce čekám na slova
tramvaj projede
a ani nezastaví

čas odjezdu

když konečně začalo pršet
nikdo se nenamáhal
nosit s sebou deštník
byl čas odjezdu

tys už měla hlavu plnou letenek
a burgerů za dvacet euro
z mezinárodních letišť
v duty free si budeš zkoušet parfémy
zatímco já se tady budu loučit
sama se sebou

chybět mi bude
explodující mikrovlnka na tvém patře koleje
tvůj flekatý koberec
atd.