Pojďme prosím na začátku shrnout pro čtenářky a čtenáře Ravtu, jak soutěž funguje.
Soutěž je vyhlašována každoročně, má celkem ustálenou strukturu a poměrně jednoduchá pravidla. Kolem poloviny listopadu se otevírají elektronické přihlášky na webu Památníku národního písemnictví. Kdokoli, kdo je spjat s vydáním knihy – ať už nakladatel, grafik, ilustrátor, autor, instituce, škola, student… – může přihlásit neperiodickou publikaci, která byla vydána a vyrobena v ČR v daném roce, přičemž se orientujeme podle data uvedeného v tiráži. Po zasedání komise se vyhlašují nominace, zpracovává se katalog a připravuje slavnostní vyhlášení. Rozdáním cen však příběh nominované, resp. vítězné kolekce knih nekončí. Dále putují na výstavy v ČR i zahraničí.

S otevřením Muzea literatury se po několika letech vrátila výstava zpět i na půdu instituce, kdy je v podzimním termínu obvykle spojena s účastí na festivalu Designblok. Na výstavách spolupracujeme například s MUD Benešov, Husitským muzeem v Táboře, s LITRem v Olomouci, s Moravskou galerií v Brně, s Moravskou zemskou knihovnou na prezentaci na mezinárodních knižních veletrzích po Evropě, s Českými centry a zastupitelskými úřady ČR po celém světe. Vítězné kolekce se tak vydávají na výstavy například do Lipska, Frankfurtu, Londýna, Vídně, Vilniusu, ale byly také v Kyjevě či Tchaj-peji. Každoročně se také účastní soutěže o nejlepší knižní design světa, kterou pořádá nadace Stiftung Buchkunst, a umísťují se na vysokých příčkách.

To je výborné, že soutěž má takový mezinárodní přesah. Je letošní ročník něčím jiný, nový?
V letošním roce k zásadním změnám nedošlo, když se nebudeme zamýšlet nad tím, že předchozí dva tři roky byly nestandardní kvůli pandemii COVID-19. Nicméně přes tradiční harmonogram a pravidla, která jsou již několik let nezměněna, je vlastně práce na produkci soutěže poměrně dynamická a proměňuje se. Každý rok záleží na tom, kdo zrovna zasedá v porotě. Protože porotci/kyně se v případě zájmu mohou účastnit zasedání nejvýše dva roky po sobě, své zástupce nominují i spolupracující subjekty – Unie grafického designu, Svaz polygrafických podnikatelů, SČUG Hollar a Spolek českých bibliofilů, a také je potřeba vždy vyvažovat zastoupení různých oborů, které se na produkci knih podílí, navíc zveme také odborníky ze zahraničí. Každoročně spolupracujeme na vizuálním stylu soutěže s jinými grafiky – nabídka spolupráce vždy míří k autorům knižní úpravy vítězného katalogu z předchozího ročníku. Letos je to tedy Josefina Karlíková za katalog LITERATURA, která si ke spolupráci přizvala Mateje Vojtuše. No a na pořádání ceremoniálu se také snažíme spolupracovat s různými dramaturgy, moderátory, autory videí i přednášejícími odborníky, což každoročně proměňuje průběh ceremoniálu a další prezentaci.

Bylo v letošním ročníku méně nebo více přihlášených prací než loni?
Každoročně se počty přihlášených knihy zvyšují. Vloni jsme obdrželi 342 projektů, letos jich bylo už 367.

Hodnocení knih v soutěži NČKR probíhá ve dvou kolech: teprve ty, které obstojí z hlediska polygrafického zpracování, mají šanci ucházet se o přízeň poroty z hlediska výtvarné úrovně. Proč to tak je? Není to vůči knižním grafikům a ilustrátorům trochu nespravedlivé?
Když se zamyslíte nad tím, co je uvedeno v soutěžním řádu – že se jedná o „dokonalý technický výrobek, funkční předmět a kulturní statek trvalé hodnoty“, je to vlastně důležité, protože jde o knihu jako celek. Kniha je komplexní výrobek/dílo, na kterém se podílí větší či menší tým. Nakladatel, autor, editor, redaktoři, grafičtí designéři, ilustrátoři, tiskárna, knihařská dílna apod.… výsledek ovlivňují úplně všichni.

Občas se také diskutuje o tom, proč hlavní cenu dostává nakladatel. Ceny Ministerstva kultury jsou určeny nakladateli právě proto, že má zodpovědnost za úplně celý proces. Soutěž je státní a měla by plnit funkci motivační, aby nakladatel měl zájem na rozvíjení knižní kultury i po stránce kvalitního zpracování. Speciální ocenění pak míří jednotlivým autorům.

Hodnocení po technické stránce je proces, který je součástí soutěže již dlouho. Dříve tato potřeba byla zřejmě mnohem větší, než je dnes, protože kvalita výsledného „výrobku“ kolísala. Nicméně, za posledních cca 5 let, o kterých mohu mluvit, byly technickou komisí vyřazovány maximálně dvě knihy, resp. v některých letech z téměř 300 přihlášených ani jedna. Sama technická komise se vyjadřuje tak, že technologické možnosti výroby knih jsou v současnosti na tak vysoké úrovni, že odstínily vážné nedostatky, které se v minulosti objevovaly.

