Milá Mácho,
stala se z tebe kauza, která – jistě na krátký čas – rozvlnila stojaté vody takzvaného literárního života. Abychom tvé horkosti stačili, vychází toto číslo Ravtu s týdenním předstihem.
Tvá kauza má myslím několik rovin, které se kříží a jdou proti sobě: jednak tu autorskoprávní, zákonnou, která je shodou českých okolností tou nejvágnější a opírat se o ni lze jen velmi zlehka1. Ta se týká institutu duševního vlastnictví a možností jeho legální či alespoň uzuální racionální ochrany a nároku na ně – poslední a dost možná jediné výsady autorů básnických textů. Potom je tu její chudší sestřenice: věc takzvané základní slušnosti.
Druhá je snad rovina literární, ta, v níž běží o věc samu, o nové umělecké dílo, čerstvou knihu, která má jako jediná, na rozdíl od všech aktérů a všech emocí, potenciál přetrvat a působit, a spolu s ním také pel odtrženosti, a to včetně odtrženosti od svých tvůrkyň2.
A ještě rovina čtvrtá, ta lidská, v níž hrají prim právě emoce či charakterové kvality: hněv a rozčilení, (in)tolerance, bojovnost vůči dlouho trpěné nespravedlnosti, láska k literatuře, konkrétně k poezii, vůle podpořit ztrátový projekt ve jménu dobré věci, pocit bezmoci, respekt k dílu a autorovi, úcta k odvedené práci, smysl pro spravedlnost, a navrch horká brambora genderu.
O rovině praktické, zejména finanční, která je neméně určující a stojí v základech procesuálních podmínek, za nichž u nás (navíc nepopulárně básnické a takto velké) knižní projekty vznikají a jimiž je pochopitelně ovlivněna profesionalita a kvalita odvedené editorské a nakladatelské práce, mluvíme rovněž delší dobu. Měla by být uvedena jako první. Docela souborně to všechno, Milá Mácho, tvá kauza ukázala.
Zkusili jsme předestřít čtenářům Ravtu odlišné a vždy osobní názory a postoje, zejména stran zainteresovaných do tvé kauzy. V mezidobí k ní bylo, Milá Mácho, zveřejněno několik mediálních příspěvků, proběhly vzrušené soukromé debaty, vesměs (symptomaticky) aniž měli jejich autoři a účastníci možnost zahrnout tě, knihu, o níž se tolik mluví, do svého rozvažování3. Jde totiž o princip, nikoli o tebe.
V Ravtu laskavě zveřejňují své osobní, nikoli institucionální postoje a názory: předseda Asociace spisovatelů, básník Ondřej Lipár, básnířka Marie Šťastná, básník a editor Karel Škrabal, redaktor a editor Jan Šulc a básnířka a editorka Zuzana Gabrišová. V anketě jsme se zeptali básníků a básnířek, co si o tom myslí. Všem velmi děkuji za ochotu a otevřenost vyjádřit se k tvé palčivé kauze. I tobě, Milá Mácho, že to všechno sneseš, protože už jsi, i když možná nebudeš.
-
Olga Stehlíková
(1977) vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora ...Profil
Souvisí
-
-
-
Rozhovor s ředitelem Světa knihy Radovanem Auerem.