Robert Svoboda

Na řadu přišel Soros

Původně to začalo jako vtip. Autoři Sorosova slovníku si všimli, že novináři, textaři kampaní proti „bruselskému útlaku“ a ostatní propagandisté mezi sebou doslova závodí ve vynalézání neologismů obsahujících miliardářovo jméno, a tak se je jali sbírat, rozebírat a komentovat ve speciálním blogu.

Drobná publicistika – Arch
Z čísla 11/2024

Ono se řekne překladatel, ale někdy to je opravdu fuška. Tím nemyslím ani tak samotné překládání coby činnost, jako spíš překladatelovo postavení ve společnosti, přesněji řečeno v mikroprostředí, v němž se pohybuje. Zejména pokud překládá z takzvaně „malého jazyka“, tedy v Česku kupříkladu z maďarštiny, a podobně je na tom (na rozdíl od slovenštiny!) i čeština v Maďarsku. Čím menší jazyk, tím větší musíte mít znalosti reálií, neboť na to můžete vzít jed, že i na vás se bude vztahovat poučka legendárního vysokoškolského pedagoga, vědce a od 70. let minulého století dlouholetého vedoucího maďarské filologie na FF UK, profesora Petra Rákose:

„Vědci bádající na poli německé hudby, francouzského malířství či italských dějin vyhledávají za účelem konzultace obvykle katedry kunsthistorie nebo historie, kdežto ti, kdo chtějí získat informace o hudebním skladateli Erkelovi, malíři Munkácsym nebo třeba matematikovi jménem János Bolyai, vyznamenávají svou důvěrou obor maďarština.“1

Nezištná pomoc ve věcech nejen čistě lingvistických či literárních, ale i tématech historického, turistického, uměleckého, balneologického, případně gastronomického a ještě kdovíjakého jiného rázu se víceméně automaticky očekává i od překladatelů. A překladatel obvykle požadované informace rád poskytne, vždyť čím hlubší a širší vědomosti, tím větší prestiž. Je to taková hra: nenechat se nachytat na švestkách. Všechno vědět. Být ve dne v noci v obraze. Nově vznikajících, ba módních reálií a dříve neslýchaných označení a obratů neustále přibývá, zájem o jiné časem opadá, ale vy, renomovaní experti*ky, je přesto nesmíte zapomenout. Jste chodící encyklopedie a musíte být kdykoli připraveni podat vysvětlení nebo pronést o dané věci přednášku.

V dávných dobách svých začátků jsem sloužil v Budapešti jako zdroj vědění pro překladatele z češtiny do maďarštiny. Musel jsem být permanentně ve formě, neboť každou chvíli mohl zazvonit telefon, aby mi v něm po zvednutí sluchátka někdo z kolegů začal diktovat seznam záhadných českých slov a slovních spojení, která se „nikde nedala najít“. Hrál jsem tenkrát roli přítele na telefonu a jednoduchého malého vyhledávače předinternetové epochy. Také jako redaktora zahraničního vysílání Maďarského rozhlasu si mě celá tato obří instituce dost předcházela a hýčkala; nebylo snad redakce, kterou bych nenavštívil a jejíž osazenstvo by mi bylo cizí, neboť znalost češtiny (a především českých reálií) se tenkrát hodně cenila, obzvláště mezi tvůrci různých kulturních, osvětových a populárně-vědeckých relací relací. A tak jsem třeba maďarskému redaktorovi pořadu, který byl obdobou českého Mikrofóra, kdysi obšírně vysvětloval, proč se jistý druh české sportovní obuvi nazývá „trampky“, co to vůbec je, ti trampové a trampování, a jaké má v Československu tradice. Ve vysílání Maďarského rozhlasu nebylo toto téma tabu. Populární komik mě požádal o fonetický přepis kompletního textu Gottova hitu Lady Karneval, který se chystal v rádiu parodovat. Bez sebemenších zkušeností s drogami jsem musel sypat z rukávu, co je to „perník“. A tak dále, příkladů by se našlo habaděj.

Snad největší nervové vypětí a dřinu mi při pátrání po nově vznikajících reáliích způsobil dodnes nezapomenutelný fenomén zvaný „céčka“ (pro později narozené: plastové výlisky tvaru písmene C, původně háčky na závěsy, které se v 80. letech dvacátého století staly v okruhu československých dětí a adolescentů cenným sběratelským artiklem). Jednak jsem napřed několik dní nedokázal najít nikoho, kdo by o právě začínající „céčkománii“ cokoli věděl, jednak se mi po získání příslušných informací nechtělo věřit, že jsme opravdu dospěli do stadia, kdy je v Československu známkou zámožnosti a společenské vážnosti co nejobjemnější halda, respektive co nejdelší řetězec céček.