Jak pracuje porota, je to spíše individuální práce anebo se diskutuje živě a společně, i třeba napříč komisemi (zde doplňme, že porota se dělí na výtvarnou komisi a technickou komisi)?
Je to kombinace obojího. Členové technické komise nejprve procházejí individuálně každou knihu zvlášť a zapisují hodnocení. V průběhu samozřejmě o knihách, jejich kvalitách a svých rozhodnutích debatují. Druhý den pak řeší případná definitivní vyřazení a diskutují nad udělením cen za polygrafii.

Poznámky od technické komise dostává k dispozici výtvarná komise, zároveň jedním z členů výtvarné komise je předseda technické komise, který se samozřejmě zapojuje do diskusí na základě svých kritérií.

Výtvarná komise také zasedá dva dny. Nejdříve každý člen hodnotí každou knihu podle kritérií, která vycházejí z té které odbornosti, během toho samozřejmě spolu porotci své názory probírají. Do druhého dne postoupí pouze knihy, které získaly nadpoloviční většinu hlasů. Pak už se diskutuje nad užším výběrem a udělením cen, o veškerých krocích se hlasuje.

Panuje u vítězů jednotlivých kategorií shoda nebo to bývá výsledek náročné debaty?
V diskusi se potkávají nejrůznější úhly pohledů, debaty bývají velmi náročné. Každý ročník přináší podle přihlášených knih jiné výzvy a podněty, někdy jsou hlasování rychlejší, jindy se nad rozhodováním dlouze a třeba i emotivně diskutuje. Záleží také na temperamentu porotců. Nicméně konečné výsledky vzejdou vždy z transparentního hlasování, kdy kniha, která získá nejvíce hlasů, vyhrává. Členů výtvarné komise je jedenáct a všechny hlasy mají stejnou váhu. Ale myslím si, že když se zeptáte jich samotných, řeknou vám, že je vždy hrozně těžké rozhodovat o vítězích.

Lze i nominaci v soutěži považovat za cenu?
Možná bych řekla spíš za určité ocenění. V současnosti je to nastaveno tak, že kolekci všech nominovaných knih prezentujeme s vítěznými společně ať už během vyhlášení výsledků, či později na některých výstavách, kde je to možné. Dostanou se tedy téměř ke stejnému publiku, jako knihy oceněné. Porota nad tímto výběrem také tak přemýšlí – tyto knihy by mezi vystavenými neměly chybět.

Dějiny soutěže sahají téměř sto let zpátky, procházela tedy velmi různými obdobími historie, dlouhou dobu byla samozřejmě československá… V současné době se kolem knih vznáší mnoho otázek, velkým tématem je upadající čtenářství, rovněž průměrná cena knihy, která snižuje běžnou dostupnost knih. Je vidět, že knihy oceněné v NČKR snáze putují ke čtenářům, máte třeba od nakladatelů zpětnou vazbu, že se oceněná díla dotiskují, že se vyprodávají náklady? Funguje soutěž takto jako propagace?
To je asi spíše otázka na nakladatele, nejsem si jistá, jestli lze jednoduše hledat spojení mezi vyprodanými náklady a informací o ocenění v soutěži. Nicméně když knihy někde vystavujeme, návštěvníci se často doptávají, kde je možné je koupit. Zájem o účast v soutěži roste a mám zkušenost, že nakladatelé i autoři ve svých portfoliích informace o ocenění uvádějí. Přidanou hodnotou pro účastníky soutěže může být i prezentace v zahraničí a také prestiž v momentě, kdy je daná kniha oceněna na mezinárodním poli.

Soutěž by neměla fungovat pouze jako propagace jednotlivých knih, ale současně by měla prezentovat českou knižní kulturu, informovat a vzdělávat širokou veřejnost, reprezentovat odbornou veřejnost a podněcovat diskusi. Jistě by měla pomáhat s propagací, ale také by měla plnit funkci určité platformy v daném oboru.

Změnila nějak práce pro soutěž NČKR vás osobně, myslím tím, jestli se na knihu jako médium díváte právě tak přísně, jako členové jednotlivých komisí v porotě?
Určitě změnila, ale spíš v tom smyslu, že mi rozšiřuje obzory. Víc si všímám různých detailů a zajímavých řešení. Zároveň díky soutěži úzce spolupracuji nejen se špičkovými grafiky při přípravě vizuální podoby každého ročníku, což mi také přináší spoustu zajímavých zkušeností.

Máte v letošním ročníku jasného favorita či favoritku? Nežádám, abyste konkrétní dílo prozradila, spíše mě zajímá, jestli pro vás některá kniha opravdu významně vystupuje nad jiné?
Nemám a nemívám je nikdy. Ráda s nimi pracuji se všemi.

Děkuji za odpovědi a těším se na letošní výsledky.