Jaguárův příběh se začíná rozvíjet a rozmotávat pomalu. Hledáme se v něm, zatím netušíme, kdo je Jaguár a kam míří na zadním sedadle sedící devatenáctiletá Aina. Jednotlivé fasety příběhu nám autor zprvu předkládá jen zdráhavě, opatrně, jako bychom si je pozorným čtením, hledáním mezi řádky, vlastním úsilím museli vyptat, vydupat. Jako by autorova záměrná neochota vyklopit všechno najednou přesně reflektovala náladu rozpačité čtvrti, kde všichni jen krčí rameny a odvracejí pohledy.

Vykreslení španělského městečka Valhondo na konci léta je dokonale sugestivní, styl jako by nevědomky vzpomínal na zamyšlené detailní literární obrazy autorů Generace 98. Doslova cítíme tu plnou vůni odcházejícího horka a příchod chladných nocí, vidíme sousedy nakukující za plotem nebo posedávající na židlích ve dvorech zalitých zapadajícím sluncem, kteří si tiše vyměňují klepy z ulice:

I tohle je vesnice: taková jedna velká reality show, jen bez milionové výhry.

Ale stejně intenzivně zároveň slyšíme to ticho, přerušované jen občasným zašuměním rozhovoru… Jako by se všechen smích a činorodý ruch, hluk tancovaček a ječení dětí přestěhoval někam jinam, za hranice ztichlého městečka, které před rokem zažilo ztrátu a nechce se k ní vracet. Propadlo se do mlčení. O Juanu Davidovi, řečeném Jaguár, a tom podivném videu, na kterém je vidět, jak ze zábradlí skáče do rozvodněné řeky, ale ani o divné Gusově bouračce nechce nikdo mluvit.

Ale Aina přijela právě proto. Přijela, aby zjistila, co se stalo tehdy, když byla pryč a navíc ztratila telefon. I ona mlčela, strkala hlavu do písku, cítila se provinile.

Bála jsem se, že slova o tom, jak se na mě všichni těší, jsou jenom lži, a taky že mi budou dávat za vinu, že jsem se na ně vykašlala. Nepřijela jsem, když se Gus vyboural, nebyla jsem ani u toho, když odvezli Nica.

Teď už ale nechce. Doufá, že kamarádi z party, s nimiž se tak dlouho neviděla, budou ochotni její otázky zodpovědět. Kdo byla tajemná Patrícia z Instagramu? A kdo z vás mi poslal to video – a proč vlastně!? Kdo mi pomůže najít chybějící dílek puzzle, které jsem kdysi dostala od babičky… ten, co na něm byl obličej Skořinčina štěňátka a teď chybí? Ve skládance zeje díra. Skořinka je smutná, jako by její štěňátko někdo násilím vytrhnul z jejího pelíšku a s rozmáchnutím ho zahodil. Nevíme. Nevíme. Nevíme. Nechceme vzpomínat. Huš, rychle to zameteme pod koberec.

Je to, jako by vesnici poplenil požár. Strávil toho tolik, ale život ostatních jde dál, jako když na požářišti začnou znovu rašit keře a tráva. „Požár, prosím vás, jakýpak požár? […] Jaguár, jakýpak Jaguár?“ Ale všiml si někdo, že stejný požár vesnici stále stravuje?!

Je kolem dokola, ohrožuje nás, doráží na nás. Je tvořen tichem, odevzdaností, malými zbabělostmi.

A pak to slovo padne. Sebevražda. Jediný, kdo je s Ainou ochoten mluvit otevřeně, je také jediná osoba, která po smrti svého syna požádala o pomoc. Ví, že tajení a mlžení nikomu a ničemu nepomůže. Vítá Ainu s otevřenou náručí, jasně popisuje to, co Aina jen tušila, co koutkem oka tu a tam zahlédla.

Sebevražda nás trápí, protože si ji spojujeme se slabostí a s duševním onemocněním. Tyhle druhy obtíží nás srážejí do kolen. […] Juan David nechtěl jít k doktorovi, protože se bál pochopit a přijmout to, že je nemocný. Kolem duševního zdraví panuje ohromné tabu. Kdyby si zlomil ruku, jak dlouho myslíš, že by trvalo, než by zašel na pohotovost?

Jaguárovo sbohem je intenzivní novela, která přináší potěchu v podobě promyšleně konstruovaného, citlivě plynoucího a famózně přeloženého textu, stesk a stísněnost tématu a hluboké nadechnutí životodárné odhodlané naděje. Je to především apel, abychom se neodvraceli od těch, kteří potřebují pomoc, jako Jaguár nebo stará Valentina, jen proto, že

[…] nerozumíme původu její nemoci. Děsí nás. Nikdo pro ni nehne prstem.

Abychom se neschovávali za uměle vytvořené profily na sociálních sítích. Abychom jen věčně nechodili kolem horké kaše. Cesta domů je jedním z jasně znějících hlasů, který otevřeně nabízí pomoc. Jejich unikátní nakladatelství nám až pod nos přináší pečlivě vybrané a skvěle vypravené knihy odtajňující mnohá tabu, stačí po nich jen sáhnout.