Rodinné historie jsou plné děr
Otec je na seznamu gestapa, které ho chodí do Řečkovic hledat,
Viole se o tom ještě celé roky bude zdát. Uprchne tedy ze země
a skončí v Holandsku, nejdřív u Bolenky, ženy námořního
kapitána, potom u bohaté vdovy, která byla veselá, živá
a komplikovaná – tak mi to o ní řekne po letech nad kávou její
přítelkyně. Z okupovaného Holandska chce prchnout do Anglie,
ale všechny při pokusu o útěk zatknou, on jediný se zachrání:
Profesor Fischer se ukryl v bedně. Ik had geluk, měl jsem štěstí,
čteme pod novinovou fotkou. Od vdovy se vrací do Řečkovic
až v srpnu 1945, co dělal celé ty čtyři měsíce?
– Rodinné historie jsou plné děr jako ementál,
nikdy nám neřeknou všecko,
nikdy jim neřekneme všecko,
říct všecko je zapovězeno,
musí zbýt prostor
pro krysy
v ementálu,
aby měl kudy vanout
vzduch dějin
vzduch věcí
jemné výpary, které vydávají pohledy
i gesta.
 
 
Století / Krupková polévka
Má tvar dvou válek: století dvacáté, dvakrát dokonalé podle pythagorejců,
a děti století
        v jantaru paměti:
jedni malovali hospodářské formace, jiní rozkrývali
systémy manipulace, a na louce
kvetly květiny…na louce vždycky
kvetou květiny. Takže najít
směr pohybu:
pohyby
pochyby,
svobodná vůle
a filosofie dějin v šestákových
sešitech spásy, ale Burckhardt napsal, že dějiny
žádný smysl nemají.
Kaťuše, spitfiry, řečníci osvobození
na mapě protkané katastrofami,
                                     a k tomu soucit
s bytím, snad i s nebytím,
zmrzačené osudy, nehty vytrhané agenty, popílek
ze zplynovaných lidí
pluje vzduchem, ten dýcháme, a přežili
vždycky ti horší, ale to je
provařený, to je stará provařená
                                 lest dějin –
Století vzepětí
napětí
prokletí, zmasakrovaná carská rodina, děti v bílých šatečkách,
jak se smějí do kamery!, vezmeme si raději staré Světozory
a budeme prohlížet fotky z války na Balkáně v létě roku
tisíc devět set dvanáct, pak otočíme na lušťovky a vyluštíme
skrývačku s pomůckou NAŠEDLÁ HANA, UHER, NÁPLAST
( = NAŠE DRAHÁ NÁDHERNÁ VLAST) a nakonec
nalistujeme povídku o krupkové polívce. „Jak může někdo říct,
že je krupková polívka dobrá?“ ptá se chlapec u nedělního
oběda, a otázka zůstává: „Jak může někdo říct, že je krupková
polívka dobrá?“

(Ze sbírky Světový orloj, Druhé město – Martin Reiner, Brno, 2017)