(1945), poslední knihou, kterou vydala, je sbírka Tajné ohně obsahující předchozí Neviditelné jistoty a Čas věčnost (Malvern, 2020). Verše se toho roku neuváděly, uvádět nemohly, na scéně byly veřejné choroby. Kdoví, kde tyto Ohně hoří (byly k tomu oceněny Literárním fondem). Pod tlakem zjevných i tajných událostí zatím v sešitech a na papírových útržcích přibývaly poznámky a zápisy, jež nenápadně krystalizovaly v poezii. V poezii mimo žánry, smí-li se to tak říct. Obsahují, co nemůže pojmout ani román, ani lyrický útvar, v chronologickém řazení mají pracovní název Ze zkoušek z lidskosti. Jako poezii publikovala autorka kromě Tajných ohňů také sbírku básní Slyšet obrazy (Malvern, 2018), řadu próz – například Slabikář otcovského jazyka, Druhé loučení a Rozptýlené podoby – a Eseje o české literatuře, věnované největším autorům dvacátého století a Janu Komenskému (Pulchra, 2014). Dále vyšly časopisecky publikované verše i eseje a epochální román Každá věc ať dospěje na své místo (Torst, 2015). Tvar zde přináší první ukázky ze Zkoušek lidskosti.