Pastorela v hadrech od Gucciho
Mami! / Mami? / Proč má každý atomovou bombu?
Mami! / Mami? / Proč má každý atomovou bombu?
Pojd’ zlato
Měj koule
Pojďme najít purpurový banán!
I.
Zapneš komp a každý druhý příběh
je o smrti:
Politika trhá nebe
Hurikán XY rozpáral strop kostela
Eurozónu čeká kolaps
Třetí světová proti Rusku
Ta Amerika vs Ta Korea
Jak ohrozí pocitovou teplotu
klimatické změny?
Svět trpí absencí vody…
Dočteš titulky
utřeš si prdel
a spláchneš pitnou vodou!
II.
Mozková liposukce
Bezbolestné gumování
Pryč s přebytečnými záhyby
K čertu s intelektem
Emoční kvocient na tupém bodě
Mít jasno ve všem
Bez narkózy bolesti
modřin a mozolů
A jdu-li na to zhurta
Odjisti a střel
Každý máme na těle terč!
III.
Ameriko jsi směšná
s tím svým pitvořením před kamerou
Ameriko máš vážný problém
Vyděláváš minimální mzdu
Žiješ v jednopokojové kleci pro negry
Jako bys nikdy nechodila do školy
Ameriko nablblá maskulaturo!
Šikanovali tě?
Napudruj si nos
Potíš se v telce to nevypadá dobře
Bude tady bordel jestli nebudeš tleskat
Ukaž občas ten svůj funky postoj
Který obdivuje celý svět
Uvolni se a zavibruj zubama
Posaď se na atomový hřib
A nech ho v sobě explodovat
Bůh ti jednou požehná Ameriko
Plň slib, který jsi dala Waltu Whitmanovi
A vůbec
vzpomeň občas na svoje básníky!
IV.
Prs z kterého saju
už několik let neteče
Jsem slabý a má duše
je otevřená škeble u břehu
k níž přišel člověk
Paní Bože!
Promluv k světu než bude pozdě
Promluv k Americe
k Rusku Číně
Koreo
tvoje jméno zní jako jméno ženy!
V.
Bio předpověď hlásí čtvrtý stupeň
permanentní zátěž
Svět obsazený turisty
Koukají na život skrze kapesní foťák
Hromada blbečků
jejichž mozek je na dovolené
Moci se tak smát
a umět se i svléci
a velké srdce své dokázat obnažit!
(poslední trojverší je variací na Jeana Cocteaua)
VI.
Všechny peníze jsem uvalil
Za mezikontinentální hovory
A telefon pořád zvoní
_ _ _
_ _ _
_ _ _
Mami!
Mami?
Proč má každý atomovou bombu?
_ _ _
_ _ _
_ _ _
Prosila mě abych přijel domů
VII.
21. století!
Ta hanba!
Ta hanba myslet si něco víc!
Ponořit se do antického světa jako do živé vody je nezbytné, abychom se přestali rozpadat v moderní prach. (Sylvie Richterová)
Jsme poslední generace, která ví, co je to skutečné přátelství mezi dvěma lidmi a že přátelství mezi stovkou lidi je jen chiméra.
Stižen slastí krásy / když obraz své Paní / sám viděl, šel za ní,
Kde leží naše budoucnost?
V bednách s jablky
Ve zboží zestárlého zahradnictví
Na zaprášené cestě jejího břicha
Všechno je zahrada.
Všechno je Mléčná dráha.
Všechno je průrva, která nemá konce.
Všechno je plástev,
hvězdy jsou zrnka pylu v medu.
Všechno je složené.
Všechno je částí spektra.
Hraniční rychlost stejně zvrátit nedovedu.
Snad jenom vstřebat kapku jejich jedu