Živost neovladatelně vystupuje ze svého středu
Ambulance vás vítá
Prosím, posaďte se dokud neuslyšíte své jméno
Z cizích úst
Měla jste rizikový styk?
Přestala jsem jíst ryby
Také proto že se v moři utopilo
Hodně migrantů
Co říkáte na to
Že město stěhuje
nepřizpůsobivé
Mezi normální lidi
Ztracený papoušek se po
čtyřech letech vrátil do
Británie
Mluví plynně španělsky
Nikdy jsem si nedala čas dívat se
Jak se rozkládá mrtvola
Mým klínem prorostla jabloň
Rozprostření na opačných pólech
Ticha
Vzduch nad tebou je studený a prázdný
Přejdeme po tělech mrtvých dětí
Anebo vůbec
Zůstaneme osamělí na svých územích
S ušními bubínky
Směrem k severu
Metafora ostrova je pro nás nedostatečná
Neznámý dech dva kroky ode mě
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy
Ptají se a ukazují směrem k řece
Chtěli by pochytat všechny ptáky
Obvinit tmu že se připlazila tak blízko
Odsunout vítr za město
Z noci jsou vidět jenom oči
Na stanici v Bartolomějské
Odmítla vypovídat
Neprostupná krajina pokoje
Kamenná mysl dohlíží na naučené uspořádání věcí
Lidé tam venku mě vidí nahého říkáš s odstupem
Oddělil ses od světa osmi zdmi
Tělo tě zrazuje
Živost neovladatelně vystupuje ze svého středu
Vráží do mých stehen
Lidé tam venku nic nevidí
Kamenná tvář dohlíží na uspořádanost situace
Tělo tě zrazuje
I když je to nepřípustné
Chce šukat
Ambulance vás vítá
Prosím, posaďte se dokud neuslyšíte své jméno
Z cizích úst
Měla jste rizikový styk?
Vítr hoří okolo rozviklaných domů
Uprostřed křižovatky stojí sádrový trpaslík
Soused ukazuje lokty
Když mu bylo dvacet prorážel jimi vodu
Aby celá vesnice mohla odejít
Dnes už jenom zavře okno
V rozviklaném domě co zůstal
Po jeho otci
Beton odpaří poslední kapku vody
Sůl nechte ochutnat vnoučatům
Světový mír budeme šířit
I za cenu násilí
Jdu pevným krokem po
rozpraskaném jezeře
Zatímco krájíš rybí
vnitřnosti
Vypouštím vanu na podlahu
Najdu si výživového guru / Tolik plánů a předsevzetí / těžší než akt nanebevzetí
Neboť romsky vaše ramena / Hovoří již od května / A solný doly provozujete / Co vás znám
Každej den tu rozprostíráš všecky svoje šmuky, slíbatelný rtěnky, broskvový pičifuky / Buddha z vikslajvantu směje se jak měsíček na hnoji / a digitálky ukazujou, kolik je
v Hanoji
Karel Hynek píše, je toho v něm tolik / půl roku nezavadil o pořádnou roli /
a navíc Lori někdo měl, a to ví jistě / škoda, že v jejím tajném písmu / není žádný systém