Milí čtenáři Tvaru,

vždycky mi byl z duše protivný jakýkoliv ageismus. Naše doba, uhranutá vším, co je nové, čerstvé, originální, svým ignorováním všeho zralého vykazuje notně infantilní rysy. A přece, jak víme se Shakespearem, „zralost je vše“. Letos se v našem časopise dostává a ještě bude dostávat hojné pozornosti osobnostem starší generace. Zpovídali jsme Milana Uhdeho, v tomto čísle básnířku Janu Štroblovou a do konce roku připravujeme rozhovory s Petrem Pithartem a Stanislavem Vávrou. Když se podívám na letošní knižní sklizeň, pak díla autorek a autorů starší generace mezi vydanými knihami zvláště jiskří. Považme jen, že letos vyšly takové knihy, jako jsou Královy Vlastizrady, které recenzujeme v rubrice Dvakrát a jež představují jeho celoživotní esejistickou tvorbu (a to ještě stačil Petr Král letos vydat úžasnou sbírku Kolem vejce, kterou v minulém čísle recenzoval Jan Štolba). Sylvie Richterová nás před časem obdařila svým souborným esejistickým dílem (mimo to se jí pod rukama v poslední době rodí velmi zajímavé básně). Mocně probudit do světla se nás rozhodl Miloslav Topinka svým souborným básnickým dílem, které se chystáme recenzovat v příštím čísle. A aby toho nebylo málo, náš milý Stanislav Dvorský právě vydal svůj jasnozřivý esej Nevědomí a básnický objev. Co kniha, to perla. Událost, jak by řekl Alain Badiou.

Napsal jsem, že mi vadí infantilní podoby dnešní kultury, ale chraň mě Bůh, abych dštil síru na mladé lidi a mládí. (Onu infantilitu ostatně spíš produkují ti, kdo nastavují pravidla společnosti – a to mladí lidé ještě být nemohou.) Díky nádherným peripetiím svého života jsem blaženému dechu mladí v posledních dvou letech vystaven dnes a denně, a s radostí a vděčností zjišťuji, že dnešní mladí lidé jsou opět plní idealismu, živosti, šťavnaté a živelné touhy poznávat a měnit svět. Že mládí zase omládlo. I mládí má v Tvaru své místo. V tomto čísle přetiskujeme esej Filipa Vosáhla „Kdo vynesl ortel?“, který získal Cenu Maxe Broda. Pozoruhodné je to, že autorovi je teprve šestnáct let. A mladí lidé pod vedením Jany Kitzlerové se podíleli na překladu ukázek z knihy Poslední svědci nositelky Nobelovy ceny za literaturu Světlany Alexijevičové, který přinášíme na stranách 16 a 17.

Vida! Mládí živé a odvážné – a stáří moudré a zkušené? Zní to veskrze banálně. Ale jsem moc šťastný, že alespoň někdy v tomto nesnadném a bolestném světě jsou věci na svých místech.

Přeji vám živé čtení.