Jitka N. Srbová

Práci editorek a editorů platíme láskou

Drobná publicistika – Slovo
revue Ravt 15/2020

Milí čtenáři Ravtu,

držíte na svých blikajících screenech další Ravt, tentokrát s tématem editorství poezie. Téma jsme záměrně zúžili na oblast poezie, neboť postihnout literaturu v jejím celku by vyžadovalo věnovat daleko větší rozsah i čas. V jistém smyslu navazujeme na předchozí číslo 14/2020 věnované problematickému případu antologie Milá Mácho. Tentokrát se nezajímáme o konkrétní knihu a způsob jejího vzniku, ale o práci editorů a redaktorů a jejich hlavní úkoly při práci s rukopisy. O práci, bez které by neexistovaly kvalitní básnické sbírky, ediční řady, výbory z děl nebo souborná vydání. O práci málo viditelnou, málo placenou a přitom zcela zásadní pro kultivaci českého jazykového, myšlenkového a obecně kulturního prostoru.

Spousta věcí je tu nejasných — už třeba samotné dělení rolí editor-redaktor. Ukazuje se (zejména v nakladatelské praxi), že tyto role (a tedy ani pojmy) nelze jednoznačně vymezit, případně nemá smysl to dělat, neboť všechno vykoná jeden člověk, který se dost možná nakonec zhostí i jazykové korektury. Doplňme, že to celé udělá za plat, který by běžného řemeslníka nepřiměl ani vstát z postele. Naštěstí pro literaturu láska ke knihám se vyskytuje v populaci častěji než láska, řekněme, k vodovodnímu potrubí. Na druhé straně bych ráda viděla mobilního operátora, který by vás nechal zaplatit účet za telefon láskou ke knihám. To nás vede k případnému budoucímu tématu Kolik stojí láska ke kultuře. Podklady se nám už hezky sbírají.

Přestože Ravt tentokrát nepředstaví původní autorskou tvorbu ve smyslu uměleckých textů, o krásné čtení v něm nepřijdete. Především si musíte přečíst nádherný esej o podstatě tvůrčí spolupráce editorů s autory, jehož autorem je vynikající vypravěč Jan Štolba. Svým textem krásně přesáhl formát Pádla. V rozhovoru jsem měla možnost nahlédnout do světa jednoho z výjimečných spolutvůrců (nic menšího!) knih, které posledních třicet let pomáhají zacelit předlistopadovou kulturní průrvu. Když Jan Šulc vypráví, až je člověku líto, že některé lidi nelze nakopírovat. Tentokrát nemáme v čísle zastoupenu autorskou tvorbu, ale ankety máme hned dvě. První z nich míří k editorkám a editorům poezie, druhá k autorkám a autorům. Samozřejmě víme, že se nejméně v polovině případů tyto kategorie překrývají. Rozdělili jsme je tedy uměle — různými otázkami. Odpověděli nám Ingrid Artezz, Jiří Dynka, Sylva Fischerová, Tomáš Gabriel, Dan Jedlička, Michal Kosák, Jiří Macháček, Martin Machovec, Simona Racková, Josef Straka a Zdeněk Volf. Snad vás všechny odpovědi přesvědčí o tom, že těch nenápadných jmen v tiráži je nám velmi zapotřebí. A že je sice možné, aby editor či redaktor dělal korektury, ale je velmi nedobré, aby korektura byla jedinou prací na textu a redakce knihy se omezila na tu technickou.

A ještě poznámka na závěr: přestože by se to hodilo, nemohla jsem ze zjevných důvodů pro žádnou z anket oslovit svou kolegyni Olgu Stehlíkovou. Věřím, že na její práci editorky či redaktorky poezie přesto nemusím zvlášť upozorňovat. Přeji nám všem mnohá setkání s láskou ke knihám, které někdo kvalitně odplevelil, učesal a zaostřil.

Chviličku.
Načítá se.

Souvisí

  • Rozhovor s Janem Šulcem

    Kdo nemá sicflajš, ten nemůže ediční práci dělat dobře

    Ptá se Jitka N. Srbová

    Jan Šulc (nar. 1965), vystudovaný anglista a portugalista, je významný český redaktor a editor. Od 90. let je spolutvůrcem edičního plánu nakladatelství Torst, pro které připravil desítky titulů, například edičně komentoval dvě různá vydání Teorie spolehlivosti Ivana Diviše, připravil k vydání Nevyhnutelnosti Emila Juliše, Básně Josefa Topola, Celý život, Nápěvy a Povídky Jana Zábrany, Brožované básně Pavla Šruta, Fernety Josefa Kroutvora, Otevřený deník Jana Vladislava či Vzorec řeči Karla Miloty. Celkově má na kontě více než 120 knižních titulů českých autorů pro různá nakladatelství. Je držitelem ceny Nadace Český literární fond za přínos české knižní kultuře, v roce 2014 se stal laureátem Ceny Karla Čapka udělované Českým centrem Mezinárodního PEN-klubu a Společností přátel PEN-klubu, především za obětavou ediční práci věnovanou autorům v minulosti zakazovaným nebo exilovým. Je tichým spolutvůrcem krásných, hlubokých knih. O tom, jak takové knihy vznikají, si povídáme z emailu do emailu.

    fotografie: Marek Flekal

    Rozhovory – Rozhovor
    revue Ravt 15/2020
  • Pojmy jako „environmentální poezie“, „angažovaná poezie“, ale například i „milostná poezie“ dávají smysl až ve chvíli, kdy toto dílo někdo jiný čte a na základě čtení interpretuje.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 14/2020
  • Polemika
    Jan M. Heller

    Ještě k První bilanci

    Žádný text nemá hodnotu sám o sobě, záleží na tom, jaká kritéria na něj přiložíme.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 14/2020