Všechny tyto staré radosti a strasti mi připomněla novinka, o které jsem se před nedávnem dočetl v maďarském tisku: čerstvě vydaný Sorosův slovník (Soros-szótár) ochotně poskytne pomoc každému, na koho z právě překládaného textu vybafne jméno „kontroverzního“ finančníka maďarského původu Györgye Sorose. Pan Soros (čti Šoroš, aby bylo jednou provždy jasno) svého času dotoval nově vznikající média, vědecké instituce, vzdělávací programy a mnoho dalších iniciativ napomáhajících zdárnému průběhu transformačního procesu v postsocialistických státech. Přívlastek „kontroverzní“ je, jak mnozí čtenáři zřejmě vědí, eufemisticky vyjádřeným odrazem skutečnosti, že jméno Soros se od té doby ve (střední?) Evropě stalo v mysli mnohých synonymem ďábelských idejí globalismu, liberalismu, progresivismu, bruselismu… a jak se všechny ty „-ismy“ jmenují. Zajímavým paradoxem dneška je, že jméno Soros nejčastěji skloňují ve všech pádech právě ti, kteří bohatému americkému mecenáši nemohou přijít na jméno, a proto není divu, že převážná většina sorosovských hesel figurujících ve zmíněném slovníku, tedy složenin začínajících slovem Soros, nalezených v tisku, na plakátech a v lapidárních vzkazech politických kampaní, má negativní významové zabarvení: Sorosův plán, Sorosův zmatek, Sorosův žoldák, Sorosův zaprodanec… a to je jen pár těch nejobyčejnějších.

Původně to začalo jako vtip. Autoři Sorosova slovníku si všimli, že novináři, textaři kampaní proti „bruselskému útlaku“ a ostatní propagandisté mezi sebou doslova závodí ve vynalézání neologismů obsahujících miliardářovo jméno, a tak se je jali sbírat, rozebírat a komentovat ve speciálním blogu. Budoucí slovníková hesla však přibývala takovým tempem, že přestávala legrace; realizátoři projektu, ač původně jen amatérští nadšenci, se pustili do systematické slovníkářské práce. Nakonec pojali do svého slovníku 626 hesel s vědomím, že stále vznikají další a další.

Vzhledem k tomu, že výše uvedený počet sorosovských hesel odpovídá dobrému jednomu procentu šedesátitisícového heslového fondu Výkladového slovníku maďarského jazyka, autoři si s překvapením uvědomili, že narazili na speciální dobový úkaz, z něhož lze vyvodit závěry nejen lingvistické, ale i sociologické, politologické, žurnalistické… Mnoho oblastí společenskovědného výzkumu si na něm může smlsnout, a tak finální verzi Sorosova slovníku vydali v profesionální kvalitě, splňující všechny požadavky kladené na výkladové slovníky.

Ale až budete překládat z maďarštiny, nezapomeňte, že slovo soros má i obecný význam; znamená někoho nebo něco, kdo/co je právě „na řadě“. Teď přišel na řadu Soros. A další pán na holení? Něco mi říká, že i na českém jazykovém teritoriu by se našlo pár jmen, která by ve formě přívlastkových spojení a odvozenin podobně monografický druh dodatků k výkladovému slovníku češtiny bez problémů zaplnila.

(Autor je překladatel)

 

Chviličku.
Načítá se.

Souvisí

  • Nakladatelé by se nejen z podstaty své činnosti měli věnovat vydávání knih. A raději než zacházet na území knihkupců by se měli věnovat přípravě jednotlivých titulů, aby dostáli požadované kvality. Díky knihkupcům se jejich knihy dostanou tam, kam by se jinak nedostaly. Uvědomělí knihkupci koneckonců také nevydávají vlastní knihy.

    Drobná publicistika – Arch
    Z čísla 9/2024
  • Michal Zahálka

    Kozy a údery

    Někteří anglosaští dramatikové používají scénickou poznámku beat ve významu, jenž se nejčastěji překládá jako (krátká) pauza, ale také to může znamenat třeba situační předěl – záleží trochu na kontextu a na tom, jak s tím pracuje ten který autor.

    Drobná publicistika – Arch
    Z čísla 5/2024
  • 07_arch

    Kromě všeho zmíněného dojde dále ke snížení počtu vydávaných titulů ročně (dosavadních přibližně patnáct tisíc bude minulostí), grafomanů (samonáklad se už nevyplatí a zavedení nakladatelé si budou vybírat ještě pečlivěji) a překladatelů (jen některým se nadále vyplatí překládat z cizích jazyků, ostatní najdou uplatnění v jiných oblastech), ale pravděpodobně i k poklesu čtenářství jistých žánrů.

    Drobná publicistika – Arch
    Z čísla 2/2024