Pochopení

Krásné výhledy z okna slyšíme klid
vržení do světa bez návratu

Ti dobří jsou už mrtví ti ostatní
jen jsou

Asi je to monotónní pochopení dospělosti
a pochopení monotónní dospělosti

* * *

Kupuju pivo u okna,
vedle ten stejný chlap co včera.
Patriot, pije, další, prý vodku,
v červené sklenici
krev na hlavě.

Podzimní politika,
všechno,
co řekne nahlas.

* * *

Město je vesele zimní
milenky v kabátcích
pak si jen ospale všimni
mžourání po svátcích

I Blurred Lines sladké jak rtěnka
pod sakem přehlídka skvrn
tvá kůže zůstává tenká
a máš v ní líbezný trn

Jen ti dva, jen to nej

Listí už spadalo… podzimní cíle,
postel je pokrytá henou.
Nevědět, co máme pokaždé v žíle –
tvé vlasy po dnech mě ženou.

Ženou mě vzdycháním v měsíční noci,
randíčka – dech se nám tají.
Jen ti dva, urputný genius loci,
jen ti dva, kteří si hrají.
Takové hraní si na slečnu, pána –
plivnutí na lidi kolem;
vtipkujem – red flagy, limity, hrana,
jen to nej – – – končívá sólem.

* * *

Jestli jsou jen jedny pokusy
to idiotské
einmal ist keinmal

Pak stačí sledovat
schízy povodně předstírání
bůhvíčeho
montérky a kapesníčky v saku
co taky dělat
co jiného

Listopad 2024

No a co, spadnem, nebo někde přistanem?
Hej, tak co je to s tebou…
(Jiří Krhut a Štěpán Kozub)

Petrolejové barvy nad městem
už ho znáš i spadlé listy
ale uklouznout jde nad vším

za námi tituly
možná dva dny
před námi vlasy tak husté

jako jen jedno pozvednuté obočí
nad tím neuvěřitelným
hříchem

Místo

Možná je to místo,
kde mají na fasádě anděla.

Rozmáchnutého do děr,
do tmy nad parkovištěm
i do vlastní tíhy.
Bez zlomených prstů,
kde se nás všechno stáří
netýká,
neslyšné,
jako smrkání,
jako když zahodíš svůj zmačkaný kapesník
někam na zem.

* * *

Ale vážně –
jaké by to bylo nelhat studentům
o příbězích a spolehlivých interpretacích
jen mluvit
jen poslouchat
nevšímat si své vážnosti
a mrknutí
ze zadní lavice

Křižovatka

Uvidíš ji cestou do práce.

Srkáš čaj, na křižovatce
se ohlídneš.

Srkáš ten čaj a dochází ti,
co se dělo pár hodin předtím.
Dochází ti ta sprostá slova.
Přeladíš rádio, tramvaj vedle
je mohutná
jako usínání.

Přechází holky s tak vyžehlenými vlasy,
o nich to není. Je svatodušní doba
a ty máš najednou důvod k setkání,
tu načichlou
zapomenutou
čepku v tvém autě.

Zima

V kuchyni všechno
ostré.
Jen sníh venku ne;
máš úplně zbytečně
letní šaty.
Pár umrzlých venku
dává klid,
se kterým stojíš
v kuchyni
v letních šatech.

* * *

Bůh nás dnes sleduje obzor je nízký
ve svojí knihovně zhasínám svět
líbám tě opřenou o staré tisky
lolito která máš dvacet pět let

V noci si nedáváš dvojitou whisky
jen tělo na těle nádherný set
Bůh je teď nad námi zoufale blízký
vidí jak v extázi koušeš si ret