Skutečná cesta ven, Všude samá krása, Samet blues, Den byl pro mě krátkej: paměti hrdé Romky, Májky a totemy a několik dalších titulů představují současnou tvorbu romských spisovatelů. Je vážně příjemné zajít do knihkupectví a mít možnost koupit knihu romského autora, třeba i takovou, která osloví romské dítě. Něco takového by mi ještě nedávno připadalo nemožné. Poprvé jsem uviděla romsky psaný text, když mi bylo třicet let. Ohromeně jsem za sklem trafiky četla název časopisu Lačho lav. Dodnes si ten inspirující moment, kdy jsem listovala stránkami hustě popsanými romskými slovy, živě vybavuju. Rozhodla jsem se, že sama zkusím napsat text ve své mateřštině. Bylo to pro mě neskutečné dobrodružství.

Od dětství jsem četla jen českou a později světovou literaturu. Ač rodilá mluvčí, psát romsky jsem neuměla. Musela jsem se to naučit. Oslovila jsem redakci časopisu Lačho lav v čele s Milenou Hübschmannovou a díky ní jsem se seznamovala jak s pravidly zápisu severocentrálního dialektu romštiny, který se vyučoval na katedře romistiky na pražské filosofické fakultě, tak s romisty, na jejichž popud jsem zkusila psát a překládat. S mnohými z nich dodnes spolupracuju na různých projektech. Jedním takovým byla mezinárodní spolupráce, jejímž výsledkem byla učební osnova v romském jazyce pro základní a střední školy. V devadesátých letech jsem pro romská periodika začala překládat články z češtiny do romštiny (s časopisem Romano voďi moje spolupráce trvá už dvacet dva let). Díky zapojení do projektů a překládání mám přehled o aktuálním společenském dění a vývoji romské literatury. S obrovskou radostí tak přihlížím, jak se z naivního prostého zapisování orální tradice nebo z angažovaných etnoemancipačních textů začíná vynořovat opravdová literatura.

Nedávno jsem na jedné debatě dostala otázku:

Když romský autor píše česky, můžeme jeho díla označit za romskou literaturu?

Myslím si, že ano. Někteří romští autoři romsky už nemluví, ale přesto se za Romy považují. Pokud by napsali knihu, která by se vydávala v různých zemích a jazycích, potom by určitě v prologu zmínka o jejich romském původu neměla chybět (když se píše o Franzi Kafkovi, na prvním místě se uvádějí jeho světoznámá díla a jako dílčí informace autorův židovský původ…).

Velkou zásluhu na boomu romské literatury má organizace Slovo 21, pod kterou vznikl Klub romských spisovatelů s názvem Paramisara (Vypravěči). Klub má v současnosti kolem dvaceti členů, převažují ženy. Ženy různých profesí, různého věku a různých stylů psaní. Organizace Slovo 21 pro klub zajistila workshopy tvůrčího psaní s Reném Nekudou, který nám vysvětloval úplné základy. Na jednom workshopu nás napadlo vydat společnou sbírku povídek, jejímž spojujícím tématem bude romská žena ve všech svých podobách (už se chystá do tisku).

Cesta romské literatury na běžný knižní trh není úplně snadná, ale v poslední době mám pocit, že se romským autorům a jejich knihám daří získávat si pozornost veřejnosti, a dokonce sbírají různá ocenění. Bez grantů a podpory nadací i drobných dárců by to však nešlo. Přispěli i na vydání knihy z nakladatelství Kher s názvem Jekh, duj, trin!, kterou jsem připravila společně s Lenkou Jandákovou. Je určena všem dětem, které čeká nástup do školky nebo do první třídy. Nevycházejí zde knihy, v nichž by se romské děti poznávaly a byly jim kulturně blízké a které by zároveň těm českým umožnily poznat své budoucí romské spolužáky. Ukazují, jak to chodí u nich doma, jaké mají vánoční zvyky, písničky, i úplně všední situace, třeba rodinu u večeře. Hlavní hrdinka Vaneska jí pišot, tančí na rodinné oslavě křtin své mladší sestřičky, ale také jede se školkou na výlet na farmu a o Dni dětí skotačí na nafukovacím hradě, protože bez seznamování s tím, jak to chodí v majoritě, žádné romské dítě ve vzdělávacím procesu neuspěje.

Text jsem psala česky, protože bez porozumění jazyku, v němž se vyučuje, čeká romské dítě ve zdejší škole mnohem těžší start. Část doprovodných textů je v obou jazycích, protože by měly mít možnost vnímat napsaný romský text (o dost dříve, než jsem tuto šanci dostala já). Příběh se propojuje s edukativní složkou, která děti připraví na zápis do školy. Přeju si, abych v tom nebyla sama, aby i další autoři pochopili, že chceme-li pomoct další generaci získat lepší vzdělání a budovat její vztah k mateřskému jazyku předků, musíme pro ni vytvářet knihy. Snad se postupně stanou běžnou výbavou romských domácností. Dnes, po více než třiceti letech, má romská literatura své nakladatelství, romský literární klub, dostává literární ceny a já tajně doufám, že se už brzy dočkáme titulu z pera romského autora, který bude označen za bestseller. Jestli to bude sci-fi, detektivka, historický román nebo jiný žánr, si netroufám odhadnout. Musíme si však ještě počkat.