I write because I don’t know what I think until I read what I say.
Flannery O’Connorová

I.

dnes mi moje máma plakala do telefonu a zítra budu s tebou
díval jsem se na zdravé invalidy v televizi v přímém přenosu
hráli špičkový hokej na jedné brusli
Plzeň chutnala jak nikdy
jednou zas budu naivní venkovský chlapec
felace lehce šimrá na pozadí
betonová masa a shluk studentek za krákorání vran
chtěl bych si taky půjčit knihu v tvé malé komůrce
Šostakovič plný nezvyklé vášně
v Bastile to zkoušeli naostro
myslíš že ještě někdy budeme bezprostředně svoji?
posílám plno pozdravů bez konečného adresáta
dívka s cigaretou v ústech hledající zapalovač
manželský pár z místních paneláků
stůl ohyzdných devadesátek
olysalý muž na pasadéně židlí
chrliči gotických kostelů s vyplazenými jazyky
a vzdálený rytmus jazzové písně
nikdo zatím neumírá

II.

město tepalo jak nikdy
vystrčili jsme vlastní těla do vesmíru
a zvuk letadel šířil nadzvukový pocit
vždycky hledím na tvé nohy
čekám kdy spadne dolů jejich pás
ale pořád nejsem spokojený
pronikání přeci musí být lepší
kam nesou papiloti prázdná hesla?
očekává každý hlasatel odezvu
když nikdo nemá o nic zájem?
vesnická nátura vždy zvítězí
zabaleni do staniolů budeme vykřikovat ať žije ráj
nové zjevení bude přijímáno s povděkem otroků
nevím kam mám namířeno
vystřelila jsi šíp přímo na oběžnou dráhu
napijeme se aperitivu a přestaneme si hrát na vítěze
kam pořád utíká její malý záhyb v televizní novele?

III.

každičký stín má smutnou předlohu
světlo zaplétá falešné obrysy na podlaze
poslední dobou se opět probouzí míza
tuším vlastní nedokončená zaříkání
poslední žalud na střeše protějšího domu
ticho a zpěv poslední animírka zapadlých kolonií poslední duch
dolní polovina těla se také tváří
vystrkují pořád a dokola vlastní penisy
myslím že tahle cesta musí jít jinudy
abys pochopila že nejsme tady pro nás dva
poslední dobou
poslední dobou

IV.

ještě jsem se nesetkal s konečnou fází
v lednici chladím pivo a čekám
kdy konečně rozřešíš moji hádanku
není vůbec jednoduchá zdá se
že kráčí po okraji lesa kde nenajdeš ani jedno živé zvíře
vždycky jsem se podivoval Weinerově teorii o přímce a kruhu
ale asi je to tak že někteří z nás milují kruhy
a jiní touží jít přímo z kruhu ven
tvá hladká kůže a palec nohy
který sis minule hladila
tajemství samo nepřichází
úpí pod tlakem všednosti kolem nás
připiju si ještě jednou na tvé zdraví
pak už jen přitlačím

V.

bůh nemusí být dementní
zůstávat pod stříškou deštníku v lijáku vypadá potměšile
kam dnes půjdeme?
opět se ponoříme do zadumaných strání
v nichž smrduté plyny vyvěrají stoleté jedy techniky a páry?
nebo zamíříme na lagunová ropná pole s mrtvými labutěmi?
pole sněženek mezi holými stromy nedaleko opuštěných lužních lesů
vůně pukajícího medvědího česneku
a chuť položit se do zeleného koberce kolem
projíždějící vlaky svým hlukem připomenou
že město je stále blízko
uprostřed polí nasedám do jednoho z nich
abych co nejdřív s přáteli okusil v klubu jiná souznění

VI.

někdy se hrozím sám sebe když ležím vedle tebe
a myslím na mladší ženu než jsi ty
poslouchám vzdálené zvuky letadel
kroužících nad našimi hlavami
a prosím církev aby se zbavila politických pout
co máme dělat když hrozba atomových zbraní je větší a větší?
co má dělat básník?
je nejprve básník a pak člověk?
poslední a první poslední a první by měli být všichni
kam odešel soucit s jinými lidmi?
proč lidi bez domova nazýváme migranty a ještě k tomu ekonomickými?
strašit bylo odedávna jedna z technik uzurpující moci
hrozba leteckých náletů v jednom okamžiku jako novodobá atakující slepota
církev by měla odhodit moc
zůstat by přeci měla láska
copak cunnilingus je tak špatný?
očekávám náhlou změnu v našem myšlení
ano podělíme se aspoň trochu o naše štěstí
včera jsi napsala darabka
což znamená v maďarštině trochu
odevzdat se a připravit na oběť