(kafíčko se lžičkou)

O tomhle textu
se mi zdálo
jednu květnovou noc
Jakýsi redaktor
ho po mně chtěl
že prý je to jeden
z nejlepších
Nic víc než název
mi ale z toho snu
nezůstalo

(Fasování košťat)

XVI.

V zaplivaném podchodu pod dálnicí
v páchnoucí pasti
po nocích značkované
armádami opilců a psů
poprvé jsem si uvědomil
že ztrácím schopnost rozlišovat
mezi snem a skutečností

Mluvili jsme spolu
anebo se mi o tobě jen zdálo?

Nemám odvahu se zeptat
ale konec konců
zas tolik na tom nezáleží
Vždyť mezi tam a tady leží
jen docela nepatrná
přerušovaná čára

(Miniová pole)

* * *

Kalibrovaná přesnost přístrojů
v sobě skrývá
potenciální nepřesnost
v interpretaci naměřených hodnot
(tolik sen)

A bdění rozšklebené
jak dilatační spáry kolejnic
jako jalové vysedávání
na vylidněných nočních nádražích
jako cosi co nejde jen tak odehnat
mávnutím ruky

Otázky jsou formulovány precizněji
ale to neznamená
že bychom citlivost pohřbili
pod hrbolatým vazivem
každodennosti

Stále ještě rozpoznáváme lidská neštěstí
stále ještě cítíme
jak nenávist lásku připoutala k sobě

Možná že právě ten sen

Je přeci možné myslet takové topologie
kde k otázkám a odpovědím
je v jistém okamžiku
stejně daleko

(Noc a déšť)

(český sen)

Vidět sny
stále více prorůstat realitou

Zatvrzele kolíkovat
vlastní
uzavřené světy

Večerní slunce
na podhorských loukách

Dlouhé stíny
obludných hydraulických paží

Gigantické traktory svážejí
poslední balíky posečené trávy

V tomto smyslu
žádná báseň
nekončí ani nezačíná

Jen cosi
se nečekaně vynořuje
a mizí pod hladinou
podobné šupinatému hřbetu
v kalné vodě

Podobné noční bouřce
chrchlající popuzeně
v klínu skal

Sinalé záblesky mezi mraky
páchnoucí srst tmy
těsně před svítáním

Když naboso stojíš
v zahradě
v prvním řídkém dešti

To je tvůj sen

Vlhké pyžamo
najdeš pak ráno
viset zplihle
přes opěradlo židle

(Víkend v jakémsi Švýcarsku)

(americký sen)

Vstoupil jsem na cestu
abych spočinul

Spočinul jsem
abych vstoupil na začátek cesty

Tak je psáno
v nekonečných hodinách čekání
za vysokými okny
letištních terminálů

Detenčních táborů
říše nehybnosti

V noci pak
zdál se mi sen

Sen o snu
který ve snu
zdál se být skutečností

Jako bys z vrcholu hory
oblaka pozoroval
plynout v několika vrstvách
nad sebou

I probuzení
spirálovitě stoupalo
po strmých úbočích neklidu

Neboť na malou chvíli se zdálo
že vlásečnicové pouto krve
bylo obnoveno
že pradávný dluh
může být splacen

Kdesi před námi
ve vlnách žáru
zmítal se oceán

Převracel se
jako pod zablešenou dekou
proti písčitému břehu
zatvrzele vrhal
všechen svůj um

Jó panečku
to nejni žádný zaprděný móře

Všechno zdálo se větší

Touha
i okopaný motel
s klimatizací hučící
jak startující letadlo

Čímž se kruh
pro danou chvíli
uzavřel

Na zápraží
popíjeli jsme laciný bourbon
z barevných kelímků na limonádu

Plechovkové pivo
pečlivě zabalené do papíru

Nelze jinak
v této přeludné zemi

Stejně jako ve snu
i zde
zjevné
nesmí být vyjeveno

(Víkend v jakémsi Švýcarsku)

* * *
S prvními nočními mrazy
s prvním sněhem
přitáhly sny ze severu
jak smečky hladových psů

Neklidné vědomí kamenných domů
šero které stiskne zemi v pase jako nevěstu
jemně ale nesmlouvavě

Taky vím
že jsi tam byla
když jsem po rumištích obcházel
opuštěné tovární dvory
kukaním podobná prosklená obydlí
když jsem bezmocně ležel tváří v kopřivách

Protože ten hlas
který říkal
Na víc se nezmůžou
byl tvůj

Šlo pochopitelně o ty lidi tam
u snů si člověk
takovými věcmi
těžko může být jistý

(Poslední zpráva z obleženého města – v rukopise)