Martin Poch

Marmeláda a žně

Mlha přede mnou, mlha za mnou. / Krk je gilotinou rodiny.

Beletrie – Poezie
revue Ravt 2/2019

Marmeláda / Pro M. O.

To je na tobě, Marie. Nejlepší milenec je školník, má zkušené ruce, jenomže na školním pozemku nikdy nic nevyroste. Jako první na oběd odchází děvčata, chlapci napřed uklidí nářadí. Taková jsou pravidla. Některé pochody zkrátka potřebují mentálně vyzrát, uchované v přítmí a chladu sklepa. Až se probudíš v Disneylandu, bude tě příjemně šimrat v podbřišku, jako by ses procházela mezi zelenými klasy. Ale to bude jen předehra.

Zapomeň na slunce, Oli, mraky jsou černé jako dvě pomněnky v řepkovém poli.

Představ si, že ti nenadále odpadne odpolední výuka. Před tebou je už jen rozbahněné pole, které tě dělí od Matela. Přes pole pěšina, nejkratší cesta do břicha, kterou poznáš i poslepu. Máš ji vyšlapanou jak štrůdl. Tak mi vysvětli, proč se takhle couráš? Očicháváš pesticidy? Co vidíš, když se ohlédneš přes rameno? Vyplazenou aktovku, vysypaný penál, pravítka, křivítka. Zase jsi nedojedla špenát? Nejsi v tom sama – křoví ti dělá žluté moře a hlína je jako marmeláda.

A teď já: co podnikneme? Hon. O číslo menší boty tlačí. Honem! Čas je kosočtverec, ale není to drak. To spíš diamant v Honbě za diamantem. Nad polem se zlověstně klene vygumovaná duha. Říkej pořád dokola: sekunda. Čas krájí poličan až na dřeň… V náhlém zatmění smyslů Maruška Oličová letí do řepky. Volky nevolky…

Chapadla víří, přísavky sají žluť. Bledá, zelená, rudá – hladina opalizuje, medúza Oličová svolává všechna slova. Pomsta bude sladká jak rebarbora, šťavnatá jak křečové žíly v bílé riflovině, masná jako bláto ve vlasech. To si vypereš, ty…!

Večer seznámí nezvané hosty, v noci uteče mléko z plotny, ráno bude vyžehlené jak asfalt. Když se podíváš do zrcadla, všechno bude černobílé. Uličkou smrti odnášíš rifle, v každém okně se pitvoří Minnie. Chtě nechtě zvoníš na klekání a pak už jen polykáš slzný pyl… Maruško, promiň, já nechtěl… No to ses pěkně vyznamenal! Mimochodem, jaký prášek používá tvoje maminka? Amway.

Kluci zalezou pod stůl, holky jsou harpyje. Zelená je tráva, řekl Walt.

To budou žně!
jw.org

 

Jaké budou žně / Pro O. S.

Němá tvář?
Ovečka? Nemá syfla?

Pojďme se, pánové,
přesvědčit na vlastní pěst,
zda vykvete lilie, či hnis.

Podejte mi kladivo,
to na čarodejnice.

Ta, bestie, kouše!

Má tě ráda – k smrti tě miluje?
Bude příst – bude tě hodna?
Zmuž se! Prašť, jak uhoď.

Co je podstatné?

Věno má věnec na hrobě.
Břicho je život, ta hlava děravá.
Pyžamo se záplatou mezi nohama.

Vše, co nelze vzít zpět, je
ve zpětném zrcátku ruměnec.

Vdovec ví o tom své.

Pozná se to podle toho,
jak daleko je do jatek?
A co vrata od chlíva –
už se potí?

Tak jak? – Ještě pracuje.
Počkáme, až doba uzraje
v klášterní zahradě.

Kdo první hodí kamenem?
Velký čaroděj.

Bez bázně a hany
je prý blázen jen.

Po týdnech:

Řezník jde.
Čuník už tuší…
Pes dělá psí voči,
pod víčky jelita.

Z očí lze vyčíst lecos,
zvlášť na detektoru lži,
zvlášť na sedadle smrti.

Co myslíš, že chce?
Vzít nohy na ramena
a bušit do toho.
Páníčka.

Něco k proclení?

Mrk špehýrkou do cely –
modlí se?
a co hygiena?
jestlipak se poká?
polyká či kouří motáky?
kála se?

Z ježkových vočí lze vyčíst vše:
včelí bodnutí,
luční med
i asfalt.
I to,
kdy padne železná opona.

Mlha přede mnou, mlha za mnou.

Krk je gilotinou rodiny.

Červená se line záře.

Mlhovky.
Reflexní rtěnka.
Řasenka jak stěrač.
Výstražná světla v bílých prostěradlech.

Železniční přejezd.

Tenkrát poprvé.

Duchové!

Kompoty, marmelády, džemy,
jsou toho plné sklepy,
věř mi.

Vymřeme po meči
jako po másle!

S.O.S.

Chviličku.
Načítá se.
  • Martin Poch

    (1984, Ostrov) je básník. Vystudoval estetiku a komparatistiku na FF UK v Praze. Básně začal zveřejňovat na internetových literárních serverech Písmák a Totem (nejčastěji pod přezdívkou Swedish_Nigg), později v časopisech ...
    Profil

Souvisí

  • Pomalu všechny už myšlenky vaše sdružují se samy sebou s hovnem, každé druhé přirovnání vaše čerpáno je ze záchodu, jakoby záchod byl polovinou světa; a tak pomalu všechny už věci ve vás zhovnatěly, svět je vám hovno, boha samého dovedete si představit jen v podobě hovna.

    Drobná publicistika – Nezařazené
    Z čísla 14/2018
  • Lesk a bída překladatelství
    Rita Kindlerová, Helena Beguivinová, Kateřina Klabanová, Markéta Vinická, Miloslav Uličný, Zdeněk Beran, Dana Svobodová, Jiří Hrubý, Alena Morávková, Lenka Kuhar Daňhelová, Vladimír Medek, Jana Zoubková

    Anketa

    Mám několik překladatelských snů, tj. tipů na knihy, které bych rád přeložil, ale takové sny se neprozrazují. Není nic snazšího než někomu jeho sen vyfouknout. Takže se svěřím pouze s jedním snem: aby konečně někdo vydal překlad, který mi leží v šuplíku už čtvrt století.

    Drobná publicistika – Nezařazené
    Z čísla 13/2018