Řídit tak velkou akci, jakou je Frankfurtský knižní veletrh, vyžaduje silnou a zkušenou osobnost, srozuměnou s nesourodým vývojem mezinárodního vydavatelského průmyslu v různých zemích světa, znalou světové literatury a místních poměrů. Peter byl takovou uznávanou osobností, jeho „keynotes“ – přehledy o současném mezinárodním vývoji v této oblasti – vždy uváděly naše odborná setkání.
Schöner Stand, ha?
řekl ředitel knižního veletrhu ve Frankfurtu, když v roce 1998 míjel českou expozici ve stylu kavárny Slavie v produkci společnosti Svět knihy. V tom roce mne Jan Kanzelsberger – iniciátor vzniku pražského veletrhu Svět knihy – Peterovi Weidhaasovi osobně představil. Bylo o povzbuzující setkání, Peter hovořil o významu regionálních knižních akcí a pozval mne do skupiny ředitelů mezinárodních knižních veletrhů, v níž byli kolegové z mnoha zemí světa. Měli jsme pravidelná setkání, na nichž jsme si vyměňovali zkušenosti, radili se, pomáhali si. Peter Weidhaas početnou účastí německých nakladatelů v expozici frankfurtského veletrhu podpořil také počátky veletrhu Svět knihy.
Řídit tak velkou akci, jakou je Frankfurtský knižní veletrh, vyžaduje silnou a zkušenou osobnost, srozuměnou s nesourodým vývojem mezinárodního vydavatelského průmyslu v různých zemích světa, znalou světové literatury a místních poměrů. Peter byl takovou uznávanou osobností, jeho „keynotes“ – přehledy o současném mezinárodním vývoji v této oblasti – vždy uváděly naše odborná setkání. Od roku 1976 každoročně organizoval v rámci veletrhu ve Frankfurtu účast čestných hostů jednotlivých vybraných zemí, aby v širším kontextu prezentovaly svou knižní kulturu. První takovou zemí, či spíše regionem, byla Latinská Amerika, následovaná řadou dalších zemí či územních a jazykových celků. V roce 1980 založil Společnost pro podporu literatury z Afriky, Asie a Latinské Ameriky, inicioval pomoc autorům, kterým hrozila perzekuce či nemohli svobodně tvořit. Založil přínosný program „fellowship“, jehož posláním bylo pozvání začínajících nakladatelů a knihkupců z celého světa na tuto největší světovou knižní akci. Sám jako bývalý knihkupec nejlépe rozuměl potřebám těch, kdo se této nelehké profese ujali. V zemích postsovětského bloku podporoval vznik nových knižních veletrhů, byl v kontaktu s profesními organizacemi, pomáhal radou i účastí.
Letos 6. listopadu Peter Weidhaas ve svých šestaosmdesáti letech zemřel. Je těžké se s jeho odchodem smířit, i když pro mne byl těžký už i jeho odchod z vedení veletrhu ve Frankfurtu po pětadvaceti letech. Věřím, že se českého překladu dočkají i jeho dvě autobiografické knihy, neboť krédem Petera Weidhaase byla osvěta v nakladatelských a knihkupeckých dovednostech.
S hlubokou úctou a vděčností vzpomínám.
(Autorka je bývalá ředitelka veletrhu Svět knihy)
Ty jsi byl, Michale, totiž především básník! Básník, jehož stojí za to na tomto břehu číst. A Tvůj odchod na tom pranic nemění.
Svou tvůrčí metodu literárního montéra a encyklopedisty Enzensberger vlastně nikdy neopustil, v částech i celku, v různých žánrech a myšlenkových odstínech vytvořil otevřené, a přitom komplexní dílo, jež Fritz Usinger v jedné ze svých enzensbergerovských studií nazval „morfologií světa“.
Karel Šiktanc recitoval, jako by přímo v té chvíli prožíval to, co před lety napsal. Dojem z jeho uhrančivého přednesu byl tak mocný, že divákům běhal mráz po zádech, jak se mi po recitálu někteří svěřili. Karel se tomu jen smál.
„A víte, že ty vaše otázky nebyly tak úplně blbý?“ řekla, když jsme s rozhovorem končily. V očích měla zvláštní světýlka, která signalizovala spokojenost, snad i naplnění.
