…

„Jsou věci, které mě budou stejně
znepokojovat,“ řekl, „ – moje smrt, například.“
Řekl jsem: můj život.

„Každý jednou zemře, ale když vidím
vesmír jako celek, dává mi,“ řekl –
Řekl jsem: nevidím ho.

„ – zdání dlouhověkosti,“ řekl. „Nestarám se
tolik o sebe, jak bych se staral jinak…“ *
Zasklený pohled dobytčete

Na šestém palci, pět století starý kus keramiky
Mě rozrušuje     že nevím jak
dělat to a ono, protože každý svět je

ve sklenici s tloušťkou
neviděný uvnitř povrchu vně
     skrz vesmír

___________________________

* Abraham Loeb

…

Vzdálenost funguje
Jako bráněná hranice stopu vedle    to počká
předtím než se k tomu dostanu     abych vystřelil
Zahnali nás    ti vojáci jsou záhyby země.

Na mých zádech    když vzhlédnu     na
noční oblohu        hvězdy jsou ploty
přímo nad mým nosem
               se země sesouvá.

***
šroubovité galaxie
ty antické svatozáře
stejně dobré bez našich hlav
pro vyvážení jejich nádhery
nazbyt

lepší
naše stopa na hej
kloboukovité činely v tečce
světlo, zlaté syčení
bubnů

v té hudbě

Přesun autority

Rybáři chytají autobusy
     čekají na zastávkách,
Brodí se ulicemi, vyhlížejí
     to, co přichází.
S hojností trpělivosti
     žádný z rybářů
Nepluje, zaklesly svoje háčky
     do rozhovorů ve zprávách
A trhají svět na kusy;
     Ve větvích stromů
Plastové sáčky, žvanilové
               zas a znova o ošklivém.
Splašky rán
     Špatné pocity
Rostou okolo jejich nohou,
               Zalévají jejich lotusy.

Ve městě, podlahy z
     Oblaků a hluboké vody
Mění muže v ryby pod
     povrchem jejich štíhlých monitorů
hnáni skutečně velkým.
               Jezdci se změnili v odrazy
volavka a úlovek. A který
     je který na této cestě pryč
v těchto klaccích, které
     zastaví čas
Zaháčkovaní ve virtuálnu
               skutečným
autobusem tak dlouho, že razí
     domů a jdou
on-line. Květina které byla
               myšlenkou

Vykvete uprostřed klávesnice,
               Pod kterou se malá ryba
skryje a vystoupá se vzduchem
     oni se obklopí –
jakoby se vydali na cestu do zahraničí –
     jejich vejce myšlenek v     bublinách
nesené balóny v kresleném stripu
     jako nápisy nad hlavami
lidí,    řeknou,
     ve světě komiksu.
Přítomnost, smějící se, žije ze zásahu
               v poslední vteřině
což udělá vajíčka z
               deadlinu, snídaně šampiónů.
Ti rybáři nahazují pro toto spojení.

Vidět zemi před koncem světa

Lidé se honí za šancí vidět
zemi před koncem světa
smrt světa kousek po kousku každý delší než my.

Některé konce světa zažijeme my žijící
čas, smýkaný po generace
ke konečné srážce vyhynutí druhů
pět minut to trvá než spadne letadlo
jednu míli aby zastavil vlak
malou zátoku     u pobřeží aby potopila zaoceánskou loď

stopu náležení k národu    než zemře země,
neobyvatelný kontinent.
Ten velmi prchavý čas mezi

velkým a malým
Media zaznamenala    lidé se honí za ledovci
stahují se z údolí    a ta rychlost…

pozorovaný led byl zrychlený, až neviditelný
nyní – jsou to dny a pár stop dál,
nenápadné zhroucení času mezi velkým

a naším malým lidským vyhynutím.
Kdybych měl pult
v rámci této události by na něm byla ledová socha.

A jakákoli ztráta je to       co mizí tak rychle jako led
trvá a pak zmizí    ve své polární bílé
a roztaje     a země pod tím se vypaří,

do vzduchu.    Vše co nás kdysi uhánělo a my
jsme to pro rovnováhu uháněli také, zuby za kopí,
nůž za dráp,
                    nás zamkne v tomto sevření
               už teď vidíme
                              naše životy byly uneseny
odnesly nás.  Honěním medvěda
honíme se za ledovci spolu změnami které přicházejí
                    z této volby.

Prohlížíme si svět abychom viděli zemi

Prohlížíme si svět abychom viděli zemi
ten stříbrný glob na piedestalu abychom viděli základy
vidíme co jsme s tím udělali, co to má co dělat
s námi, vidíme naše obličeje stočené k povrchu;

ale co ze světa je vidět když se díváme na zemi
nic víc než měření světa minuty ke kameni
prohlížíme, ale dívání přináší
návrat        vyžaduje návrat    vrací se
řeky se vrací, losos

Hledíme přes svět
abychom viděli sami sebe v tom krátkém okamžiku když jsme na zemi
malá kapradina v puklině na tváři útesu
abychom viděli sami sebe
v tom krátkém okamžiku
když jsme
na zemi

vidět zemi před koncem světa
                                        svět
               je smrtelnost, země nás přesahuje
               je naše z vesmíru
               je naší hodinou kosmu