Roman Kanda

Mýtus Západu

A opravdu nic nesymbolizuje vzájemné prostupování Východu a Západu lépe než dějiště románu – „západovýchodní“ Petrohrad, město vydupané ze země, pro Západ příliš východní a pro Východ příliš západní.

Esejistika – Esej
Z čísla 6/2017

Východ versus Západ

Gončarovův Oblomov začíná podrobným popisem titulního hrdiny, jehož fyzické vlastnosti – klid, změkčilost a ne- výraznost – příkladně korespondují s volným oděvem:

„Měl na sobě chalát z perské látky, skutečný východní plášť, který ani trochu nepřipomínal Evropu, bez třapců, bez sametu, bez zúžení v pase, velmi obšírný, takže se i Oblomov do něho mohl dvakrát zavinout.“

Oblomovův přítel Štolc je hrdinovým pravým opakem: prakticky založený člověk, který se bojí snění, činný, pružný, s pevným krokem a jasnou hlavou. Štolc má německého otce, vše na něm je uměřené, v rovnováze a na správném místě. Protiklad mezi Oblomovem a Štolcem je protikladem me- zi Východem, světem snění, neurčitosti a pomalosti, a Západem, světem rozumu, definic a rychlosti. Dramatickou osnovu  evropských dějin tvoří fakt, že vyznačený protiklad mezi dvojím pojetím života a skutečnosti se občas – a oboustranně – chápe jako protiklad mezi lepším a horším, mezi zlem a dobrem, jako střet civilizace s barbarstvím. Nedůvěru Východu k Západu vyjadřuje Štolcova matka, Ruska, která na svém synovi, polovičním Němci, pokaždé vidí něco barbarsky drsného, i když je oblečen s nejjemnějším vkusem.

V souvislosti s tímto zdánlivě nepatrným románovým detailem nelze nevzpomenout Dostojevského předsudky vůči „zkaženému“ Západu, ostatně dobře známé. V jeho umělecké próze se vynořují četné protizápadní invektivy pronášené ústy fiktivních postav, kdežto ve své publicistice už docela popustil uzdu svému šovinismu a konzervativnímu nacionalismu, které by geniálnímu spisovateli v éře politické korektnosti jistě notně pošramotily pověst. Opačné předsudky, tedy předsudky vůči Východu, zase nalezneme v Mannově Kouzelném vrchu, kde vystupuje postava chlapce jménem Přibyslav Hippe. Jeho vzhled (kulatý obličej, vystouplé lícní kosti, plavé vlasy) je charakterizován jako „cizokrajný“. Kvůli němu si Hippe mezi spolužáky vysloužil nepříliš lichotivou přezdívku „Kirgiz“. Pocházel z Meklenburska a

Památce Tzvetana Todorova (1939-2017),

Chviličku.
Načítá se.
  • Roman Kanda

    Ctitel paradoxu a dialektického myšlení, bývalý redaktor Tvaru a někdejší zástupce šéfredaktora, pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Literaturu chápe jako široké pole jazykové praxe, zahrnující ...
    Profil

Souvisí

  • Melancholie, která může vyústit v až psychotické mechanismy, možná vystihuje situaci současného umění podobně, jako situaci umění postmoderního vystihovala ironie.

    Esejistika – Pádlo
    revue Ravt 6/2017
  • Whether naïvely mimetic or sophisticatedly problematic, the concretist iconicity presented a rare opportunity for minor-language poets of the early 1960s to venture outside their narrowly defined national boundaries and enter into, for the first time ever, a truly cosmopolitan, global artistic polylogue.

    Esejistika – Esej
    revue Ravt 6/2017
  • Celkem nedávno jsem od jednoho nejmenovaného slovenského autora slyšel, že slovenská poezie je v současnosti lepší než slovenská próza – a že je v mnohem lepší než poezie česká.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 2/2017
  • Je podivné a lehkovážné něco tisknout tak krátce poté, co to bylo vymyšleno. Spustit celou mašinerii výroby, aniž by text chvíli nepovšimnut ležel, aniž by byl tedy odleželý jako sýr a mohl chvilku zrát.

    Esejistika – Esej
    revue Ravt 1/2017

Dvakrát měsíčně info o nových číslech Tvaru a literárních akcích. Občas něco navíc.