H L I N Ě N Á    T A B U L K A
(mnoho let př. n. l.)

Odděleno nebe od země
(následující řádky nesrozumitelné)
Objímal ji všude…
(zbytek nečitelný)

V T E Ř I N A   S V Ě T A
Děje se to na tmavých
schodech dolů.
On si chvatně sundává rukavice
a obrací se k ní.
Ona má ústa nedovřená,
polozdviženou ruku.
Pomalu se probouzí
ztuhlá závrať železného schodiště.
Záda zavadí o spínač,
v záblesku světlometu se ukážou sloupy a konzoly,
vzpěry, traverzy a šrouby,
zkřížené výztuže.
Celá ta zaklesnutá klenba obří haly,
ve vteřině světla
nad nimi náhle stvořená.

D O M Á C N O S T
Peří jak z krocana,
nebo orla.
Kdo se v tom má vyznat.
Krve jak z prasete,
nebo rodičky.

Co tady se dělo…

Srp a láhev,
obojí hozeno.
Koňská dávka
hovězího loje.
A slovo Neodejdeš,
jak vyrvané z desatera,
nebo braku.

M A L Á    K R E V
Všiml sis krve.
Je všude,
ale je to malá krev,
z prstů,
krev tak na zamazání stolu,
kabátu
nebo klávesnice,
na zašpinění peněz.
Žádné mordy.
Jen tenká nepřestajná krev
z prstů,
schnoucí na veřejných klikách,
smlouvách,
stěnách,
v kterémsi místě jejich neústupnosti.

Někdy je tmavá,
jako když na konci zlého týdne
chlap prudce sevře střep
ženských ramen.

H L I N Ě N Á    T A B U L K A
(mnoho let př. n. l.)

Ur, Uruk, Lagaš, Kiš…
slyšíš…
brány se zavírají,
hradby nezdolné zdvihají se
z cihel pevných,
Ur, Uruk, Lagaš, Kiš,
města… místa věčná,
města zapsaná (poškozeno)
města s hradbami stále vyššími.
V bouři vane…
(6 řádků nečitelných)
…zůstaň v mém domě.
Blíž… večerní… nebude.
(4 řádky fragmentární)
Zůstaň v domě mém.
Přichází…
Zvířata
hlavy své neklidné zvedají,
hlavy své krásné zvedají,
naslouchají…
Ur, Uruk, Lagaš, Kiš
(zbytek řádků zničen)