* * *

horizonty kolem jsou
vyskládané za sebou
jako těla na pravěkém pohřebišti
obepínající svíci

v mezeře
mezi třetím a čtvrtým hřebenem
zůstal zaseknutý
doutnající vlas ohně

svět zastavil
čeká
dokud vítr vlas nevytrhne
a oheň neuzamkne pod západ
aby mohl zavřít
alespoň na půl oka

* * *

miluju tě tělem, duší, vším
i vší
co svědí vzdušný ocas jsoucna

svíčky
jsou zapálené
dvěma onyxovými křesadly
vyhlazenými do zrcadel
která jsi proti mým obrátila
jednou pod kauflandem

v hotwheels víru lázně
tvého požehnaného druhého já
z ufo kalichu
            odkap
             áv
              á

tvá menstruační krev

mezi prsa na mou chest
mezi prsa na tvou čest

* * *

je pozdní čas jedné barvy
kdy s každým nádechem
propadá se zem
hlouběji
hlouběji
pupíkem

v náručí usnul koš s ovocem
sladká dužina
se s každým výdechem
snaží o vzkříšení
vystrašeného bubáka
na spodku jablka

* * *

řineme se přes vlhké šero
přes kopce
do jeskyní

pronásledováni nevědomím
nesmíme tam a všichni to vědí

uvnitř se na chvíli pokládáme do vody
hladina z šera vyplavuje třpytivé šupiny

tohle je nejspíš ta grotta d’oro
a už nás vítají i místní mrtví!

šeptají
nasedni na proud a ten tě dopraví ještě hlouběji

nechceme
ale přesto pokračujeme
do sloupové komnaty
obrazy barvy i světla zde pomrkávají
jako by byly z ženy

zlatou tu lze chytit dlaní

* * *

všichni spolu zespodu
ohmatáváme valenou klenbu
chodby rig
chodby jadžuš
chodby sáman

tleskáme stěnám
putujem
nejprve po hmatu
pak zvukem

tabula rasa pouští dál
za védy
kde ucho vítá
dokořán

* * *

u ohně
přivázán ke kůlu
nemohl se pohnout

jen zíral skrz plameny
sledoval psa
co pobíhal kolem
a opisoval kružnice
hranice dvou světů

* * *

v píči jako by tam vyrostlo dvanáct růží
trnem voní
okvětními plátky
sobě si
si sobě
si
ano z olova a vody
přilévalo pravěkému toku
co odtamtud přilákal už hejna lidí
i když vřel
lávou rozteklých ohraničení
přes znovu rozpuštěné znovu

* * *

na velkých vulkanáliích znělo
eros & nero! eros & nero! eros & nero!

yeah yeah yeah

kde vzplálo
tam napršelo

každá vypařená kapka
požehnaná zygota
zahájení cyklu
how to get closer to the center?

rok co rok co rok co rok
snaží se přiblížit ke středu
věčně se kymácející vodováhy

ale konec stvoření s koncem hledání
nejsou spojeny jednou linií

a vodováha by se měla jmenovat spíš vodoměrka

* * *

svalové vypětí
vtěsná slepou skvrnu
do sirkové hlavičky
witch’s mind is hot

ze slepé žlutá ostří kraj

i jazyk konvertuje k okulocentrismu

iluze se ukrývá ve světle

systém provázaných cyklů
rozpojuje nápor
fotonů vysvětlení

* * *

to komáří kousnutí
je mont blancem tvojí kůže
a stigmata na jejichž dno nedohlédneš
studny středověku
padají do nich chuchvalce času
vodu zdobí kruhy
a žádají ji o ruku

ta však dávno vypověděla zodpovědnost
čehokoli se dotékat

čas tak propadá do propasti
samé pro a žádné proti

* * *

vzlétnout do světa nad

vybrat si ze tří očních jam
která je ta pravá?
a vystlat jí měkce
pro nejmladšího
ze všech ptáků ohniváků

naskočit
a vydat se za Slunce
jak jsem Řek!

ohni se mnou leť
tam kde to pálí
až za škvarek

* * *

při kácení vertikál křičeli
co dole to dole
a pojídali želé
které se v nich rozpínalo
a nutilo je se neprobudit
jako by zvony už neměly zvonit
jako by místo zvonů klimbaly plody belladonny

hlasivky položené ve větru
střídavě vzývaly
jevy
a bezděčným zpěvem hladily
koloběhy

* * *

ruce sepjaté do oblouku
s dvojníkem
zlatou branou musíme projít oba

přijmout rozpouštědlo všehomíra
dýcháme vodu
pijeme světlo

vteřina pálí vektory ambivalence
směry ničeho a všeho

touhou zaměřit se zmenšuje
až dočista zmizí

* * *

po míšním laně sauropodů
nejdelších obratlovců všech dob?!
sklouznout do podsvětí

přestože tušíš konec ocasu
ustáváš v pozdním triasu

kostěné trny čnící z krku
se s kousavou ironií
snadno zapichují tam
odkud z těla kouká tma

* * *

co to máš s hlavou?
plavou v ní čolci
a vypadají
že brzy vyskočí

oni jen hledají ten tón
který je slyšet
když praskne bublina
no ten on
no to to to
no no mno on och ohm
óm