Nasta Kudasavová

* * *

Zde každý se bojí přiznat, že o někoho přišel,
Že už ani nejde šlapat po zemi bez hrůzy:
Sosnové šišky praskají pod nohama jako kosti,
Pařezy se černají v trávě jako boty vrahů.
Po nebi jdou nebeské setniny, nebeské průvody…
Z nebe se skrz slzy dívá a objímá nebeský volant
Zoufalstvím šílený letec Okrestin:
„Na všechno zapomněli.
Nikoho jsem nezachránil.“

Maryja Martysevičová

* * *

Tisíce zatčených,
stovky odsouzených –
ale kdesi u Janova
tančí sedm set chasidů.
Tanči, a nikdo tě nesvede z cesty;
věř mi jako židovskému b-hu:
všechno bude supr.

Olga Markitantovová

* * *

Doba mé lásky
Se oteplila o dva měsíce.
Čas mi umožňuje
Abych se v jednom průlomovém okamžiku
přemohla, přečkala, přežila sebe sama.
Kdo jsem a kde jsem –
Otázka a odpověď
Minus tělo, mezera,
Ohořelé srdce,
Líh vypařující se ze rtů.

Věra Žybulová

* * *

Zdálo se mi.

Tma, naprostá, nepřekonatelná tma.
Natahuji tam ruku, abych něco zkusila nahmatat,
A narazím na ruce, ruce,
A někdo mi stiskne ruku.

Siarhej Prylucki

Má sestra nesmělost a bratr amok

ležíme na dně města
podáváme jeden druhému signály
nakupujeme do zásoby jídlo a teplé oblečení
občas se vyjdeme podívat ven
připraveni na to nejhorší

dřív nám scházela zlost
teď jí máme plná vězení
dřív nám scházela odvaha
teď se její bratr amok
vrátil z cesty kolem světa

máme velkou minulost
a krásné krajiny –
tragédie malého člověka
není žádná tragédie
když se nebudeme šťourat v detailech

nikdo nás neučil
ale umíme to skvěle
plout proti proudu bez hnutí
vcházet do cely jako k sobě domů

poslouchat jak bachař srdce
žene lásku
z jedné komory do druhé

Hanna Otčyková

* * *

Kutálejí se do šeda šeda šeda
Špinavého šeda které se získá tím že smícháte živé
Barvy necitlivými špinavými prsty
Unavenými svou neschopností namalovat něco upřímného protože to
V sobě zničily
Předstírali že jejich barvy jsou černá rudá a zelená ale jejich černá
šedne rudá šedne zelená šedne
kvůli věčné únavě kvůli věčným stínům zástupů
vojáků za jejich vlajkami bez nichž
nikdy nedokážou sklidit úrodu

šednou šednou šednou
protože když je poškrábeš najdeš mrtvolu
jsou to podvodníci kteří hrozivými háky namísto prstů zachytávají
duše a životy druhých

masky se jim odlupují odhalují
zbytky shnilé mše
ošidné jalové mše

šednou šednou šednou
temný šepot sarančat ale jedna věc
ta sarančata jsou spočítaná jsou v menšině ta se zmenšuje
zaskočena
naším životem

Dmitrij Strocev

Sbor mého lidu

to není hromadná akce

to je nepovolené
úpění a sténání těch, kteří jsou mučeni
grázly z nkvd
kgb a vnitra
v katovnách policejních stanic a vězení
to není hromadná akce
to chraptějí před smrtí
oběšeni v parcích
a zaživa pohřbeni
sígry z omon

to není hromadná akce
to je roztržená děloha mé země

to je sborový zpěv porodního traumatu mého lidu

Halina Śvirynová

Zvonkohra jazyka

Vítr pokrývá rzí vrcholek nepřátelského kopí
A zlobná ozvěna umírá na tvrdé zdi
Život se kvůli smečce na obzoru nesetmí
I když se její šedovlasý vůdce o to mermomocí snaží
Samovláda ho smazává a vhání do smutečního věnce
Zatímco mně vlast dává jména a můj nenahraditelný len
Ze mě dělá kněžku
Zatímco neřádům zůstává
Jen koudel smíchaná s pazdeřím
Století mi posílá dobrou zprávu v růžovém světle
Napříč časy bezpráví navzdory kletbám zimního mrazu
O tom že vědění odhalí potomkům hloubky jazyka
V obyčejném zvonku který mi vyroste na louce

Hanna Komarová

* * *

Být odvážná
Je jako stát naboso
Na trávě mokré od slz
Najednou se jako sedmiletá
Postavit svému násilnickému otci
Namísto toho abys byla hodná
Namísto toho abys kňučela
Říkáš mu že tohle už
Vám všem nemůže dělat
Říkáš mu že máš právo
Na normální domov
Stojíš pevně na půdě
Své pravdy
Naboso
V bílých šatech
Najednou tak dospělá
Díváš se zpříma do očí
Těm kdo chtějí ublížit tobě
A tvým sestrám
Díváš se dovnitř sebe
A nacházíš přehršli lásky
Ve víření hněvu