Na zdařbůh havířům, Kajmanovi

À propos –

To, co vy lidé, nazýváte hlubinou
a zřejmě tušíte tam v absolutní tmě,
je ve skutečnosti jasné jako halogen:
potem zbrocené čelo a tremor.

Běžte si lehnout, náměsíčníci,
celí hoříte, žhnete ve zlaté horečce.
Zhasněte lampy, dřív než zešedivíte,
než svět za zvuku sirén lehne popelem.

Nejvyšší čas zaostřit, lampyridae!
Vzít triedr a s nohama na ramenou
zlézt nejbližší komín, bližního svého.

Až v měsíční krajině spatříte dým,
bude to znamení, že vaše město
vypouštím do volné přírody.

Váš les

V cestovní kanceláři

Duše se stěhují do věčných těžišť. Ano, změna je život, ale tohle místo mělo mít ještě čas.

Na růžových polích je slyšet dusot kopyt, v hodinách je cítit zápach oleje. Parkuroví koně a motorové pily k nerozeznání od sebe. Zrzavé hřívy běhají po zádech jako závěje. Haluze listují v knize ohrožených druhů hub. Ohořelé listy se třou o sebe. Lupy jak sněhové vločky protékají mezi prsty. Na zemi se leskne koks. Všechno zapadá do sebe.

Nezapomenutelný výhled na západ slunce bude trochu ulepenený od krve. Trochu nasolený jako losos.

Šťastnou cestu
všem dopisům!

Malware

V nejvyšším patře vejminku,
kde kolovrat přede stříbrnou nit,
v tom nejzaprášenějším šuplíku,
mezi hadry a vysvědčením chudých
najdete skicář výtvarné výchovy,
který vás jak němý sluha bude
pronásledovat na chodbách hotelu
Bellevue.

Šetřete stromy!

Z terasy nad kaňonem

Ten pohled je prostě úžasný!
hlesla s jemnou ironií
a sepsí v hlase.

Pak se i se psem (bloodhound)
zachumlala do spacího pytle
a vrhla ze skály.

Už zde nesní svůj sen,
ve kterém rudé tváře
pronásledují bledé.

Nashle v pekle,
běda!

Srdečné pozdravy

Od mouřenína, jenž hraje všemi barvami duhy;
od indiána se semitským nosem,
čabrakou a jizvou v tříslech;
od barbara, jenž v záři reflektorů grand monde
zbledne jako malíř pokojů
při obhlídce Vatikánských kobek.

V každé z nich budeš jednou Ty.

Ještě se párkrát vyspíme
a probudíme se na pláži
a uvidíme polární zář.

S pozdravem

Vivisekce

Vápno, sádra, křída, štuk.
Bledá tvář prořezává sad,
kde práci strašáka zastává Imakuláta.

Logopedi doporučují rovnátka.
Plastičtí chirurgové skalpel.
Indiáni skalp.

Selský rozum vede JZD:
olé, taktika spálené země.
V Zazděné ulici je temnota,
pro zlaté zuby není vidět les.

Florální motiv den ode dne vadne.
Na každé zdi podpis Michelangela.
V Sixtinské kapli je sušárna pro plebs.
Hoří zverimex!
Hasicí přístroje visí v soukromé sbírce.

Upřímnou soustrast!

Dovolená snů

Kultura má průkaz souchotináře.
Kotce se stahují ve smečkách,
invalidovna v matrjošce.

Rozum chrápe, srdce ve smyčce.
Mikuláše provází padlý anděl.
Fakultativně návštěva koridy.

Přiznejte barvu:
svěřili byste duši Venuši v kostýmu hajzlbáby,
jež by vás měla dovést ke světlu na konci tunelu?
Nebyl by jistější bizon?

A přece nejkrásnější bývá torzo naděje!

Pak ale nač ten ostych, voyeuři?
Nejdál dojdete po svých
pahýlech.

Na viděnou

Yperitová prérie

Zní to jako čpavek, ale je to česnek.
To se budete objímat se stromy po celý zbytek pobytu?
Chcete-li shnít v zákopech – tak beze mne!

Dnes mají sny dovolenou smrt!

Zdařbůh

Bledá tvář

          Divušce

Myšlenka na tebe letí za tebou
jako blesk z čista jasna hvězdné oblohy.

Základ je hotový dřív, než se řekne popel.
Brzy ze stínu očí vystoupí kouřový efekt.
Linka sleduje budoucí kontury, subtilní
j
a
k
o
krasové jevy v absolutní tmě,
j
a
k
o
jazylka chameleona.

