Jiří Pinkas

Madrid

Snad že by byl hmyz natolik bystrý, že by se nachomýtal třeba v Litomyšli, Ruzyni, či Přibyslavi…

Beletrie – Próza
revue Ravt 2/2016

Madrid. Píše se rok 2004 a kolem bytu, kde právě s Bennewitzovým kvartetem bydlíme, začínají brzy po setmění létat velmi neobyčejné okřídlené myši. Jejich zvyk, neslyšně lyžovat noční oblohou, žvýkat a polykat pomocí pysků a jazyku okolní hmyz, je vymýtitelný snad ještě obtížněji než pýr. Jistě by nepohrdly ani hmyzem s ochmýřenými či lysými lýtky, hubenými jak vyžle, která jsou potřísněna pylem z byliny usychajícího pelyňku, hořkého jak jejich osud plný povyku a vzlykotu způsobující slzy plné smutného třpytu. Naopak dobytek, třeba býk nebo kobyla, klopýtající pro své nemocné kopyto, či sysel, vydra, slepýš, sýček, hlemýžď, výr nebo sýkora si mohou výskat radostí, protože jsou pro ně jako potrava příliš velcí. Jedině, že by je rozkrájeli, nasypali do pytlů, ty převázali lýkovými provazy a smýkali by s nimi do svých příbytků, přičemž by jistě mnoho klopýtali. Jenže to by nebyl jediný problém – tolik syrového masa by se nepochybně brzičko zkazilo a začalo by smrdět jako 10 let starý zkažený sýr či 23 let nemytý tchoř. Museli by tedy rozdmýchat oheň, za sychravého počasí do něj přiložit třeba i kus nábytku a ulovená zvířata pořádně v té ohnivé výhni propéct. Z výše uvedených úvah, myslím, naprosto jasně plyne závěr, že synům a dcerám dnešního hmyzu se na lepší časy neblýská. Ale možná se mýlím. Snad že by byl hmyz natolik bystrý, že by se nachomýtal třeba v Litomyšli, Ruzyni, či Přibyslavi, kde by začal obývat nějaký plyšem vypolstrovaný, uzamykatelný mlýn, kam by na ně ti noční vrazi nemohli. Zatím ale hmyzu nezbývá než syčet zlostí a výt bolestí. Nikdo mu nezačne říkat „Vy Hmyze“ a jeho trpký osud bude i nadále sám sebe nazývat „My Hmyzovrazi“, nepřestane se pyšně pýřit a čepýřit, bude se i nadále přesycovat a plýtvat nebohým hmyzem a nezačne pykat za všechny ty napáchané vraždy a zpytovat své svědomí.

Chviličku.
Načítá se.
  • Jiří Pinkas

    (1980), vystudoval hru na housle na pardubické konzervatoři a hru na housle a violu na pražské AMU. Během svých studií se stal laureátem Soutěže konzervatoří v Ostravě (1999) a zúčastnil ...
    Profil

Souvisí

  • Petr Borkovec

    Catollica

    Porce kaštanů dostávali kupující do kornoutů umotaných z Corriere della Sera – a dávky byly obrovské a těžké jako kmeny akátů, jako svařený rám, jako plát, jako chřestot řešeta.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 20/2016
  • Ivana Myšková

    Štítivost

    Hynek je zvyklý věci ukončovat rázně a znervózní, když nemůže. Od té doby, co žije s Alenou, nemůže už celkem pravidelně a o to je nervóznější. Ten pes měl zůstat se starými věcmi ve starém nebo se měl nechat utratit, je prosinec a mrzne, teď už nevystrčí ty své ucourané paty a pořád se tu courá, Hynek už nestačí dokupovat kapsle. Tohle zvíře jenom stojí, obtěžuje, trpí. A oni to musí mít denně před očima.

    Beletrie – Próza
    revue Ravt 3/2016