Vzpomeneš si, s jakou představou jsi v roce 2016 na Ravtu začala pracovat, jaká to tehdy byla situace a jak byly první Ravty přijaté?
Vzpomenu. S nápadem založit webový magazín Tvaru přišla jeho redakce a já jsem byla oslovena, abych se ujala obsahové realizace a čtrnáctideník naplňovala. Ravt vycházel řadu let ob týden, střídavě s tištěným Tvarem, s malým rozpočtem a s přáním adekvátně útlého obsahu. Nedařilo se mi hned od počátku držet se v tom zkrátka a autoři příspěvků byli po celou dobu neuvěřitelně ochotní mi své texty pro Ravt poskytovat.

Bylo tam nadšení a zájem, nejen ze strany kolegů, jež to celé v redakci Tvaru napadlo, ale hlavně publika. Velký podíl na tom mělo to, že nebylo mnoho jiných míst, kde by vycházely online úplně nové nebo jinak nedostupné texty, ukázky z rozpracovaných rukopisů, a pak také to, že velký prostor měla polemika, která vznikala pro rubriku Pádlo velmi spontánně a na témata, která byla právě aktuální, kterými lidé více žili a byli ochotni se pro ně autorsky více exponovat. Měli jsme tam pravidelně Romana Kandu, Pavla Janouška, dlouhou dobu Terezu Semotamovou, Ivanu Myškovou, Olgu Pek, A. B. Háblovou, Zofiu Bałdygu, hodně štiplavých textů jsem pro Pádlo zpočátku psala sama, abych trochu zapálila doutnák. Tehdy měli ještě někteří lidé zájem diskutovat jinak než v komentářích na Facebooku, psát provokativní, myšlenkově bohaté texty s jasným stanoviskem a pěknou formou. Některé ty polemiky se táhly přes několik čísel Ravtu a bylo do nich zapojeno postupně i více autorů – a názorů. Vznikla řada anket, ve kterých měli prostor k vyjádření mnozí najednou. Rychle se Ravt také monotematizoval, v čemž si – myslím si – udržel mezi elektronickými literárními médii určitou výsadu. Byl by potřeboval výraznější reklamu, ale tu tehdy nikdo moc neuměl, nebylo jasné, jak na to a nebyli na tuto práci zdroje ani placení lidé.

Od samého počátku se Ravt profiloval samostatně, nezávisle na Tvaru, což bylo také součástí zadání. Témata a autoři se nedublovali: ostatně, co se týče ukázek z nové básnické tvorby, dávali jsme si záležet, aby v tištěném Tvaru vycházely jiné nové texty jiných autorů – informovali jsme se o tom s Milanem Ohniskem, který má básnickou rubriku v Tvaru na starosti, předem. Složitější to bylo s ukázkami z prózy, totiž vůbec obstarat je, a je to tak nadále. Báseň je jednoduše „hotová“ rychleji než dlouhý text v próze, do kterého se před vydáním souvisle a průběžně zasahuje a autoři jej nechtějí příliš „svěží“ dát z ruky.

Během let jsi připravila k online vydání ohromné množství materiálu, který je stále k dispozici. Stane se ti někdy, že se čtenáři dostanou vyhledáváním ke starému příspěvku a ozvou se, třeba s komentářem, pochvalou, kritikou? Čteš si ty sama někdy ve starých Ravtech?
Velmi výjimečně se někdo ozve zpětně. Možná jsou čtenáři zvyklejší listovat starými čísly papírových časopisů, posedět s hmotnými kusy tištěného textu, které se více blíží pocitu knihy a jsou ostatně vytahované z police v obýváku – než ve „starém“ obsahu elektronického média, které je tu přece proto, aby zachycovalo prchavou a prchající současnost, aby vyprchalo.

