Sám si pořizuju množství knih, přesto jich přečtu jen zlomek – mám je zkrátka rád, podporuju oblíbené knihkupce, sbírám vzácné výtisky. Tíha nemalé sbírky na mě dopadla o to víc ke konci roku, kdy se tradičně věnuju pořádnému úklidu knihovny. Napadlo mě proto, co by se stalo, kdybych do knihkupectví chodil jen pro jednu knihu, kterou si poté přečtu, a než se tak stane, nekoupím si další. Ale nejen to. Co by se stalo, kdybychom to zničehonic udělali všichni?
Čtenáři čtou různě rychle, i tak ale v první řadě dojde k výraznému omezení prodeje, které zapříčiní snížená frekvence návštěv zákazníků. Namísto kupičky knížek, již by si pořídili při jednom nákupu, si nově koupí knihu jednu, kvůli čemuž logicky klesnou tržby v knihkupectvích. Někoho možná překvapí, že dojde k postupnému uzavření velkých knihkupectví, protože jsou zvyklá na drahé nájmy, spoustu zaměstnanců a vysokou spotřebu energií. Pravda však je, že je částečně živí i prodej neknižního sortimentu, proto se pravděpodobně situace obrátí – z knihkupectví se časem stanou prodejny dárkového zboží, vedle něhož najdeme i nějaké ty knihy. Zde za zmínku stojí, že některá velká knihkupectví už v současnosti nepovažují knihy za dostatečně lukrativní artikl, jinak by přece nabízela pouze je. Rovněž klesnou příjmy z prodeje reklamních ploch, protože zmizí potřeba nabízet knihy většímu počtu zákazníků. Očekáváme, že malá knihkupectví přežijí, protože už nyní jsou zvyklá na menší prodejní úspěchy, žijí s málem, co se týče financí i zaměstnanců. A navíc, jak se potvrdilo v době pandemie, mají i jistou podporu komunity.
V rámci těchto změn přirozeně dojde k výraznému zdražení knih, aby samy sebe zaplatily. Průměrná cena knihy se zvedne na minimálně dva tisíce korun. Češi budou nejdřív udiveni, protože si ještě nedávno za tuhle cenu pořídili knih pět. Není však lepší mít jednu pořádnou než pět bezvýznamných? Se zvýšenou cenou za knihu si lidé rozmyslí, co doma opravdu chtějí mít, takže nedají dva tisíce za titul od nějaké rádoby spisovatelky, protože ten rozhodně nestojí za takovou částku.
Tím pádem se sníží i počet nakladatelství a ta, která zůstanou, se budou soustředit na vydávání kvalitních titulů. V současné době máme přes dva tisíce aktivních nakladatelů, z nichž někteří vydají jen jednu knihu ročně. V našem scénáři by se tito skromní nakladatelé dokonce mohli spojit a společně se pustit do práce. Dojde také k propouštění, protože některá nakladatelství vydávají množství titulů proto, aby mohla zaměstnávat lidi. Nakladatelé získají čas a prostor na tvorbu kvalitních knih, z nichž budou mít čtenáři úplně jiný pocit. Za dva tisíce si budou chtít pořídit něco pořádného a ke knihám se budou chovat mnohem lépe – oslí uši, omlácené rohy, zvýrazňování a psaní přímo do knih se stane vzpomínkou. Knihy tak nebudou pouhými nosiči textu, ale nosiči myšlenky, objektem. Důvodů, proč je to cesta správným směrem, je hned několik. Kniha je artefakt, který může zanechat dojem na člověka díky svému grafickému zpracování – vše může být důkladně promyšlené a přispívat k celkovému uměleckému dojmu. A koneckonců kniha jako objekt může vytvářet spojení mezi čtenářem a obsahem. Už jen její samotná fyzická přítomnost posiluje emocionální vazbu k textu a poskytuje bohatší zážitek ze čtení. Vlastně se tím dostaneme do doby před masovým vydáváním knih, které nastalo v 19. století, kdy tehdejší rozmach tiskařských strojů a strojní výroby papíru vedl k poklesu kvality tohoto produktu. Připomeneme si tak anglické hnutí Arts and Crafts, jehož cílem bylo mimo jiné vydávat krásné knihy a šířit myšlenky bibliofilství.
Vrátíme se tedy k ideálním představám vydávání literatury, které měl jistě na paměti už vynálezce knihtisku Johannes Gutenberg. Věřím, že si on a jeho následovníci a postupně všichni nakladatelé zprvu řekli, že chtějí předávat myšlenky, ale postupně – přece jen jsou to všichni podnikatelé – se původní záměr nevyhnutelně změnil. Aby totiž mohli vydávat dál, musí knihy také prodávat. Zlatý důl z této podnikatelské oblasti udělali ti, kteří z knih vytvořili nosiče textu. Sám Gutenberg chtěl vytvořit efektivnější způsob výroby knih, což mu umožnilo masovou produkci různých titulů. To samozřejmě pomohlo šířit informace a znalosti rychleji a levněji než kdy předtím, což mělo obrovský vliv na šíření vzdělanosti a kultury nejen v Evropě. Skeptik by mohl poznamenat, že tahle verze zní poněkud noblesně a že jistě existuje i jiná, v níž šlo zejména o zisk. Gutenberg v pohyblivých literách viděl obchodní příležitost, a byl tak díky ní schopen vydělat peníze. Možná v tom hrála roli i skutečnost, že byl původním zaměstnáním zlatník a brusič drahokamů. A kolik zlatníků s morálním kompasem znáte?
Ale abychom dokončili naše zamyšlení. Kromě všeho zmíněného dojde dále ke snížení počtu vydávaných titulů ročně (dosavadních přibližně patnáct tisíc bude minulostí), grafomanů (samonáklad se už nevyplatí a zavedení nakladatelé si budou vybírat ještě pečlivěji) a překladatelů (jen některým se nadále vyplatí překládat z cizích jazyků, ostatní najdou uplatnění v jiných oblastech), ale pravděpodobně i k poklesu čtenářství jistých žánrů. Texty nebudou pouze čteny, ale budou nás nutit k hlubšímu přemýšlení. Čtenáři už neřeknou, že přečetli knihu jedním dechem, za dva tisíce korun si ji budou chtít užít, přemýšlet o ní, diskutovat. V podstatě tak nejen bibliofilství, ale i čtenářství zažije obrození. Omezí se čtecí krize, protože pomine tlak na přečtení co nejvíc knih za jisté období. Nemajetní čtenáři využijí hustou síť českých knihoven anebo si na knihu našetří, aby z ní pak měli ještě větší radost. Nejvíc z toho všeho bude čerpat společnost. Je to krok správným směrem pro literaturu. Anebo ne?