Východ versus Západ

Gončarovův Oblomov začíná podrobným popisem titulního hrdiny, jehož fyzické vlastnosti – klid, změkčilost a ne- výraznost – příkladně korespondují s volným oděvem:

„Měl na sobě chalát z perské látky, skutečný východní plášť, který ani trochu nepřipomínal Evropu, bez třapců, bez sametu, bez zúžení v pase, velmi obšírný, takže se i Oblomov do něho mohl dvakrát zavinout.“

Oblomovův přítel Štolc je hrdinovým pravým opakem: prakticky založený člověk, který se bojí snění, činný, pružný, s pevným krokem a jasnou hlavou. Štolc má německého otce, vše na něm je uměřené, v rovnováze a na správném místě. Protiklad mezi Oblomovem a Štolcem je protikladem me- zi Východem, světem snění, neurčitosti a pomalosti, a Západem, světem rozumu, definic a rychlosti. Dramatickou osnovu  evropských dějin tvoří fakt, že vyznačený protiklad mezi dvojím pojetím života a skutečnosti se občas – a oboustranně – chápe jako protiklad mezi lepším a horším, mezi zlem a dobrem, jako střet civilizace s barbarstvím. Nedůvěru Východu k Západu vyjadřuje Štolcova matka, Ruska, která na svém synovi, polovičním Němci, pokaždé vidí něco barbarsky drsného, i když je oblečen s nejjemnějším vkusem.

V souvislosti s tímto zdánlivě nepatrným románovým detailem nelze nevzpomenout Dostojevského předsudky vůči „zkaženému“ Západu, ostatně dobře známé. V jeho umělecké próze se vynořují četné protizápadní invektivy pronášené ústy fiktivních postav, kdežto ve své publicistice už docela popustil uzdu svému šovinismu a konzervativnímu nacionalismu, které by geniálnímu spisovateli v éře politické korektnosti jistě notně pošramotily pověst. Opačné předsudky, tedy předsudky vůči Východu, zase nalezneme v Mannově Kouzelném vrchu, kde vystupuje postava chlapce jménem Přibyslav Hippe. Jeho vzhled (kulatý obličej, vystouplé lícní kosti, plavé vlasy) je charakterizován jako „cizokrajný“. Kvůli němu si Hippe mezi spolužáky vysloužil nepříliš lichotivou přezdívku „Kirgiz“. Pocházel z Meklenburska a