Starými čísly Ravtu „listuju“ a dělala jsem to i dříve, ve snaze neopakovat tatáž jména a témata či naopak některá připomenout. Paměť mám narušenou a neslouží mi dobře – ty připomínky potřebuju i prakticky. Doufám, že se za ta léta podařilo zachytit různorodost, „proslulé“ i méně známé autory a autorky, tvorbu mladou i „zavedenou“ – tj. „starou“, rozličná tvůrčí stanoviska a jejich realizace. Jsem ráda, že připomínáš, že všechny ty výborné texty těch, kdo tvořili a tvoří současnou českou literární scénu, jsou pořád dostupné – a zachycují myslím věrně dobu a její hnutí. Budu za to autorům, kteří nezištně poskytovali své texty, navždy vděčná. Jakkoli to je nedostačující.

Ravt končí – slovy nového šéfredaktora Tvaru, Jana M. Hellera, v rozhovoru pro h7o.cz – aby nedocházelo k matoucímu zdvojování s obsahem nového webu Tvaru. Kdybys dostala nabídku postavit nezávislý online literární magazín, a pojďme to na chvilku vidět v ideálním světě, kde není nouze o spravedlivé honoráře za práci v literatuře, věděla bys o nějaké mezeře v českém digitálním literárním prostoru a jak ji naplnit? A nebo máme dost webů, blogů, online profilů a platforem a sama vítáš nějaké zpřehlednění?
Té obavě z toho, že by byl čtenář „zmaten“ dvojím obsahem webu, moc nerozumím. Vždyť své nezávislé webové mutace mají i jiná literární či kulturní periodika, podívejme třeba na H7O – nemám dojem, že by čtenáři tápali a cítili se pohlceni chaosem. Přehledná je časopisecká i internetová prezentace původní české literatury až příliš: je jí totiž málo. Co se týče nové prózy, pořád je to bída. Rukopisné básně ale vycházejí online vlastně také sporadicky. Nebo tě napadá nějaké online periodikum, kde by nové texty měly své pravidelné místo, kromě takové Nedělní chvilky nebo konceptuálně pojímané kurátorštiny Psího vína, které jsou přeci jen zaměřeny na určitý výsek spektra? Vítala bych i nadále (ale zcela) nezávislé online literární periodikum, které by mělo ambici věnovat se české literatuře ve všech fasetách, bez upřednostnění redakčních či osobních stylových preferencí, ovšem muselo by být hrazeno autorsky a redakčně dostatečně bohatě z grantů a jiných podpor, aby mohlo být pro čtenáře zdarma, a mělo by těžkou situaci coby nováček začínat bez prestiže, která by přilákala vynikající tvůrce. Bylo by skvělé, kdyby v něm navíc vycházely i úvahy či kritická zastavení nad literaturou, kde by byl prostor se postojově vyhranit. Online médium by nabízelo také zmíněnou možnost názorové výměny méně klopotně, pružněji, než mohou tištěná periodika. Ano, jsme v říši snů a vlastně i na počátku někdejších ravtových snah. Bylo těžké ten celý organismus udržet, přes dvojí úhyn a následné přidušení, v průběhu let, ale – ochota přispívat a ochota se vyjádřit určitě stoupá s finanční podporou. A zaujetí číst online obsah zcela jistě závisí na paywallu. Takhle jednoduché to je.

Budeme doufat, že si to právě nyní čte nějaký/á budoucí šéfredaktor/ka a budoucí nadšená grantová komise. Proč nemít sny? Teď ale děkuji za odpovědi a hlavně za všechnu tvou práci pro Ravt.
Milá Jitko, vždyť máš obrovský podíl na tom, co Ravt byl, ty sama, tj. děkuji já. Ráda bych tu viděla taky tvé odpovědi na tyto otázky. V tomto posledním čísle Ravtu si tematicky dovolím pathos: Moc si cením toho, jak jsi do Ravtu s klidem, vážností, nápaditostí a pečlivostí přistoupila a brzy jsi byla na lodi skvělou kapitánkou! Věřím, že najdeš nové, stabilnější a pevněji zbudované plavidlo, které se bude méně kymácet v bouři: grantové, provozní, obsahové, živelné. V tomhle oceánu literatury, který má zjevně namále – zůstaň živá!

Jdu si pro kapesník, defibrilátor a nějaké ty kmeny na hlavní stěžeň.
Objímám, drahá má!