Salónek hotelu Eternál
Muž jako smrtihlav, / co sed na mucholep, / nahoře v kapli už / nohama třepetal,
Muž jako smrtihlav, / co sed na mucholep, / nahoře v kapli už / nohama třepetal,
VENDULKA A KAPLIČKA OBĚŠENCŮ
Na Svatý Kopeček
Vendulka nedošla,
za ruku vzalo ji
předtuchy nutkání,
vzalo ji za ruku,
vrátilo zpět.
Muž jako smrtihlav,
co sed na mucholep,
nahoře v kapli už
nohama třepetal,
nohama třepetal
setsakra zle.
Pak se jen kýval –
veliké kyvadlo –
v kapli jak v hodinách,
v hodinách hovadných –
v těch, z kterých odešel
poslední čas.
Bim, bam.
Bim… bam…
Bim…
Jazyk zapadl.
Život zapadl.
Slunce zapadlo,
všechno zapadlo,
libokraj zapadlý
pozřela tma.
Sněžit začalo,
z nebeské hlubiny
vloček se valilo,
jako by škubali,
jako by škubali
tisíce hus.
K večeři chléb,
máslo a podmáslí.
Vendulka slyší, jak
o někom hovor jde,
na stěně hodiny
bijou, bim, bam.
Bijou
bim, bam.
PÍSEŇ O LÁSCE A SMRTI KRÁLOVNY ANULY Z ANARDHAPURY
Žila byla,
princezna Anula vzplála,
zamilovala se do krále Coranagu,
i vzala si za muže
krále Coranagu.
Tři roky uběhly,
královna Anula vzplála,
zamilovala se do palácového strážného,
zabila krále Coranagu,
ať žije král strážný!
Rok a dva měsíce uběhly,
královna Anula vzplála,
zamilovala se do truhláře Vatuky,
zabila krále strážného,
ať žije král truhlář!
Rok a dva měsíce uběhly,
královna Anula vzplála,
zamilovala se do statného dřevorubce,
zabila krále truhláře,
ať žije král dřevorubec!
Rok a měsíc uběhl,
královna Anula vzplála,
zamilovala se do kněžího Niliyi,
zabila krále dřevorubce,
ať žije král kněží!
Šest měsíců uběhlo,
královna Anula vzplála,
zamilovala se do královny Anuly,
zabila krále kněžího,
ať žije Anula!
Čtyři měsíce uběhly,
syn krále Coranagu s armádou
přitáhl, převzal vládu, postavil hranici,
královna Anula
konečně šťastně vzplála.
SALÓNEK HOTELU ETERNÁL
Žena dělala muži
do hlavy díru mluvením.
Muž poslouchal,
dlouho dlouho poslouchal.
Potom vstal a udělal ženě
do hlavy díru pistolí.
Zhroutil se jako žena,
potřeboval si promluvit,
mluvil do díry
v ženině hlavě,
dlouho dlouho mluvil.
LIDSKÁ SCHRÁNKA
Lidská schránka modrá
na rohu ulice.
Lidičky zlatý jdou kolem,
pohledy házejí.
SEZNAM ČETBY Z RŮŽOVÉ KNIHOVNY
Šťastní až navěky?
Odpusť a zapomeň
Od zítřka budu sexy třicítka
S láskou Tvá
Panna
Safira
Dřív než se rozloučíme
Buď mojí mamkou
Z rukopisné sbírky Hodina mezi mužem a ženou (Intimní lyrikon pro třetí milénium)
Má poezie reflektuje myšlenku jakési nové alchymie, průsečíku, pomyslného jádra lidského vědění v prvních desetiletích třetího milénia a zároveň chce oslavit, že nejde jen o vědu, ale ve stejné míře i o umění, které je opačnou metodou usilující o přiblížení se stejnému cíli.
A tak jako bůh se potápějí Benátky… / Vůně prastarých omítek s vůní / před chvílí vypraných košil a blůz / – pár neviditelných vlaštovek, co dělají domov / – pronikají se v Calle Zoccolo.
Benešovy dekrety pan Hitschnagel snědl ještě jako člověk, obalené vajíčky a strouhankou.
To díky tobě slyším, jak hedvábně šustí tráva za letního dne / a já v ní chutnám kapky potu z Whitmanova vousu, / to díky tobě věřím, že moře je bez konce,