Ono se řekne překladatel, ale někdy to je opravdu fuška. Tím nemyslím ani tak samotné překládání coby činnost, jako spíš překladatelovo postavení ve společnosti, přesněji řečeno v mikroprostředí, v němž se pohybuje. Zejména pokud překládá z takzvaně „malého jazyka“, tedy v Česku kupříkladu z maďarštiny, a podobně je na tom (na rozdíl od slovenštiny!) i čeština v Maďarsku. Čím menší jazyk, tím větší musíte mít znalosti reálií, neboť na to můžete vzít jed, že i na vás se bude vztahovat poučka legendárního vysokoškolského pedagoga, vědce a od 70. let minulého století dlouholetého vedoucího maďarské filologie na FF UK, profesora Petra Rákose:

„Vědci bádající na poli německé hudby, francouzského malířství či italských dějin vyhledávají za účelem konzultace obvykle katedry kunsthistorie nebo historie, kdežto ti, kdo chtějí získat informace o hudebním skladateli Erkelovi, malíři Munkácsym nebo třeba matematikovi jménem János Bolyai, vyznamenávají svou důvěrou obor maďarština.“¹

Nezištná pomoc ve věcech nejen čistě lingvistických či literárních, ale i tématech historického, turistického, uměleckého, balneologického, případně gastronomického a ještě kdovíjakého jiného rázu se víceméně automaticky očekává i od překladatelů. A překladatel obvykle požadované informace rád poskytne, vždyť čím hlubší a širší vědomosti, tím větší prestiž. Je to taková hra: nenechat se nachytat na švestkách. Všechno vědět. Být ve dne v noci v obraze. Nově vznikajících, ba módních reálií a dříve neslýchaných označení a obratů neustále přibývá, zájem o jiné časem opadá, ale vy, renomovaní experti*ky, je přesto nesmíte zapomenout. Jste chodící encyklopedie a musíte být kdykoli připraveni podat vysvětlení nebo pronést o dané věci přednášku.

V dávných dobách svých začátků jsem sloužil v Budapešti jako zdroj vědění pro překladatele z češtiny do maďarštiny. Musel jsem být permanentně ve formě, neboť každou chvíli mohl zazvonit telefon, aby mi v něm po zvednutí sluchátka někdo z kolegů začal diktovat seznam záhadných českých slov a slovních spojení, která se „nikde nedala najít“. Hrál jsem tenkrát roli přítele na telefonu a jednoduchého malého vyhledávače předinternetové epochy. Také jako redaktora zahraničního vysílání Maďarského rozhlasu si mě celá tato obří instituce dost předcházela a hýčkala; nebylo snad redakce, kterou bych nenavštívil a jejíž osazenstvo by mi bylo cizí, neboť znalost češtiny (a především českých reálií) se tenkrát hodně cenila, obzvláště mezi tvůrci různých kulturních, osvětových a populárně-vědeckých relací relací. A tak jsem třeba maďarskému redaktorovi pořadu, který byl obdobou českého Mikrofóra, kdysi obšírně vysvětloval, proč se jistý druh české sportovní obuvi nazývá „trampky“, co to vůbec je, ti trampové a trampování, a jaké má v Československu tradice. Ve vysílání Maďarského rozhlasu nebylo toto téma tabu. Populární komik mě požádal o fonetický přepis kompletního textu Gottova hitu Lady Karneval, který se chystal v rádiu parodovat. Bez sebemenších zkušeností s drogami jsem musel sypat z rukávu, co je to „perník“. A tak dále, příkladů by se našlo habaděj.

Snad největší nervové vypětí a dřinu mi při pátrání po nově vznikajících reáliích způsobil dodnes nezapomenutelný fenomén zvaný „céčka“ (pro později narozené: plastové výlisky tvaru písmene C, původně háčky na závěsy, které se v 80. letech dvacátého století staly v okruhu československých dětí a adolescentů cenným sběratelským artiklem). Jednak jsem napřed několik dní nedokázal najít nikoho, kdo by o právě začínající „céčkománii“ cokoli věděl, jednak se mi po získání příslušných informací nechtělo věřit, že jsme opravdu dospěli do stadia, kdy je v Československu známkou zámožnosti a společenské vážnosti co nejobjemnější halda, respektive co nejdelší řetězec céček.

Všechny tyto staré radosti a strasti mi připomněla novinka, o které jsem se před nedávnem dočetl v maďarském tisku: čerstvě vydaný Sorosův slovník (Soros-szótár) ochotně poskytne pomoc každému, na koho z právě překládaného textu vybafne jméno „kontroverzního“ finančníka maďarského původu Györgye Sorose. Pan Soros (čti Šoroš, aby bylo jednou provždy jasno) svého času dotoval nově vznikající média, vědecké instituce, vzdělávací programy a mnoho dalších iniciativ napomáhajících zdárnému průběhu transformačního procesu v postsocialistických státech. Přívlastek „kontroverzní“ je, jak mnozí čtenáři zřejmě vědí, eufemisticky vyjádřeným odrazem skutečnosti, že jméno Soros se od té doby ve (střední?) Evropě stalo v mysli mnohých synonymem ďábelských idejí globalismu, liberalismu, progresivismu, bruselismu… a jak se všechny ty „-ismy“ jmenují. Zajímavým paradoxem dneška je, že jméno Soros nejčastěji skloňují ve všech pádech právě ti, kteří bohatému americkému mecenáši nemohou přijít na jméno, a proto není divu, že převážná většina sorosovských hesel figurujících ve zmíněném slovníku, tedy složenin začínajících slovem Soros, nalezených v tisku, na plakátech a v lapidárních vzkazech politických kampaní, má negativní významové zabarvení: Sorosův plán, Sorosův zmatek, Sorosův žoldák, Sorosův zaprodanec… a to je jen pár těch nejobyčejnějších.

Původně to začalo jako vtip. Autoři Sorosova slovníku si všimli, že novináři, textaři kampaní proti „bruselskému útlaku“ a ostatní propagandisté mezi sebou doslova závodí ve vynalézání neologismů obsahujících miliardářovo jméno, a tak se je jali sbírat, rozebírat a komentovat ve speciálním blogu. Budoucí slovníková hesla však přibývala takovým tempem, že přestávala legrace; realizátoři projektu, ač původně jen amatérští nadšenci, se pustili do systematické slovníkářské práce. Nakonec pojali do svého slovníku 626 hesel s vědomím, že stále vznikají další a další.

Vzhledem k tomu, že výše uvedený počet sorosovských hesel odpovídá dobrému jednomu procentu šedesátitisícového heslového fondu Výkladového slovníku maďarského jazyka, autoři si s překvapením uvědomili, že narazili na speciální dobový úkaz, z něhož lze vyvodit závěry nejen lingvistické, ale i sociologické, politologické, žurnalistické… Mnoho oblastí společenskovědného výzkumu si na něm může smlsnout, a tak finální verzi Sorosova slovníku vydali v profesionální kvalitě, splňující všechny požadavky kladené na výkladové slovníky.

Ale až budete překládat z maďarštiny, nezapomeňte, že slovo soros má i obecný význam; znamená někoho nebo něco, kdo/co je právě „na řadě“. Teď přišel na řadu Soros. A další pán na holení? Něco mi říká, že i na českém jazykovém teritoriu by se našlo pár jmen, která by ve formě přívlastkových spojení a odvozenin podobně monografický druh dodatků k výkladovému slovníku češtiny bez problémů zaplnila.