Vždycky ses líčila jako fénix!

Ptáčku

Drahý varane

Jednoho dne, až se vzedme stojatá voda, vyjde najevo odvěká pravda: že největším přítelem člověka je ryba, a nikoli pes. Zvláště na cestách! Pes, to je zavazadlo navíc, kdežto ryba neváží nic, lehčí než papírové boty. Až to přijde a s koulí u nohy budeš polykat andělíčky, ryba tě za vlasy vytáhne z bahna či popravy. Prašivý pes zakňučí a zaleze do boudy, zatímco ty budeš spásat korály na svazích nebeských pastvin. Zatímco ty se budeš vyhřívat na pláži velkého impéria, les se vrátí na stromy. Neboť plast nadnáší.

Zdraví latimérie

V houpací síti

Jako velryba v břiše atomové ponorky
poslouchat dlouhé a široké vlny.
Jako špička ledovce vnímat, jak si vrní lodní šroub.
Jako mušle tajně konspirovat ve sboru múz.

Rádio Pangea do neklidné doby:
Depeche Mode
mlčí…

Ahoj! Ahoj?

Němé tváře, to jsme my:
bezzubí, leč zlatoústí, z líhně mořské řasy,
odkojení mramorovými žlázami mateřídoušky,
my, křičící za prosklenými kosticemi,
ze kterých vycházejí jen samé perly

Panama

Čest práci z Ameriky,
je tu hezky, mám se fajn
jako rybička v Atlantidě.
Arbeit macht kinder froh.

Probiotika

Atomový kryt jsme našli v břiše muchomůrky bílé.
Na stropě mariánské kaple kvetly plísně,
živorodé lustry vyháněly už jen pulce,
světlo se klížilo, jako když z lustru padají želvy,
jako by žaludy harpunovaly hlemýždě.
Příroda si brala zpět, co je její: olivy, liány, gumy… Zůstali jsme na ocet.

Příroda je pionýrský tábor

A tak když utíkáš do hor,
jako by ses vracel do Říma:
urbex et orbex – pořád totéž dokola.

Horizont je plašší, než zvíře myslelo.
Konec světa se ukrývá v lesích.
Během konkláve se z tebe stane skaut.

Plán v případě komplikací:

Zavřít se v dekompresní komoře
a čekat, až se vynoří slunce.
Stanovat v hrobě s podsadou,
v červivé kanoi s děravou kytarou.

A v nejhorším: nasadit si lebku náčelníka.

* * *

Malá mořská víla
sedí na vejcích,
učí se jazyk a
šumí jako pěna,
jako pěna pěnoucí:

Le fleuve, řeka teče korytem,
la mer, moře lemuje břeh,
obzor rámuje vesmír v moll.
Lež je všelék, pravda tornádo.
Kdo by chtěl žít věčně?

Láska.
Lebka.
Láska.
Lesba.
Thetis.
Tethys.

Manitou

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ačkoli naše svědomí je čisté jako naše ruce, ačkoli jsme z větší části z vody, přece máme strach.

Byť jen z menší části, jsme ovládáni woo-doo. A tak když spatříme mýtinu, hvězdy se protočí jako panenky v rybím oku, takže nám zbude jenom sluch.

Obzor se zužuje na didgeridoo, v odpadní trubce jsou slyšet nosovky rady starších. Konec přízně. Odliv vyvrhuje naše stopy, takže nezbývá než vyjít vstříc psancům.

Už ani v prérii nemůže být člověk sám sebou! Jako zahnaný do kouta připadá si jako prašivý kojot.

Zbrojní pas

Stařec se shýbá k hladině, jako by se chtěl napít dírou vysekanou v ledu. Stopař si ke kotníkům přivázal psí spřežení. Rybář poslouchá zpěv dutého walkmana. Les mlčky obkličuje pole petroleje. V sluchátkách, jež vlají do větru, chrčí panova flétna a soundtrack Pána prstenů. Dřevorubec zaťal tomahavk do skalní kosti a nemůže ho vyprostit. Iglú vytápí ohnivá voda. Žena v něm je nahá jako tuleň. Čeká, že ji stáhne z kůže bůh.

Rudá tvář

Nejedno oko dnes nezůstane suché.
Když hvězdy tančí okolo ohniště,
slza ukápne do živého masa
jako rozžhavený cín.

Kdo že to umřel?
Kdo se to vypařil?
Kdo se to vykouřil z hlavy?

Podříznuté větve skvěle hoří,
zvláště v slzavém údolí
plném chrastí a chvojí.

S celou rodinou