Milí čtenáři Ravtu,

držíte na svých blikajících screenech další Ravt, tentokrát s tématem editorství poezie. Téma jsme záměrně zúžili na oblast poezie, neboť postihnout literaturu v jejím celku by vyžadovalo věnovat daleko větší rozsah i čas. V jistém smyslu navazujeme na předchozí číslo 14/2020 věnované problematickému případu antologie Milá Mácho. Tentokrát se nezajímáme o konkrétní knihu a způsob jejího vzniku, ale o práci editorů a redaktorů a jejich hlavní úkoly při práci s rukopisy. O práci, bez které by neexistovaly kvalitní básnické sbírky, ediční řady, výbory z děl nebo souborná vydání. O práci málo viditelnou, málo placenou a přitom zcela zásadní pro kultivaci českého jazykového, myšlenkového a obecně kulturního prostoru.

Spousta věcí je tu nejasných — už třeba samotné dělení rolí editor-redaktor. Ukazuje se (zejména v nakladatelské praxi), že tyto role (a tedy ani pojmy) nelze jednoznačně vymezit, případně nemá smysl to dělat, neboť všechno vykoná jeden člověk, který se dost možná nakonec zhostí i jazykové korektury. Doplňme, že to celé udělá za plat, který by běžného řemeslníka nepřiměl ani vstát z postele. Naštěstí pro literaturu láska ke knihám se vyskytuje v populaci častěji než láska, řekněme, k vodovodnímu potrubí. Na druhé straně bych ráda viděla mobilního operátora, který by vás nechal zaplatit účet za telefon láskou ke knihám. To nás vede k případnému budoucímu tématu Kolik stojí láska ke kultuře. Podklady se nám už hezky sbírají.

Přestože Ravt tentokrát nepředstaví původní autorskou tvorbu ve smyslu uměleckých textů, o krásné čtení v něm nepřijdete. Především si musíte přečíst nádherný esej o podstatě tvůrčí spolupráce editorů s autory, jehož autorem je vynikající vypravěč Jan Štolba. Svým textem krásně přesáhl formát Pádla. V rozhovoru jsem měla možnost nahlédnout do světa jednoho z výjimečných spolutvůrců (nic menšího!) knih, které posledních třicet let pomáhají zacelit předlistopadovou kulturní průrvu. Když Jan Šulc vypráví, až je člověku líto, že některé lidi nelze nakopírovat. Tentokrát nemáme v čísle zastoupenu autorskou tvorbu, ale ankety máme hned dvě. První z nich míří k editorkám a editorům poezie, druhá k autorkám a autorům. Samozřejmě víme, že se nejméně v polovině případů tyto kategorie překrývají. Rozdělili jsme je tedy uměle — různými otázkami. Odpověděli nám Ingrid Artezz, Jiří Dynka, Sylva Fischerová, Tomáš Gabriel, Dan Jedlička, Michal Kosák, Jiří Macháček, Martin Machovec, Simona Racková, Josef Straka a Zdeněk Volf. Snad vás všechny odpovědi přesvědčí o tom, že těch nenápadných jmen v tiráži je nám velmi zapotřebí. A že je sice možné, aby editor či redaktor dělal korektury, ale je velmi nedobré, aby korektura byla jedinou prací na textu a redakce knihy se omezila na tu technickou.

A ještě poznámka na závěr: přestože by se to hodilo, nemohla jsem ze zjevných důvodů pro žádnou z anket oslovit svou kolegyni Olgu Stehlíkovou. Věřím, že na její práci editorky či redaktorky poezie přesto nemusím zvlášť upozorňovat. Přeji nám všem mnohá setkání s láskou ke knihám, které někdo kvalitně odplevelil, učesal a zaostřil.